Facebook
Instagram
Milena milovala Mariána tak moc, že dlouhá léta čekala, až bude volný. Když se jí ho povedlo získat, začala mít obavy. Co když se vrátí ke své bývalce? Aby tomu předešla, pustila do změny svého vzhledu a osobnosti.
Dala jsem Mariánovi (33) veškerou svou lásku, ale byla jsem přesvědčená, že to nikdy nebude dost. Dnes si už uvědomuji, kolik škody jsem tím způsobila – sobě i svému manželovi. Kdyby nebylo mé kamarádky, nakonec bych náš vztah zničila.
Čekala jsem na svou šanci
Marián a Veronika (32) byli moji přátelé už na střední. Byli jsme velmi soudržná parta, ale já se vždy tak trochu cítila jako to páté kolo u vozu. Byli do sebe bláznivě zamilovaní, což by nebyl takový problém, kdybych po něm tajně neprahla. Musím přiznat, že jsem se do Mariána beznadějně zamilovala.
Milovala jsem ho už od puberty let a bylo těžké stát stranou a sledovat, jak se jejich štěstí rozvíjí. Věděla jsem, že nemám šanci. Miloval svou přítelkyni a já mu to nemohla mít za zlé. Pokud někdy existovala ideální dívka, byla to právě Veronika. Krásná jako obrázek, štíhlá, sebevědomá a vtipná. Navíc pocházela z dobré rodiny.
A já? Nedosahovala jsem její krásy. Nosila jsem nemoderní oblečení a moje rodina neměla peníze. Pokusit se jí Mariána odlákat, by znamenalo jen se zesměšnit. Tak proč jsem zůstávala, když mi to přinášelo tolik bolesti? Důvod byl jednoduchý – doufala jsem, že jejich vztah časem skončí a já dostanu šanci...
Chtěla jsem to vzdát
Vše nasvědčovalo tomu, že můj plán selže. Léta ubíhala a oni se pořád chovali jako čerstvě zamilovaný pár. Každý den jsem si říkala, že žiju v iluzi a měla bych jít svou vlastní cestou, protože zázraky se dějí jen ve filmech.
Na vysoké škole už naše skupina nebyla tak soudržná. Ne proto, že by mě odstrčili. Sama jsem se začala distancovat. Už jsem nedoufala, že ho někdy získám. Vážně jsem zvažovala úplné přerušení vztahů, ale pak se stalo něco, na co jsem dlouho čekala.
"Mileno, musím se s tebou setkat. Prosím, řekni mi, že máš zrovna čas," vzlykal Marián do telefonu.
"Co se děje?" vyděsila jsem se.
"Potřebuji tě vidět. Nemám se na koho jiného obrátit. A když si s někým nepromluvím, zblázním se."
"Budu u tebe za dvacet minut," řekla jsem a začala objednávat taxík.
Ona ho opustila
Když mi otevřel dveře, viděla jsem, že je ve špatném stavu. Byl neoholený a oči měl opuchlé od pláče. Vypadalo to, že v tom, co má na sobě, i spí. Vážně jsem se o něj začala bát.
"Ježíši, vypadáš, jako by tě přejel parní válec," vyhrkla jsem u dveří. "Co se stalo?"
"Jde o Veroniku..." vydechl.
"Co je s ní? Nestalo se jí nic?"
"Pohádali jsme se a ona mě opustila. Rozumíš? Prostě odešla! Po tolika letech!" vykřikl a rozplakal se.
"Sedni si a snaž se uklidnit. Uvařím ti čaj a připravím něco k jídlu, protože se vsadím, že jsi dnes ještě nic nejedl."
Když se trochu uklidnil, vyprávěl mi všechno. Příčina hádky byla banální. Šlo o neshodu při výběru nového koberce. "Řekla, že jí neustále vnucuji svůj názor a má toho dost. Rozhodla se, že si to musí všechno promyslet a sbalila si věci. Včera mi poslala zprávu. Napsala, že bude lepší, když si od sebe trochu odpočineme," vysvětloval.
Stala jsem se jeho utěšitelkou
Měla bych být smutná. Koneckonců, oba byli moji přátelé. Musela jsem však potlačit radostný úsměv. Tak dlouho jsem počítala s tím, že jejich vztah skončí...
Přijala jsem roli utěšitelky, dokud jsem konečně nedosáhla svého cíle. V následujících týdnech jsme si byli blíž než kdy předtím. Denně jsem ho navštěvovala, nakupovala jsem, vařila a pomáhala s úklidem. Kdyby nás někdo pozoroval, došel by k závěru, že pomáhám příteli vzpamatovat se z bolestného rozchodu. A to byla pravda.
Musím však přiznat, že to nebyla moje jediná motivace. Měl ve mně vidět ideální dívku – starostlivou, oddanou, připravenou obětovat se. Fungovalo to bezchybně...
Musela jsem riskovat
Jednoho večera jsme seděli na gauči a dívali se na film. Od jeho rozchodu s Veronikou uběhly asi čtyři měsíce a už byl v mnohem lepším stavu. Začala jsem se smát vtipné scéně, když Marián náhle vypnul televizi a vážně se na mě podíval.
