Karolína Šoupalová je hlavní autorkou námětu a reportáží dokumentu Továrna na psí prachy, který nedávno odvysílala na Česká televize. Roky pracovala na sledování prodeje psů z množíren a díky ní se zachránilo téměř sto psů. V talkshow LifeeTalk promluvila o tom, jak složité je v Česku postihnout majitele množíren, a připomněla, jak ideálně postupovat, pokud plánujete nákup psa.
Karolína Šoupalová se problematikou psích množíren zabývá dlouhé roky a začátkem roku 2025 spatřil světlo světa dokument Továrna na psí prachy, kde pomohla odkrýt praktiky majitelů, kteří desítky a stovky psů chovají kvůli nekalému byznysu v naprosto otřesných a nevyhovujících podmínkách.
Jak zdůrazňuje v talkshow LifeeTalk, každá odhalená množírna je pouhou součástí většího celku, o kterém se nebojí mluvit jako o mafii. "Tam se točí neuvěřitelné peníze a není to sranda. Mají své právníky, protože na to mají prostředky," říká s tím, že běžný občan proti nim nemá moc šancí. "Za mě je to určitě mafie. Dost často jsou to organizované skupiny. Jedna věc je menší množírna, která štěňat vyprodukuje hodně, ale jsou zde také výkupy do zahraničí. Vyvážejí se dodávky štěňat, kde se potom prodávají dvakrát nebo třikrát dráž," šokuje Karolína, která nám poskytla také exkluzivní fotografie z množíren.
Továrna na psí prachy očima Karolíny Šoupalové
Karolíno, jaké byly okolnosti vzniku dokumentu Továrna na psí prachy?
Dokument byl můj dlouholetý sen. Snažím se o osvětu proti množírnám, protože vím, že funguje. Je úžasné, když někde vyjde článek, rozhovor nebo reportáž. Ale ty reportáže jsou krátké a já snila o tom, že bychom se té problematice mohli věnovat do větší hloubky.
Která okolnost tě nejvíce zasáhla? Co pro tebe bylo nejvíce šokující?
Bezpochyby to, v jakých podmínkách žili psi, které se povedlo zachránit. A to, že se je vůbec povedlo zachránit. Protože to opravdu bylo ohromné štěstí v neštěstí. Bylo tam skoro sto psů v tragických podmínkách. Ale dopadlo to pro ně dobře a Krajská veterinární správa na místě okamžitě řekla: „Psi se odeberou.“ Takže se navolávaly útulky – není to sranda, umístit někam ze dne na den skoro stovku psů. Byla to neuvěřitelná práce a před všemi smekám. Všichni pejskové mohli najít domovy. Už bydlí a jsou šťastní. To je pro mě asi to nejvíc.
Vím, že jsi se dlouhodobě věnovala práci s útulky. Jak ses dostala k tomuhle tématu?
Je to hodně let zpátky, když jsem začala pokukovat po psovi. Chtěla jsem svého psa, ač v rodině už jsme měli, ale byl starší a nestíhal mé tempo. Začala jsem se rozhlížet, jak si pořídit psa. Začala jsem koukat do inzerce a všimla jsem si, jak draze se tam psi prodávají. Jak velká je tam nabídka kříženců. Oni tomu třeba řeknou čivava nebo jorkšír, ale kolikrát to byli na první pohled voříšci. Za jaké peníze a jak často je tam lidé prodávají. Začala jsem se o tohle téma zajímat a všímat si, že se to opravdu děje ve velkém. Není to něco, co by se stávalo málokdy. Začalo mě to bavit pozorovat, sledovat a zajímat se o to. Tak to začalo.
Policie mne nejprve odmítla, říká Karolína Šoupalová
Spolupracuješ s Policií České republiky. To bylo nahodilé? Objevila jsi problém a zavolala jsi?
Ano. Mimochodem – je to má občanská povinnost. Když něco vím, musím to nahlásit, a přiznávám, že tyhle věci hlásím ráda a často. Ale poprvé se mi stalo, že jsem chtěla něco nahlásit a Policie mě vyhodila, protože jsem nebyla já ta poškozená. Takže je to nezajímalo.
