Facebook
Instagram
Děti opustí domov a někdy s nimi odejde i manželství. Osud však někdy zamíchá kartami tak, že věci dopadnou jinak, než jsme plánovali. Jako v případě Ireny a jejího manžela Bonifáce.
S Bonifácem jsem prožila krásných čtyřicet let manželství. Neměli jsme zrovna na růžích ustláno. Vychovali jsme spolu tři děti a do toho Bonifác dával přednost mladším ženám. Věděla jsem o nich. Zpočátku jsem dělala žárlivé scény, ale časem mi došlo, že se nezmění. Rozhodla jsem se počkat, až z domu odejde náš nejmladší syn. A pak jsem chtěla odejít v klidu já, srovnaná sama se sebou.
Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o rozvodu
Oba dva jsme dlouhodobě hledali lásku jinde
Já jsem několik let udržovala tajný vztah s kolegou. Od začátku mi ale šlo především o děti, chtěla jsem, aby vyrůstaly v úplné rodině, aby jim naše problémy s Bonifácem nezpůsobily žádná traumata. Když jsem si však uvědomila beznadějnost situace a fakt, že můj manžel se své role nenapravitelného sukničkáře nikdy nevzdá, rozhodla jsem se zařídit si život po svém.
S Vilémem jsme se sblížili na firemním večírku. Celý večer mi lichotil a dal mi pocit, že jsem pro někoho skutečně výjimečná. Právě tehdy začaly naše tajné schůzky. Vilém byl dva roky rozvedený a od začátku ke mně cítil něco víc. Snažil se náš vztah posunout dál, ale já ho držela zpátky. Moje děti pro mě byly prioritou a myslela jsem to vážně.
Mezitím ke mně znovu začaly doléhat zvěsti o nevěrách mého muže. Už mě to ani nepřekvapovalo. Zatímco kdysi bych to vnímala jako tragédii, tentokrát jsem to brala s určitou dávkou humoru. Bylo to vlastně absurdní, zatímco já si dávala záležet na tom, abych chránila rodinný kruh, on si z něj dávno udělal korzo pro své milostné avantýry.
Vilém spěchal k oltáři, já toužila po svobodě
V době, kdy už všechno mohlo vyjít na povrch a začalo se mluvit i o mém rozvodu s Bonifácem, se Vilém rozhodl, že mě za každou cenu dostane před oltář. Bylo mi s ním dobře, ale po letech v manželství jsem neměla chuť se znovu vázat. Jedno manželství jsem právě opouštěla a představa dalšího závazku byla v tu chvíli nad mé síly.
Prosila jsem ho, aby mi dal čas, aby vyčkal a nechal mě trochu vydechnout, ale pro něj to nepřipadalo v úvahu. Těsně před rozvodem jsem proto náš vztah ukončila. Chtěla jsem si dopřát alespoň kousek svobody a nadechnout se po všech těch letech.
Konečně jsem začala žít podle sebe
Bonifác z celé situace také nebyl nadšený. Nechápal, proč jsem vlastně odešla, což mi přišlo celkem zábavné vzhledem k tomu, jaký život jsme spolu vedli. Nakonec se ale zachoval překvapivě dobře, pomohl mi se stěhováním a zařizováním nového bytu. „Kdy to chceš oznámit dětem?“ zeptal se mě jednou. „Co nejdříve, ale nejdřív se chci trochu zabydlet. Pozveme je na společnou večeři, kde jim to všechno řekneme,“ odpověděla jsem.
Měli jsme spolu dvě dcery a jednoho syna a já byla na všechny své děti nesmírně pyšná. Byli pracovití, pilní a v životě i profesně se jim dařilo. Naše nejstarší, Darja, se dokonce v minulém roce provdala, a když jsem ji viděla šťastnou, věděla jsem, že jsem jako matka odvedla dobrou práci.
Začala jsem si svůj nový život konečně užívat. Chodila jsem s kamarádkami na kávu, do divadla i na koncerty. Nemusela jsem se už o nikoho starat, jen sama o sebe. Po letech kompromisů a přehlížení vlastních potřeb jsem si poprvé dovolila být tou hlavní postavou vlastního příběhu.