"Stalo se něco?" zeptala jsem se překvapeně. Myslela jsem, že prokoukl můj plán a požádá mě, abych odešla. Ale k tomu nedošlo.
"Chtěl bych ti poděkovat. Kdyby nebylo tebe, pravděpodobně bych si s tím vším sám neporadil."
"Od toho jsou přece přátelé..." řekla jsem a usmála se.
"Ne, vážně. Nikdo pro mě nikdy neudělal tolik, co ty," prohlásil a objal mě.
To byla moje šance. Šance, kterou jsem musela využít. Naklonila jsem hlavu a místo toho, abych si opřela tvář o jeho rameno, políbila jsem ho. Strávili jsme spolu vášnivou noc. Byl to začátek našeho společného života. O několik dní později jsem se mu přiznala, že pro mě znamená víc. On mě ujistil, že moje city opětuje. To bylo před šesti lety. Od té doby jsme se už i vzali.
Bála jsem se, že se k ní vrátí
Život s Mariánem mi měl přinést vytoužené štěstí a také se to stalo. Uprostřed proudu pozitivních emocí se však objevila jedna negativní – strach. Jakmile jsme se rozhodli pro společný život, nemohla jsem se zbavit jedné myšlenky. Co když se jednoho dne vrátí k Veronice?
Když jsme se sestěhovali, moje přesvědčení nabylo na síle. Všimla jsem si, že si Marián si nechal vzpomínky na Veroniku. Nevyhodil suvenýry z jejich společných dovolených. A jednoho dne, když jsem musela použít jeho počítač, jsem náhodou zjistila, že v něm má jejich společné fotografie. Stará láska zřejmě nerezaví...
Nemohla jsem ho ztratit. Udělala jsem vše, abych se vyrovnala Veronice. Chodila jsem do fitka čtyřikrát týdně, abych si vytvarovala postavu. Začala jsem nakupovat oblečení v obchodech, které měla ráda. Přestala jsem jíst maso, protože Marián byl vždy ohromen jejími veganskými názory. Dokonce jsem začala napodobovat její mluvu a gesta. Dělala jsem to proto, aby na ni konečně zapomněl a pochopil, že jsem vše, co potřebuje...
Setkala jsem se s kamarádkou ze studií
Pravděpodobně bych v tom šílenství pokračovala i dnes, kdybych náhodou nenarazila na Annu (34), kamarádku, která s námi kdysi chodila na vysokou.
"Mileno? Jsi to opravdu ty?" zaslechla jsem její hlas ve frontě u pokladny.
"Anno? Nemůžu uvěřit vlastním očím! To už je..."
"Sedm let..." dokončila mou myšlenku. "Vypadáš skvěle," poznamenala a prohlížela si mě.
"Určitě bychom měly zajít na kávu. Mám ti toho tolik co říct..."
"Co takhle hned?" zeptala se a já přikývla.
Zaplatily jsme za nákupy a odešly do nedaleké kavárny.
Rychle mě prokoukla
"Vyprávěj, co je u tebe nového," vyzvala mě a nemohla spustit oči z mého prstenu.
"Stalo se toho hodně. Ve zkratce - pracuji ve svém oboru, už několik let jsem vdaná, ale zatím jsme se nedočkali dětí."
"Vdala ses za Mariána?" zeptala se, ačkoliv dodnes nevím, jestli to byla otázka nebo spíše konstatování.
"Kdo ti to řekl?"
"No tak... Nikdo mi to nemusel říkat. Bylo ti na očích vidět, že jsi do něj zamilovaná a nemyslíš na nikoho jiného."
"Ach jo. Zapomněla jsem, že jsi chtěla být psycholožka. Pracuješ ve svém oboru?" snažila jsem se změnit téma, protože jsem se cítila trošku nepříjemně.
"Ano a daří se mi celkem dobře. Jsi šťastná?" zeptala se zničehonic a zahleděla se mi do očí.
"Co to má znamenat?"
"Velmi jednoduchá otázka: Jsi ve vztahu šťastná?"
"Samozřejmě. Proč si myslíš, že by to mohlo být jinak?"
"Protože vypadáš jako klon Veroniky a chováš se úplně stejně, jako se chovala ona. Šťastná žena se nesnaží podobat bývalce svého manžela..."
Potřebovala jsem pomoc
Musela mě trefit do citlivého místa, protože jsem se hned rozbrečela. "Přestaň mě analyzovat," požádala jsem ji. "Co chceš slyšet? Že na ni nemůže přestat myslet? Že se jí nevyrovnám a bojím se, že ho jednoho dne ztratím?"
"Nemusíme o tom mluvit. Ale byla bych velmi šťastná, kdybys mě navštívila v mé kanceláři," řekla a podala mi svoji vizitku.
Setkání s Annou mi ukázalo, že problém není v Mariánovi, ale v mém nízkém sebevědomí. Vím, že mě ještě čeká hodně práce, ale dnes je můj přístup zcela jiný. Přestala jsem předstírat, že jsem někým jiným. Tak by neměl vypadat zdravý vztah. On by měl milovat mě, a ne napodobeninu Veroniky, kterou jsem se stala...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Související články