To snad není možné?
Začala jsem to sledovat roky, ukládala jsem si materiály, založila jsem také web, kam mi lidé posílali své příběhy – a tak se mi začaly hromadit důkazy. Jednou se povedlo jednu kauzu medializovat. Byla tam poškozená a jiná paní, která viděla tu reportáž, pak podala trestní oznámení. Tak se to celé rozjelo. Chtěli dívku z reportáže a oslovili mě s tím, jestli mám ještě nějaké další. Na základě toho, že jeden člověk podal trestní oznámení, se tenkrát rozjela obří kauza. Skončilo to tak, že skutečně šlo o překupnici a ona šla do vězení. Byl to první člověk vůbec, v historii České republiky, který byl odsouzený za překupnictví psů. Ta kauza byla neuvěřitelná. Byly domovní prohlídky, zachránilo se několik štěňat, a několik jich bohužel umřelo, protože tam byla parvoviróza. Tohle téma mě zajímá a vidím, že osvěta má smysl.
Vidím, že je těžké zaujmout Policii natolik, aby naslouchala. Jak bys tedy radila postupovat, když odhalíme něco nekalého? Jak zaujmout vyšší orgány?
Ono to vlastně není tak těžké. Jen se člověk nesmí nechat odbýt. Tenkrát jsem tomu nerozuměla, v dnešní době už chápu, jak fungují naše zákony. Protože když si to člověk obrátí – také nechcete, aby vám do baráku vlítla Policie kvůli jedné bláznivé sousedce. Takže jde o to nahromadit důkazy. Pokud jsem si pořídila nemocného psa a zjistím, že je někde množírna, tak musím mít lékařské zprávy, kde je vyčíslená částka – škoda, která mi vznikla.
O psovi se stále bavíme jako o věci?
Není to věc. Už máme i zákony na množírny, týrání zvířat. Ale tady jde také o klamání spotřebitele. Chce to mít všechny důkazy. Ať už je to telefonní číslo, na které jsme volali, ideálně také ten inzerát, komunikaci. Tohle všechno vzít a zajít s tím na Policii, podat to. Prostě to nahlásit. Pokud mám podezření, že je tam psů hodně a dochází k jejich týrání, zavolám tam i Krajskou veterinární správu. Prostě se to snažím řešit, nenechat se odbýt. Když je tam jeden případ, tak se tím tolik nezabývají. Když to nahlásí pět nebo šest lidí, v některých kauzách to mohou být stovky, tak se s tím pohne.
Takže spojit se třeba přes sociální sítě s ostatními.
Ano. Ale nedělat to primárně. Nejprve si zjistit, na koho jsem narazila. Když něco řeším na Policii, mám povinnost mlčet. Ale jakmile se lidé spojí, má to vyšší váhu. U té překupnice podala trestní oznámení jedna osoba, která poznala, že naletěla stejné osobě. Díky reportáži v televizi se ozvalo asi sto poškozených. Byla tam výzva a kauza najednou nabrala obřích rozměrů. Nikdo nečekal, že se najednou vyrojí tolik lidí, kteří už měli od dotyčného psa – a třeba zemřel. Těch tam bylo spoustu.
Jaké jsou nové metody překupníků se psy? Také oni se jistě v čase vyvíjí ve svých metodách.
Určitě, protože osvěta naštěstí funguje a hodně lidí o množírnách ví – hodně také stále ne. Ale v životě by lidi nenapadlo, že množírny mají prostředníka, který je kryje.
A ten vypadá jako nevinný člověk?
