Milena (42): Manžel je děsný cholerik. Jednu malou lež o setkání s kamarádem mi vyčítá už tři roky

S manželem Josefem jsem již 15 let. Nebyly to jednoduché roky. Muž má hysterickou povahu, vztek ventiluje křikem. Naučila jsem se ustupovat, hlavně aby byl klid.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (30): Tchyně je starý cholerik. Jednou po nás v rozčilení mrštila jitrnice, největší trapas se jí ale povedl v obchodě

Žít s manželem je jako chodit po minovém poli

Manžel si je své cholerické povahy vědom, a tak se mi snaží v jiných směrech vše vynahradit. Po hysterickém výstupu se omluví mně i dětem. Ty jeho křik nesnášejí. A upřímně se bojím, aby z toho neměly do života nějaký blok. Snažím se s manželem o všem mluvit, ale prý není schopen emoce ovládat. Oceňuji jeho snahu se omluvit, ale pociťuji na sobě, že rok od roku snáším hádky stále hůř a hůř. Dříve mi stačila omluva a za hodinu jsem se zase usmívala. Dnes mi to trvá i víkend a snažím se Josefa nemít na očích. To znamená, že vezmu děti a jedeme na výlet. Nebo pod záminkou nákupu školních pomůcek mizím z domu.

Bohužel před třemi lety musel manžel zavřít svůj obchod. V okolí vznikla velká konkurence a manželovo podnikání začalo být ztrátové. Psychický tlak nedokázal manžel ustát a doma byly jeho hysterické výstupy na denním pořádku. Samozřejmě jsem ho podporovala, ale také po něm požadovala, aby se choval alespoň trochu civilizovaně. "Pepane, nejsem hromosvod. Už to přeháníš," často jsem ho usměrňovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (45): Manžel mě psychicky týrá. Přála bych si rozvod, ale kvůli dětem to raději vydržím

Jednou jsem mu zalhala, dodnes mi to vyčítá

V této době mě kontaktoval kamarád z dětství, že projíždí naším městem, zda bychom nezašli na kávu a neprobrali své životy. Souhlasila jsem a těšila se, že se alespoň na chvíli odreaguji. Manželovi jsem řekla, že se zdržím druhý den v práci a přijdu později. S kamarádem jsme byli na kávě asi dvě hodiny, probrali své rodiny a přátelsky se rozešli. Po příchodu domů mě čekalo peklo. Manžel se mě zeptal, jak bylo v práci. Odpověděla jsem, že normálně a šla jsem vařit večeři. Předvedl teatrální hysterický výstup, že jsem lhářka.

Prý mě viděl, jak sedím v kavárně s nějakým mužem. Během minuty začal křik. Seděla jsem jako hromádka neštěstí a měla pocit, že dostanu infarkt. Už toho na mě bylo moc. Nic špatného jsem neudělala. Vysvětlení mojí lži ho nezajímalo. Nezajímalo ho, že to byla moje obrana, aby nevznikla další zbytečná hádka a křik. Ano, lhala jsem. Znala jsem jeho žárlivější povahu, ale vidět starého kamaráda z dětství jsem chtěla. Tak jsem lhala. Milionkrát jsem se omluvila. Nepomohlo nic. V Pepových očích jsem lhářka.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (46): Myslela jsem, že soužitím s tyranem nejvíc trpím já. Dokud jsem nepřistihla naši dceru v koupelně

Už 15 let snáším manželovu cholerickou povahu

Dnes, po třech letech, manžel stále nemůže najít stabilní zaměstnání. Už vystřídal tři pracovní pozice, nikde nebyl spokojený a rozvázal pracovní poměr. Často je nezaměstnaný. Podporuji ho, dodávám mu sebevědomí, že vše bude dobré, že je to jen špatné období. Že bude líp. Nepomáhá to, manžel je výbušný a k hysterickým výstupům má navíc další záminku - celé tři roky mi vyčítá, že jsem lhářka. Že jsem mu lhala a že ho to psychicky zdrtilo. Pokaždé se mu omluvím a připomenu mu, že se svou chybu snažím napravit tím, že ho podporuji.

V poslední době už manželovi říkám: „Uvědom si, že ani já s tebou nemám jednoduchý život.“ Ano, nepopírám svou chybu, i když podle mého nebyla tak zásadní. Byla to drobná lež. Ale souhlasím s tím, že jsem mu ublížila a je mi to upřímně líto. Ale ať si manžel uvědomí, že život s ním není jednoduchý a i on mi ubližuje. Ne jednou, ale skoro každý den. Už dlouhých 15 let toleruji jeho komplikovanou povahu a je to unavující.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (35): Náhodou jsem přišla na to, že moje kamarádka žije s tyranem. Mou pomoc odmítá