Miloš (62): Moje dcera měla velké plány, ale rodině zbyly jen velké dluhy

Moje dcera Olga byla vždy mou pýchou a radostí. Společně s manželkou jsme se snažili dát jí jen to nejlepší. Měla velké sny, chtěla být nezávislá a úspěšná. Chtěli jsme jí pomoci, a tak jsem souhlasil, že budu ručitelem u půjčky, kterou potřebovala, aby mohla investovat do jednoho projektu.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (41): Dcera se hodně změnila a já si myslela, že je to jen puberta. Málem se ale stalo velké neštěstí

Své dceři jsem bezmezně věřil

Během jednoho nedělního oběda přišla Olga s návrhem, který mě překvapil. Seděli jsme všichni u stolu, když začala mluvit s takovým nadšením, že ji bylo těžké přerušit.

„Tati, mami, mám neuvěřitelnou příležitost investovat do projektu, který může změnit celý můj život,“ pronesla a oči jí zářily. „Potřebuji vaši podporu, abych to mohla uskutečnit.“

Ne všemu z toho, co řekla o tom projektu, jsem rozuměl. Díval jsem se na ni s hrdostí, ale také s obavami. To, o čem mluvila, je velká výzva, ale možná ještě větší riziko. Její odhodlání však bylo tak přesvědčivé, že jsem jí nemohl říct ne.

„Samozřejmě, že ti pomůžeme,“ odpověděl jsem, snažíc se skrýt své obavy. „Ale jsi si jistá, že je to správné rozhodnutí?“

Moje manželka Milena se na mě podívala s mírnou nejistotou, ale pak se otočila k dceři a usmála se. „Věříme ti. Pokud si myslíš, že je to správné, udělej to...“ podpořila ji.

Obav jsem se nezbavil, ale vsadil jsem na to, že Olze prostě důvěřuji. Teď bylo na ní, aby ukázala, co v ní je.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (51): Moje dcera přitahuje ztroskotance jako magnet. Obávám se, že za to můžu já

Něco před námi tajila

Časem jsem si všiml, že Olga je stále ve stresu. Vyhýbala se mému pohledu a její nadšení, které kdysi prostupovalo celý náš byt, už bylo pryč.

„Jak to jde s tím projektem?“ zeptal jsem se opatrně.

„Je to v pořádku, tati, pracuji na tom. Jen to je trochu složitější, než jsem si myslela,“ odpověděla s rozpačitým úsměvem.

Nezdálo se mi to, ale nechtěl jsem na ni tlačit. Rozhodl jsem se promluvit si o tom s Milenou, možná jí Olga řekla víc. Přeci jenom vztah dcery s matkou bývá otevřenější.

„Všimla sis, že je Olga v poslední době nějaká jiná?“ nadhodil jsem.

Milena se na mě podívala a usmála se, jako by mě chtěla uklidnit. Nebo možná sebe? „Je to jen stres z nových povinností. Víš, jak moc jí na tom záleží,“ odpověděla.

Chtěl jsem jí věřit, ale ten neklid jsem cítil stále. Něco mi říkalo, že naše dcera před námi něco skrývá.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (48): Naše rodinné uspořádání je docela komplikované. Dceři toleruji, že říká táto i někomu jinému

Řekla nám pravdu

Jednoho večera se Olga vrátila domů později než obvykle. Vešla do obýváku a klesla na pohovku, jako by jí došly síly.

„Zlato, co se děje?“ zeptala se Milena překvapeně.

Podívala se na nás s očima plnýma slz a pokoušela se něco říct, ale hlas jí selhal. „Musím vám něco říct...“ dostala ze sebe po chvíli.

Zatajil jsem dech. Tušil jsem, že to, co uslyšíme, nebude dobré.

„Ta investice, o které jsem vám říkala, ztroskotala. Přišla jsem o všechny peníze a... teď musíte splatit dluh, protože jste ručitelé,“ přiznala se konečně.

Byl jsem v šoku. Milena se na mě podívala s nevěřícím výrazem.

„Jak jsi to mohla dopustit? Proč jsi nám to neřekla dřív?“ zeptal jsem se s bolestí v hlase.

Olga sklonila hlavu, nedokázala se na nás podívat. „Bála jsem se vaší reakce... Nechtěla jsem vás zklamat...“ zašeptala.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (56): Moje dcera mrhá drahocenným časem ve vztahu, co nemá budoucnost. Bolí mě, jak se trápí

Zvládneme to jako rodina

„Nemůžeme v tom Olgu nechat...“ řekla odhodlaně Milena.

Její přístup mě ohromil. Přiznám se, že jsem byl z té finanční ztráty v šoku, ale Milena změnila můj pohled na věc. Byl to náš společný problém a museli jsme mu čelit jako rodina.

„Máš pravdu,“ řekl jsem zamyšleně. „Nemůžeme dovolit, aby ji to zničilo...“

Olga začala intenzivně hledat novou práci. Každé ráno se do toho pouštěla s odhodláním a energií, jako kdysi do toho projektu.

„Měla jsem dnes pracovní pohovor. Myslím, že to dopadlo dobře,“ řekla jednoho večera.

Usmál jsem se na ni. „Jsem rád, že se nevzdáváš. Jsme na tebe hrdí,“ odpověděl jsem a snažil se, aby můj hlas zněl pevně.

„Vím, že jsem zklamala vaši důvěru...“ začala, ale přerušil jsem ji.

„Víc bych si vyčítal, kdybys to nezkusila...“ ujistil jsem ji.

Navzdory nemalé finanční ztrátě jsem věděl, že ji musím podpořit. Je to má dcera a bez ohledu na to všechno ji budu navždy milovat...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (52): Moje dcera se třikrát zamilovala, třikrát vdala a třikrát rozvedla. Bojím se, že to tak bude i počtvrté

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.