Facebook
Instagram
Mirka nemá moc dobré vzpomínky na svého bývalého šéfa. Měli spolu poměr, který ukončila, když zjistila, že je ženatý. Doufala, že ho už nikdy neuvidí. Ale nedávno se ukázalo, že nastupuje do její firmy.
Výsledky za třetí čtvrtletí byly jasné. Prodeje drasticky klesly a ve firmě se začalo propouštět. Generální ředitel svolal schůzi klíčových zaměstnanců, aby představil nového ředitele prodeje, který nás měl zachránit. Všichni mlčeli, jen naše viceprezidentka Irena zářila nadšením.
Předstírali jsme, že se neznáme
„Ten člověk je neuvěřitelný! Má skvělý přístup a překypuje kreativitou,“ radovala se. „Jsem ráda, že šéf vzal v úvahu můj návrh.“
Chtěla jsem se Ireny zeptat, kde toho specialistu našla, ale vtom se otevřely dveře a náš obtloustlý šéf přivedl vysokého muže. Když jsem ho spatřila, ztuhla jsem. Nečekala jsem, že mi osud opět přivede do cesty Lukáše.
Šéf nám představil Lukáše, ten pak obešel celý stůl a potřásal si rukou s každým z nás. „Těší mě,“ řekl a podal mi ruku. Těmito slovy dal najevo, že musíme předstírat, že se neznáme. Hlavou mi vířila spousta myšlenek, ale jedna byla obzvlášť neodbytná – jestli Irena doporučila Lukáše na tuto pozici, znamená to, že mezi nimi něco je?
To, jak Irena bez přestání chválila Lukáše, sledovala každý jeho pohyb a obdařovala ho tím zvláštním úsměvem... Nebylo pochyb o tom, že můj bývalý dokázal okouzlit i tuhle milou a důvěřivou ženu!
Okouzlil mě
Lukáše jsem potkala, když jsem nastoupila do své předchozí práce. Zaujal mě hned první den, i když se o to nijak nesnažil. Byl přesně můj typ. A rozhodně nejen můj. Byl ztělesněním mužnosti: téměř dvoumetrový chlap s lehce prošedivělými vlasy, výraznýma modrýma očima a oslnivým bílým úsměvem. Vždy perfektně oblečený, s dokonalými způsoby a chováním. Galantní k ženám, ale náročný na své podřízené. Těžká jednání a důležité debaty zvládal s přehledem.
Kolegyně v kanceláři o něm mluvily se zářícíma očima. Měla jsem stejné pocity, ale nikomu jsem o nich neřekla. Tehdy jsem tam ještě byla nová.
Když mi Lukáš nabídl vyšší pozici, nemohla jsem tomu uvěřit. Popravdě jsem se o to ani nesnažila. Očekávala jsem, že na takovou příležitost budu čekat roky. Přesto jsem se ještě před třicítkou stala vedoucí oddělení!
„Měla bys mu pořádně poděkovat,“ prohlásila paní Bětka z personálního oddělení. „Opravdu se za tebe hodně přimlouval.“
Šla jsem tedy do jeho kanceláře, abych mu poděkovala za podporu. Ale Lukáš mé díky odmítl. Řekl, že si jen všiml mých schopností, profesionality a solidního přístupu k práci. Tvrdil, že mé povýšení bylo zcela přirozené.
Pak najednou změnil téma a zmínil, že bych si mezi Vánocemi a začátkem ledna měla vzít volno. A navrhl, že bychom spolu mohli jet do Krkonoš...
Zatajil mi manželku
Byla jsem do něj blázen, úplně jsem ztratila kontakt s realitou. Lukáš nebyl jen úžasný milenec, ale také skvělý poradce v pracovních záležitostech. Pomohl mi získat vysokou manažerskou pozici poté, co jeden kolega odešel do důchodu.
Náš vztah trval tři roky. Lukáš zůstával u mě celý týden a v sobotu ráno odjížděl do Brna, kde prý bydlela jeho sestra.
Jednoho dne mi rakouský klient navrhl, abychom se setkali v Brně. Všechno se semlelo rychle. Popadla jsem klíče, opustila kancelář a vyrazila. Sešli jsme se v jedné hezké restauraci, abychom projednali změny v dokumentech.
Naštěstí to dopadlo dobře. Původně jsem plánovala ještě ten den odjet domů, ale změnila jsem názor. Lukáš byl už pár dní v Brně. Chytil angínu a zůstal u sestry, aby se vyléčil. Napadlo mě, že je to skvělá příležitost, abychom se viděli. A byla jsem také zvědavá na jeho sestru.
Věděla jsem, kde bydlí, protože jsem jí často chodila do banky platit účty – byla na vozíku a Lukáš měl pořád plné ruce práce, takže jsem to dělala za něj. Když mi otevřel dveře, byl v takovém šoku, že mě i přes déšť nechal stát venku.
A uvnitř, na invalidním vozíku, seděla jeho manželka. Ano, manželka. Ukázalo se, že byl jedináček... Odešla jsem z práce. Díky své kvalifikaci a dobrým referencím jsem si rychle našla novou. A doufala jsem, že Lukáše už nikdy nepotkám...
Nemůžu s ním pracovat
Teď byl najednou tady a měl se stát mým nadřízeným.
„Lukáš k nám nastupuje od ledna a chce se seznámit s fungováním firmy,“ vysvětloval náš šéf. „Každý z vás by si s ním měl domluvit krátké setkání, abyste se seznámili.“
Neuposlechla jsem jeho pokyny, s Lukášem jsem se nesetkala ani v práci, ani mimo ni. Teď si hledám novou práci. Už jednám s jednou menší firmou. Budu mít nižší plat, ale po tom, co se stalo před lety, nemůžu s Lukášem pracovat.
Než odejdu, musím si ještě promluvit s Irenou. Řeknu jí pravdu, i kdyby se na mě měla naštvat. Čekám jen, až se vrátí z Krkonoš...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
