Milan byl tři roky zaměstnán ve velké firmě jako zedník. Jeho šéf zednické party si v pracovní době vyřizoval svoje kšefty. Milanovy spolupracovníci byli podřadní řemeslníci a nevnímali šéfovo odklánění materiálu. Milan nikdy nic neřekl, ale šéf si všiml, že by ho Milan mohl ohrozit. Proto se ho při první možné příležitosti zbavil.
Už mě to nebaví. Toto zaměstnání mě opravdu bavilo a měl jsem pocit, že jsem si se svým šéfem padnul do oka.
Mezi zedníky se chytrá hlava moc nenosí
Po práci jsme dokonce občas zašli na pivko a dokázali jsme si několik hodin povídat. Oba jsme byli rozvedení, a tak jsem domů nepospíchali. Když jsem se v nové práci zapracoval, šéf viděl, že jsem samostatný a je na mě spolehnutí. Stačilo mi zadat úkol a samostatně jsem ho splnil. Měl jsem bohaté pracovní zkušenosti a hravě jsem dokázal i předjímat rizika. Měl jsem dva spolupracovníky, kteří byli nesamostatní.
Ač měli stejně dlouhou praxi jako já, přesto je šéf nemohl nechat dělat práci samostatně. Vždy zaúkoloval mě, abych na ně dohlédl. Naše firma byla velká a zaměstnávala osm zednických skupin, které měli svého šéfa a pracovali na různých stavbách. Po čase jsem si všiml, že se ztrácel materiál a šéf často odjížděl pryč. Vždy odjel na konci pracovní doby a mě zaúkoloval, abych dohlédl na vyhotovení úkolu a odvoz zbytku party na centrálu.
Minulá zaměstnání versus to poslední
V životě jsem měl celkem čtyři zaměstnání. Všude jsem vydržel několik let. Mnohdy i přes nespokojenost. Dokonce jsem jednou pracoval i v Německu. Ze všech zaměstnání jsem odešel ze své vůle. V současném zaměstnání jsem byl spokojený. Hlavně díky šéfovi. Moji dva spolupracovníci byli obyčejní chlapi, nad ničím moc nepřemýšleli a zajímali se hlavně o jídlo a o to, aby se v zaměstnání moc nepředřeli. Byli nadšení, když šéf odjel a vůbec neregistrovali chybějící materiál.
Já jsem si byl vědom, čeho se šéf dopouští. Ale život mě naučil neřešit nic, co se mě netýká. Měl jsem jasno. Dělat zedníka v této firmě a co dělal můj šéf, to jsem viděl a chápal, ale nikde jsem na to neupozorňoval. Jenže šéf vnímal, že vím. Vnímal jsem, že je mu moje přemýšlivá povaha překáží. Dokonce se stalo, že se mě rafinovaně zeptal: "Hele, Milane, nezdá se ti, že je nějak málo materiálu?" Dělal jsem hloupého a řekl jsem mu, že jsme s kolegy asi plýtvali a zdělali ho na stavbě.
Méně zakázek, mínus jeden zedník
Minulý týden byl poslední den v měsíci a šéf si mě pozval k sobě do kanceláře. "Milane, je mi líto, ale není práce. Dávám ti výpověď. Z organizačních důvodů se tvoje místo ruší. Doufám, že se rozejdeme v dobrém a podepíšeme to na dohodu." Pak mi slíbil, že až zase práce bude, budu první koho osloví. Rozvázal jsem s ním pracovní poměr dohodou a druhý den se ihned přihlásil na úřad práce.
Když nad celou situací přemýšlím, musím se smát. Vedení firmy nás osobně nezná, veškeré organizační záležitosti nechává na šéfech zednických part. A já dojel na to, že ten můj je podvodník. Mému šéfovi je evidentně jedno, jak bude vyhotovena zakázka. Nedovedu si představit ty dva nesamostatné spolupracovníky, jak něco sami staví. Ale to už není můj problém. Chvíli si odpočinu a pak si najdu jinou práci. Ale je to tragikomická situace. Firma vyhodí schopného a nechá si lemply. Kdyby to viděli majitelé firmy, aby se hodně divili.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.