Přišla mi pozvánka od tajného ctitele
Jednoho deštivého dne jsem seděla doma, četla si knihu a poslouchala, jak déšť bubnuje o okna. Vtom zazvonil kurýr s nádhernou kyticí. Uvnitř byla pozvánka na večeři do luxusní restaurace, ale bez podpisu. Měla jsem tušení, že za tím stojí Vilém, který se možná pokoušel navázat na náš minulý vztah. I tak mě přemohla zvědavost. Krásně jsem se oblékla, nalíčila a vydala se na uvedené místo.
Usadila jsem se ke stolu a čekala na onoho tajného ctitele, ale čas plynul a nikde nikdo. Už jsem si začala říkat, že to byl jen hloupý vtip, když jsem koutkem oka zahlédla u jiného stolu Bonifáce. I on podle všeho na někoho čekal, ale stejně jako já se svého rande nedočkal. Jeho překvapený výraz byl k nezaplacení.
Po hodině marného čekání jsme se rozhodli, že si ten večer zpříjemníme luxusní večeří spolu. Bylo to překvapivě příjemné. Po dlouhé době jsme se spolu od srdce zasmáli, jako kdysi dávno, když všechno ještě fungovalo. V Bonifácových očích jsem zahlédla toužebné pohledy, jako by si snad přál vrátit čas. Ale i přes tu náhlou nostalgii jsem věděla jedno. Zpátky ho do svého života nechci.
Vyhodila jsem svého muže z mého bytu
Druhý den mi opět přišla pozvánka na rande, tentokrát s omluvou a podpisem Petr. Pan tajemný tak konečně získal jméno. Rozhodla jsem se přijmout pozvání a vydala se na další rande naslepo do luxusní restaurace. Tentokrát na mě opravdu čekal starší, pohledný muž s plnovousem, který mě naprosto okouzlil. Svým šarmem, humorem i chováním si mě získal natolik, že jsem se domů vracela lehce poblázněná.
K mému překvapení tam však čekal Bonifác. „Co tu děláš?“ zeptala jsem se zmateně.
S okouzlujícím úsměvem odpověděl: „Chci tě vzít na rande. Strašně ti to sluší.“
Jeho slova mě úplně vyvedla z míry. „Měl jsi na to celé manželství, proč až teď?“ zeptala jsem se překvapeně. Bonifác mi začal vysvětlovat, že se celou dobu choval jako blbec, ale že jsem žena jeho života. Prý mu při naší poslední večeři došlo, jak vtipná, chytrá a sexy jsem.
Ta noc byla zvláštní. Nakonec jsem šla na druhé rande, tentokrát s Bonifácem, a nečekaně jsem si to užila se vším všudy. Ráno mě ale přepadla panika. Nechtěla jsem, aby mě znovu zranil, a tak jsem ho jednoduše vyhodila z bytu.
Stará láska nerezaví
Další den mi opět přišla pozvánka na rande s Petrem. Jenže, k mému zklamání, se ani tentokrát neukázal. A to mě začalo vážně štvát. Neustále na někoho čekat mě už unavovalo. Měla jsem pocit, že potřebuji udělat ve svém životě pořádek. Konečně oznámit dětem, že se s jejich tátou rozvádíme, přestat věřit mužům, na které je potřeba čekat, a najít si někoho skutečně spolehlivého.
Naplánovali jsme večeři s dětmi, kde jsme jim chtěli oznámit tuto nepříjemnou novinu. Jenže ještě než jsme se k tomu dostali, naše dcera nám s rozzářeným úsměvem sdělila, že budeme dědeček a babička. Neměla jsem to srdce jí v tu chvíli kazit ten krásný moment, a tak jsme s Bonifácem všechno odložili.
A pak se stalo něco, co jsem nečekala. Najednou nás to začalo k sobě neuvěřitelně přitahovat. Magie mezi námi se vrátila, jako bychom se oba znovu našli. Začali jsme se scházet, jednou u mě, podruhé u něj, a bláznivě se milovali, jako bychom chtěli dohnat všechna ta ztracená léta.
Nakonec jsme došli do bodu, kdy jsme si oba uvědomili, že chceme zůstat spolu. Naše cesta nebyla dokonalá, ale možná právě proto byla tak skutečná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
