Mirka v poslední době pochybovala, jestli může existovat pravá láska. Když poznala své nové sousedy, zaradovala se, protože i po šestnácti letech působili jako zamilovaný pár. Její optimismus vyprchal, když dostala neobvyklý návrh.
Stěhování do nového bytu bylo skvělé rozhodnutí, i když jsem to tak zpočátku vůbec nevnímala. Už jen představa třídění věcí, balení krabic a velkého úklidu mě děsila. Jenže můj manžel Radim zatoužil po větším prostoru a dítěti. A to jsem právě v té době začínala mít čím dál víc pochybností o našem vztahu a ptala se sama sebe, jestli naše manželství ještě má smysl...
Byla jsem nejistá
Stále mi v hlavě vířily vzpomínky na všechny ty divoké chvíle, které jsme spolu prožili, vášnivé okamžiky na různých místech, spontánní výlety... Teď ve mně vyvolávaly spíš smutek. Jakmile jsem přestala cítit „motýlky v břiše“, zdálo se mi, že se z našeho vztahu vytrácí radost. Neměla jsem chuť být neustále s Radimem. Ráno jsem se nedokázala přinutit ani k tomu, abych vstala a rozloučila se s ním, když odcházel do práce.
Zkoušela jsem si o tom promluvit s mámou, ale ta jen mávla rukou a prohlásila, že jsem blázen. Prý mám doma spolehlivého muže a právě to by mě mělo těšit. „Holka, ty snad ani nevíš, co je pro tebe dobré...“ pronesla zachmuřeně.
Nikdy jsem nepochopila, proč máma neustále vyčítala tátovi, že se stará hlavně o životní radovánky a vyhýbá se odpovědnosti. Napadlo mě, jestli jsem náhodou nezdědila tu nechuť k závazkům právě po něm. Přesto jsem se vzchopila, zabalila potřebné věci a zbytek vyhodila. A tak jsme se ocitli v novém bytě...
Sousedé mě ohromili
Asi o měsíc později jsme poznali naše sousedy Alenu a Václava. Nejdřív jsem si myslela, že si z nás jen dělají legraci. Předpokládala jsem, že hrají „dokonalé manželství“ před lidmi a někde v soukromí se smějí těm, kdo jim to spolknou.
Připadalo mi téměř neuvěřitelné, že manželé po šestnácti letech společného života, kteří se každý den potýkají s výchovou dvou dospívajících dětí, můžou být pořád tak něžní a láskyplní.
„Přestaň mi tohle vykládat, akorát mě to ničí,“ okomentoval Radim moje úvahy. „Oni mají za sebou nějakých šestnáct let. Moji rodiče to vydrželi pětatřicet!“
„Jenže to je jiný případ. V tom věku zůstávají lidi spolu spíš ze zvyku, ne?“ namítla jsem.
Jenže Alena s Václavem byli úplně jiní. Měli ohromnou jiskru a dohromady působili výjimečně. Alena pracuje v nakladatelství, Václav je úspěšný inženýr. Nejpodstatnější ale bylo, jak jim to spolu ladí.
Nemohla jsem tomu uvěřit
Po čase jsem si uvědomila, že to přátelství je pro mě neocenitelné. Když jsem se zmítala v nejistotě, kladla jsem si otázku, co by Alena dělala na mém místě. Díky pozorování jejich vztahu jsem začala věřit, že opravdová láska existuje. Ne jen chvilkové vzplanutí, ale skutečná trvalá náklonnost. Radim to možná bral jinak než já, ale hlavní bylo, že i on se s novými přáteli cítil dobře.
Nedávno mě napadlo, že Aleně navrhnu společné návštěvy bazénu, abychom se trošku dostaly do formy. Minulou středu jsem ji zahlédla, jak vychází z kavárny. Chtěla jsem na ni zavolat, jenže pak jsem uviděla něco zvláštního - tiskla se k vysokému, fešnému muži.
Nejdřív mě napadlo, jestli to není nějaký příbuzný. Ale... kdo by se takhle mazlil s příbuzným? Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Zmátlo mě to natolik, že jsem se o tom Radimovi nezmínila. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že jsem se spletla a nebyla to Alena.
Šokující návrh
Druhý den ráno mi napsala, jestli nezajdeme po práci na kafe. „Jsme nejlepší kámošky?“ zeptala se, jakmile jsme se usadily v kavárně.
„Jasně, že jo,“ přitakala jsem bez váhání.
„Potřebuju od tebe službičku... Co bys řekla, kdybych ti zaplatila wellness víkend, a ty bys pak všem tvrdila, že jsme tam byly spolu?“
„Nerozumím,“ reagovala jsem zmateně.
„No, jde mi o to, abys prostě mlčela,“ vzdychla a pohlédla na mě.
„Má to něco společného s tím vysokým chlápkem?“ vypálila jsem na rovinu, protože mi z jejího návrhu šla hlava kolem.
„Cože? Jak to, že o něm víš?“ chytla mě za ruku.
„Náhodou jsem vás včera zahlédla... Aleno, co se děje?“
„Jsem z toho celá pryč,“ vydechla. „Asi jsem se do něj zamilovala až po uši. Ono mě to nejspíš přejde, ale potřebuju trochu času. Pomůžeš mi?“
„Jak přejde?“
„Nehraj na mě, že jsi nikdy nezažila krátkodobé poblouznění.“
Zírala jsem na ni s otevřenou pusou...
Měla mě za naivku
„Tak co? Ten wellness je dokonalý, ani ne hodina jízdy. Zamiluješ si to tam, fakt...“ přemlouvala mě.
„Promiň... Cože?“ vyskočila jsem tak prudce, že jsem převrhla židli. „Opravdu sis myslela, že budu Václavovi lhát, abys mohla za jeho zády randit s cizím chlapem?“
„Nedramatizuj to,“ protočila Alena oči a vstala. „Nabízím ti zaplacený wellness. Tak jo, nebo ne?“
„Ne. To po mně nechtěj,“ odpověděla jsem rázně a snažila se zapnout kabát třesoucíma se rukama. „Promiň, ale zmýlila jsem se v tobě. Vážně sis myslela, že budu ochotná lhát?“
Otočila jsem se a odešla. Já mám na ni takový vztek! Její vztah jsem považovala za důkaz, že pravá láska může existovat. Ale kvůli tomu, že Alena podvádí Václava, mám pocit, že zradila i mě...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.