Miriam celý život snila o velké svatbě. Chtěla, aby tento den byl výjimečný. Aby při pohledu na fotografie celý život cítila jeho vzácnost. Bohužel se manželova matka dopustila společenského přešlapu, který se často nevidí.
Když mě přítel Honza požádal o ruku, plakala jsem dojetím. Honza byl empatický a vnímal, že jsou pro mě romantická gesta důležitá. A tak vymyslel výlet na Labskou boudu v Krkonoších.
Přítel mě za romantických okolností požádal o ruku
Vstávali jsme ve tři hodiny ráno a vyšlápli jsme na nejvyšší horu České republiky. Za úsvitu mě Honza na Sněžce požádal o ruku. Poklekl přede mnou a řekl: "Lásko, dáváš mému životu smysl. Chci se každé ráno vedle tebe probouzet a večer usínat. Chci, abychom byli rodina. Vezmeš si mě?" A navlékl mi krásný prstýnek.
Od toho okamžiku jsem každou volnou chvíli plánovala svatbu. Musela být dokonalá. Už od dětství jsem o svém svatebním dnu snila. Chtěla jsem být nevěsta v krásných bílých šatech, chtěla jsem velkou svatbu, kde by se všichni bavili, tančili a byl to den, kde by se propojily dvě rodiny v jednu.
Do příprav na svatbu jsem dala všechno
Udělala jsem si vlastnoruční svatební oznámení. Každé bylo originál, každému jsem věnovala péči. Přesně jsem věděla, že se moje svatba ponese ve znamení starorůžové. Ubrusy na stolech budou v této barvě s bílou květinovou výzdobou. Svatební dort, menu i nápoje, vše jsem do posledního detailu doladila. V restauraci nám vyšli vstříc a dohodli jsme se na všech detailech.
Moje čtyři kamarádky mi šly za družičky. Objednala jsem jim stejné šaty a výběr jsem ladila s nimi, aby se cítily pohodlně. Honza souhlasil s mým návrhem světlého obleku a trochu jsem ho podezírala z toho, že své nadšení nad mými návrhy předstírá. Vše, co jsem vymyslela, se setkalo s Honzovou pozitivní reakcí. Ale neřešila jsem to. Vlastně jsem v tom viděla soulad. On mě znal a dopřál mi volnou ruku. Náklady vůbec neřešil. Přál si jen mé štěstí.
Tchyně mi svým výběrem šatů zkazila svatbu
Každou návštěvu u obou rodičů jsem všem nadšeně vyprávěla o přípravách na svatbu. Jen ohledně svých svatebním šatů jsem byla tajemná. Prozradila jsem pouze barvu. "Budou klasicky bílé," smála jsem se. Pak přišel můj vysněný den. Při pohledu do zrcadla jsem se málem dojetím rozplakala. Cítila jsem se jako princezna. Krásně učesaná, nalíčená a oblečená do bílých dlouhých šatů s tylovou sukní.
Jaké bylo mé rozčarování, když mě tatínek vedl do auta a já spatřila Honzovu matku. Stála v řadě svatebčanů a na sobě měla dlouhé bílé šaty až na zem. Měly dlouhý rukáv a lehce nabíranou sukni. Na hlavě měla budoucí tchyně čelenku s tylovou květinou. Na všech fotkách, když vedle sebe stojíme, budíme dojem, že se jednalo o dvě svatby v jeden den.
Musím říct, že několik příbuzných vyjádřilo nesouhlas s jejím výběrem oblečení. Sice mi to psychicky pomohlo, že ji pomluvili, ale na fotkách stojí v bílých šatech hned vedle mě. Když jsem jí po obřadu položila dotaz, zda si uvědomuje, jak nevhodné oblečení zvolila, vůbec netušila, čeho se dopustila. Nevím, zda jí to mám věřit nebo mi jen chtěla zkazit můj vysněný den.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.