Ano, oni si vás třeba pozvou domů. V dokumentu Továrna na psí prachy jsme měli krásný příklad, kdy si nás paní pozvala domů do předsíně, kde všechno měla – smlouvy, očkovací průkaz nebyl problém, a dokonce tvrdila, že jsou to její štěňata. Přitom v očkovacích průkazech mělo každé jiný datum narození a veterináře na druhém konci republiky. Takže nějaké náznaky tam byly, ale tohle laik nepozná – že fenka, která tam je, je dovezená přes celou republiku jen proto, aby tam posloužila v době prodeje. Prostě přivezli štěňata, během dvou hodin se jim tam protočili třeba čtyři zájemci, a jeli zase zpátky. A takhle jim ten byznys kvetl. Jsou překupníci a jsou také do očí bijící množírny. Lidé to štěně koupí třeba z lítosti, nebo si řeknou: „Už jsme tady, jeli jsme sem hodinu…“
Prodej psů na parkovišti je trestný čin
Stále je možné koupit psa třeba na parkovišti?
To už se tolik neděje. Oni se někdy vymluví, že zrovna vezou dítě do školky, tak jen zastaví na parkovišti kvůli psovi. Ale to už je protizákonné. Prodej psů na veřejném prostranství je zakázaný. Ale paradoxně se toho dopouští oba dva, jak prodávající, tak kupující. Je to malý přestupek, člověk kvůli tomu nejde do vězení. Ale nesmí se to, což je správně. Věcí, které se změnily, je víc, což je super. Zákony zde máme, jen je potřeba do toho dupat. Je potřeba to řešit, nemávnout nad tím rukou. Lidé si říkají: „To bych musela to štěně vrátit!“ To je také častá praktika překupníků – když se vám povede s nimi zpětně spojit. Dost často zahodí sim kartu. Někdy vám ale nabídnou, že můžete štěně vrátit a oni vám vrátí peníze.
To bych se bála, co s tím pejskem bude.
Lidé to nechtějí dělat. Přitom jim vznikla škoda, pokud je to štěně nemocné. Mají právo na vrácení peněz. Takže – jít na policii, podat to, říct, že mi prodali psa, který měl být konkrétní rasa, ale není to ta rasa. Rasu může mít jen pes s průkazem původu. Nemůžeme čivavu, která tak sice vypadá, nazývat čivavou – papírově to tak není. Dost často se stává, že z té malé čivavy, kterou si lidé koupí, nakonec vyroste pětikilový krásný voříšek.
Které rasy jsou v množírnách nejčastěji?
Čivavy, maltézáci, jorkšírové, buldočci, mopsíci, teď jsou to často i kavalíři. Vznikají také rádoby nové rasy, třeba maltipoo, takže maltézák s pudlem, a jsou to opravdu drazí kříženci. Jsou to zkrátka malá módní plemena.
Jaké mají nemoci? Hodně psů je nemocných už jen z toho opakovaného množení.
Ne vždy je to pravidlem. Spousta lidí ani neví, že má psa z množírny, protože ho koupili u překupníka v obýváku u kafíčka. A pes může být v pohodě. Ale také ne. Projeví se to třeba až po letech. Můžete si přivézt štěně s parvovirózou, což je častý jev u překupníků v okolí Olomouce. Oni vozí psy ze Slovenska. A právě parvoviróza se skutečně objevuje, štěně na to může dokonce i umřít. Mohou mít průjem, parazity, a vážnější choroby se projevují věkem – luxace patel, špatné nohy. Operace jedné nohy dnes vyjde na desítky tisíc korun.
Když si pořizujete psa s papíry, tak je potřeba toho chovatele také prověřit, protože to, že vám dá někdo do ruky psa dražšího o 20 tisíc korun a průkaz původu, to neznamená, že nepochází z množírny. Existují také množírny chovatelů s papíry. Je potřeba pečlivě vybírat – ne všichni, ale někteří to dělají pro peníze.
Tak si pojďme připomenout, jak postupovat, když si chci koupit psa. Asi nemám chodit na internetové bazary?
Za mě je úplně nejlepší adopce. V útulkách jsou nejlepší psi. Voříšci jsou skvělí. I když mám nějakou vysněnou rasu, mopsíka nebo čivavu, vždy je lepší vzít z útulku. Chápu, že lidé chtějí štěně a nechce se jim čekat, než to štěně v útulku bude, protože jsou žádané. Nebo toho psa chtějí za nějakým účelem. Tohle všechno je nutné předem promyslet, proč toho psa vlastně chci. Nevybírat podle vzhledu, ale primárně podle povahy. Pokud jsem pecivál, rád se válím na gauči a pořídím si border kolii, jacka russela nebo ohaře, tak budu mít z bytu kůlničku na dříví, protože chce něco dělat. A pokud chodím ráda na výšlapy, jezdím na kole, tak mopse při třetím výšlapu klepne pepka. Voříšci umí být přizpůsobiví.
