Facebook
Instagram
Michaela se po rozvodu rodičů snažila trávit čas se svou maminkou. Ta ale odmítala všechny její návrhy a tvrdila, že má novou kamarádku. Jednoho dne Michaela zjistila pravdu.
Po třiceti letech společného života se moji rodiče domluvili na rozvodu. Tátovo rozhodnutí mě překvapilo. Jen pár týdnů poté, co začal pobírat důchod, nechal maminku a odešel. Byla jsem v naprostém šoku, protože nejenže spolu strávili dlouhou dobu, ale také bych od táty nikdy nečekala něco takového.
Musela jsem podpořit maminku
Tvrdil, že hlavním důvodem rozchodu byla jeho touha po samotě. Přestěhoval se do bytu, který zdědil po svých rodičích, a téměř přerušil kontakt s rodinou. Občas se ozval, aby řekl, že se má dobře. Ale co máma? Najednou byla opuštěná, zdála se být tak křehká a bezmocná. Alespoň takový dojem jsem z ní měla. Potřebovala jsem ji nějak podpořit, ale jak? A kdy na to najdu čas?
Každý ví, že jednoho dne bude muset pečovat o své rodiče, ale nikdo nečeká, že se to stane tak brzy. Zvlášť když máte malé děti, které si vyžadují každou volnou chvíli. Navíc můj manžel preferoval úplně jiný rodinný model než ten, který jsme praktikovali u nás doma. Souviselo to hlavně se způsobem trávení svátků – vždy jsme odcestovali mimo veškerý shon, nejlépe někam do zahraničí...
A co tedy s maminkou po rozvodu rodičů? Nečekaně jsme stáli před takovým dilematem. Neprovozuje zimní sporty, neumí plavat. Měla by trávit celou dovolenou sama v hotelu nebo se bezcílně potulovat? Dalším problémem byly finance – nemohli jsme si dovolit pokrýt její náklady na dovolenou, musela by si vše platit sama.
Máma nechtěla jet s námi
„Nedělejte si se mnou starosti...“ odpovídala vesele na všechny mé návrhy ohledně společné dovolené.
„Mami, ale já nebudu schopná uvolnit se, když budu vědět, že jsi tady sama!“ nakonec jsem přiznala otevřeně.
„Můžu jít k Evě! Už mě pozvala!“ odpověděla.
„Počkej, mami, kdo je Eva?“ překvapilo mě. Nikdy předtím se nezmínila o žádné kamarádce jménem Eva!
„Není divu, protože jsme se seznámily teprve nedávno,“ odpověděla. „Představ si, že jsme na sebe narazily úplně náhodou, když jsem byla v knihovně. Já vracela půjčenou knihu a Eva přemýšlela, co číst... Nějak jsme se daly do řeči a spřátelily se. Víš, ona je taky sama, akorát její manžel neodešel, ale zemřel. Ale v podstatě to vyjde nastejno, ne? Eva má jediného syna, který emigroval, a obvykle mu chybí peníze i čas, aby přijel domů na svátky. Takže je strávíme spolu, jen my dvě. A vy mladí, běžte se bavit a užívejte si života!“
Byla jsem si jistá, že mi máma lže
Pokaždé, když jsem jí zavolala, abych zjistila, jak se má, vyzařovala pozitivní energii. Když jsme se vrátili, nikdy neprojevila žádné známky osamělosti. Právě naopak. Vyprávěla mi, jak báječně strávila čas s Evou, kam šly a co dělaly. Máma si očividně oblíbila všechny možné koncerty a výstavy a do kina chodila častěji než já s manželem a dětmi. Občas jsem jí to dokonce záviděla! Postupem času jsem cítila, že ji už nemusím navštěvovat během svátků. A tak uběhly tři roky...
Jenže letos, těsně před Velikonocemi, dostala máma hroznou chřipku. Snažila se to přede mnou utajit, ale marně, protože její stav byl opravdu špatný a byla hodně slabá. Bylo jasné, že v této situaci ji nemůžeme nechat samotnou, protože potřebovala péči. Navzdory jejím protestům jsem zrušila naši plánovanou dovolenou. Za žádnou cenu nechtěla přijet ke mně, takže jsem ji navštěvovala, jak jen to šlo a... měla jsem dojem, že nikdo jiný k ní nechodí.
