Mirek je realista. Žije podle výše své výplaty. Je s tím srovnaný a v pohodě. I jeho manželka Iva to má stejně. Jenže Mirek sdílí kancelář s kolegyní Magdou, která mu leze na nervy tím, jak neustále všem všechno závidí.
"Proč jsi nervózní?" zeptala se mě manželka Iva. A najednou jsem si to vše uvědomil. Moje kolegyně Magda mě natolik psychicky vyčerpává, že už mi to ovlivňuje i soukromý život.
Hned první týden jsme se s kolegyní dostali do konfliktu
Zase se mi potvrdilo, že smíšený kolektiv v práci není dobrý. Obzvláště, pokud muž a žena sdílí společnou kancelář. A to je můj případ. Skoro deset let jsme byli v kanceláři tři chlapi a panovala tam naprostá pohoda. V pondělí jsme během pěti minut probrali víkend, a když měl někdo nějaký problém, stručně a jasně nám ho popsal. Ostatní se vyjádřili a bylo vyřešeno. Pak už jen práce a vtípky, hovory o sportu, ženských a filmech. Prostě nekonfliktní, kompatibilní prostředí stejně naprogramovaných jedinců. Bohužel jeden z kolegů dal výpověď a firma přijala na pozici dispečera ženu.
Prý vnese do firmy svěží vítr a nový pohled na pracovní postupy. Už od začátku jsem tušil, že to přinese spíše stres. Magda měla bohaté zkušenosti s pozicí dispečerky, jenže nechtěla přijmout pracovní postupy, zavedené v naší firmě. A tak jsme se hned první týden dostali do konfliktu. Magda nám začala organizovat pracovní prostředí, uklízet náš pracovní chaos, ve kterém jsme se vyznali, stačilo sáhnout a našli jsme. Po Magdině zásahu jsme nikdo nenašel nic. Naštěstí jsme byli dva proti jedné, a tak to Magda po čase vzdala.
Stěžování si a závist má kolegyně jako koníček
Abychom Magdu začlenili do kolektivu, zeptali jsme se jí na pár soukromých věcí. Zjistili jsme, že je dvacet let vdaná, má skoro dospělého syna a žijí v bytě v centru města, který dostala Magda od otce jako svatební dar. Potom Magda zmínila, že o víkendu jezdí na chalupu, kterou zdědila po babičce. Magdin syn je prý nemocný, má astma, a tak se rodina snaží být za rok i třikrát u moře. A jelikož je Magda jedináček, prarodiče jí platí veškeré dovolené, aby mladá rodina neměla hluboko do kapsy.
Aby toho nebylo málo, Magdin manžel má bratra, který žije v Americe. Je to informatik a má tam zajímavě finančně ohodnocenou pozici. Magda se tak s rodinou podívá zadarmo i do New Yorku a rovnou jim zaplatí i první třídu v letadle. Zkrátka z Magdina vyprávění bylo jasné, že má v životě kliku a silné finanční zázemí. Jenže Magda to brala jako samozřejmost a neustále někomu něco záviděla. Neustále posloucháme její nepřejícné poznámky na cokoliv. Stačí, aby účetní měla novou sukni, a Magda pronese: "No jo, to já si dovolit nemůžu. Ale chápu, ona má bohatého manžela."
S nostalgií vzpomínám na staré dobré časy
Magda má bohužel pracovní stůl poblíž mého, a tak jsem první na ráně. Celou pracovní dobu mi Magda něco vykládá. A jak ženy dokážou dělat více věcí najednou, Magda pracuje a u toho plká blbosti. Vše to jsou zapšklé historky, uštěpačné poznámky nebo závistivé řeči. Závidí kolegovi dovolenou v Řecku a je schopná říct: " No jo, to já si dovolit nemůžu." A vůbec jí není trapné, že za měsíc odlétá na Kapverdy. Já například bydlím s manželkou a dětmi v domě, takže neustále poslouchám, že ona má jen byt a jak je finančně náročné vše zaplatit.
Magda je snad úplně blbá nebo si nevidí ani na špičku nosu. Nechápu, že si neuvědomuje, jak je trapná. V životě vše dostala, od rodičů jí neustále proudí finanční pomoc a výplaty mají s manželem pravděpodobně jen na zábavu. A jí je to stále málo. Fakt se to nedá poslouchat.
Možná je to tím, že jsem chlap a od manželky takové řeči neznám. Nostalgicky vzpomínám na náš mužský kolektiv, to byla pohoda. Od Magdina nástupu mám občas pocit, že bych měl dostat příplatek za ztížené pracovní podmínky. A taky jsem asi smolař. Mohl jsem mít veselou kolegyni, ale ne. Já chytnu zapšklou vysávačku energie.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.