Takže vybrat tak, aby ke mně pes pasoval, a ověřit si chovatele, klidně si ho nechat doporučit. Máme dnes sociální sítě a internet, takže hledat a neuspěchat to. Když se do toho nechám natlačit narychlo, tak většinou přichází nejvíce chyb a problémů. Takže nepodcenit a počítat, že to bude déle trvat, pes není nový mobilní telefon. Na vysněné štěně můžete čekat půl roku nebo rok.
Majitelé množíren jsou nebezpečná mafie
Závěrem nám připomeň, jak je to aktuálně s legislativou ohledně množíren. Budou větší postihy? Bude na to Policii více dohlížet?
Kéž by na to Policie více dohlížela, to by bylo skvělé. Je potřeba o tom zkrátka mluvit, aby bylo vidět, že je to vážné, není to ojedinělé, ale že se to děje opravdu ve velkém. Máme zde novelu zákona od roku 2021, která zpřísnila tresty, a za to jsem hrozně ráda. Ještě by to chtělo doladit, ale s tím, co máme, se to dá řešit. Obecně jsou v České republice nízké tresty a v těchto případech padají v naprosté většině podmínky – to je za mě špatně. Měli by dostat tvrdé tresty, aby to byl příklad pro ostatní.
Ale nejprve to musejí začít řešit lidé, kteří si ta štěňata kupují a vědí o množírnách. A ne, že celá vesnice ví, že paní Kudláčková má doma sto psů, množírnu, a nikdo nic neřekne. Je to potřeba hlásit a setkávám se s tím, že lidé to neřeší. Když se to bude řešit ve velkém, tak je šance proti tomu bojovat.
Máš pocit, že je to mafie a množitelé se spojují?
No to je mafie! Tam se točí neuvěřitelné peníze a není to sranda. Mají své právníky, protože na to mají prostředky. Vydělají si prodejem štěňat opravdu veliké peníze. Běžný občan je proti nim malá rybička. Pokud je to někdo, kdo díky tomu vydělává miliony. Za mě je to určitě mafie. Dost často jsou to organizované skupiny. Jedna věc je menší množírna, která štěňat vyprodukuje hodně, ale jsou zde také výkupy do zahraničí. Vyvážejí se dodávky štěňat, kde se potom prodávají dvakrát nebo třikrát dráž.
Neměla jsi strach o své bezpečí?
To je asi adrenalin, který mě baví. Stejně jako někoho baví lézt po horách nebo závodit v autech, tak mě baví tohle. Samozřejmě, že občas se člověk bojí, ale mě to prostě baví a v ten moment nad tím tolik nepřemýšlím. Funguje tam adrenalin, a kdybych se bála, tak to nedělám. Člověk se snaží dávat si pozor. Žijeme ve svobodné době a osvěta je potřeba. Stejně jako můžu ohodnotit restauraci, tak můžu o nějakém chovateli napsat, že to u něj není dobré. Bohužel jsou případy, kdy začnou vyhrožovat, lidé se zaleknou a stáhnou se. Pokud řeknu pravdu, neměla bych se za ni stydět a bát, bojovat za ni a nenechat se zastrašit – navíc, když se to děje ve velkém. Lidé se spojí, zjistí, že se to stalo i dalším, a potom mají větší odvahu to řešit.
O čem dalším promluvila Karolína Šoupalová:
- Jaký je její názor na bojová plemena
- Kastrovat psy, nebo nekastrovat?
- Může být větší pes spokojený v městském bytě?
Na fotografie z psích množíren, které Lifee exkluzivně poskytla Karolína Šoupalová, se můžete podívat v naší fotogalerii.