Co když Eva musela odjet? Vždyť toho mají tolik společného. Může se tak bát chřipky? Mé podezření ještě zesílilo, když jsem jednoho dne úplnou náhodou viděla mámu, jak odchází z muzea. Můj autobus právě projížděl kolem...
Další den mi máma nadšeně vyprávěla: „Představ si, že jsme včera s Evou narazily na neuvěřitelně zajímavou výstavu! A potom jsme si daly výbornou kávu a zákusek v té krásné cukrárně na náměstí.“
Mohla bych přísahat, že jsem ji viděla z toho muzea vycházet samotnou! Kolem nebyla ani noha, ani stín jiné ženy... Když mi později oznámila, že večer jde s Evou do kina, špehovala jsem ji. A jsem si jistá, že ten film sledovala úplně sama! S nikým jiným! Dlouho jsem nechápala, o co jde. Proč máma říká, že někam jde s kamarádkou, když ve skutečnosti jde sama? A jaká je to kamarádka, která ji ani nenavštíví, když stůně?
Chtěla jsem znát pravdu
Blížily se další svátky. Znovu jsem se zeptala mámy, jestli by si to nerozmyslela a neletěla s námi do Egypta.
„Zbláznila ses? Jak bych mohla nechat Evu samotnou? To by nebylo fér!“ reagovala rozhořčeně.
„A když ona nechává tebe, to je v pořádku?“ odsekla jsem a pověděla mámě, co jsem zjistila.
Náhle vypadala vyděšeně, což mě zmátlo.
„Pohádaly jste se?“ rozhodla jsem se zeptat navzdory svým rozpakům.
Na chvíli zaváhala.
„Nepohádala jsem se s nikým, protože jsem neměla s kým!“ prohlásila povýšeně.
Překvapilo mě, že starší ženy se umí urazit stejně jako děti ve školce. „Možná byste se mohly usmířit, koneckonců máte tolik společného...“
„Miláčku, ty nic nechápeš!“ Máma mě probodla pohledem. „Nepohádala jsem se a nebudu se usmiřovat s Evou, protože není skutečná! Vymyslela jsem si ji!“
Byla jsem v šoku
Až dosud jsem si myslela, že jen malé děti mají imaginární přátele. A dospělí taky? Moje vlastní matka? „Ale proč?“ vykoktala jsem.
„Protože vás mám všech plné zuby!“ přiznala upřímně. „Od chvíle, kdy jsem se rozvedla s tvým otcem, mám dost všeho toho soucitu, jako bych najednou byla neschopná. A víš co? Nikdo se ani nezeptal, jestli nejsem šťastná jako blecha, že Jirka odešel!"
„Cože?“ vyhrkla jsem mimoděk.
„Ten starý dědek chtěl nezávislost – prosím, má ji mít! Nikdo z vás ani nepomyslel na to, že jsem už měla dost neustálého vaření, praní a organizování oslav nebo svátků. Vždycky jsem milovala čtení knih a chození do kina, ale nikdy jsem na to neměla čas. Jirka to nesnášel, nejraději by jen seděl doma. Takže jsem s ním byla uvězněná... A když konečně odešel a já pocítila závan svobody, najednou jste se ty a tvůj manžel rozhodli o mě starat... Proto jsem si jednoho dne vymyslela tu chudinku Evu. Byla nejméně náročná z mých kamarádek, protože vždycky chtěla dělat přesně to, co já..."
„Upřímně, jsem trochu zmatená,“ řekla jsem tiše. „Lhala jsi mi tak dlouho...“
„A co z toho? Vadilo ti to? Nic zlého nestalo, naopak!“
„No ano, ale přesto...“
„Ale no tak, miláčku. Musíš přijmout fakt, že nejsem ani stará, ani bezmocná. Jsem v nejlepších letech a chci si užívat života plnými doušky!“ řekla a hrdě se narovnala. „Kdo ví, možná Evu vůbec nebudeme potřebovat...“
„Dobře, mami,“ odpověděla jsem s povzdechem.
Když se mi konečně podařilo vyrovnat se se zklamáním, že ke mně máma nebyla tak dlouho upřímná, pochopila jsem její důvody. Teď, když začínám být vtíravá a přehnaně se o ni starám, máma jen zmíní plánované setkání s Evou a já hned pochopím. Je to pro mě signál, že bych jí měla dát trochu prostoru a nechat ji volně dýchat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století
Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století
Související články
