Facebook
Instagram
Láska a práce nejdou vždy dohromady. Tereza se o tom přesvědčila na vlastní kůži. Vdala se za svého šéfa a byla nejšťastnější ženou na světě. Jenže rychle zjistila, že ji bere hlavně jako podřízenou.
Pracuji jako manažerka ve velké korporaci. Jsem ambiciózní a sním o povýšení. Můj šéf Martin (34) mě inspiroval k tomu, abych se snažila víc. Často jsem zůstávala v práci déle, brala jsem další projekty a snažila se na něj zapůsobit. Jak čas plynul, mezi námi bylo něco víc. Začali jsme se setkávat i mimo práci...
Snila jsem o povýšení
„Terezo, mám pro tebe další důležitý úkol,“ oznámil jednoho dne Martin a podal mi složku s dokumenty.
„Děkuji za důvěru!“ usmála jsem se.
Byl to důležitý úkol, projekt, na kterém pracoval také Martin. Soustředila jsem na to, abych splnila jeho očekávání. V hloubi duše jsem cítila, že to je další krok k povýšení, o kterém jsem tak dlouho snila.
Když jsem v osm odcházela z práce, zavolala jsem své kamarádce Ludmile (30). Chtěla jsem se jí pochlubit, že mám tak důležitý projekt.
„Dávej si pozor na toho Martina. Nezdá se mi to...“ varovala mě.
„Je to jen práce. Martin mi věří a já chci ukázat, co ve mně je. Vždyť víš, že sním o povýšení...“ snažila jsem se ji uklidnit.
„Já tě vždycky podpořím, ale nechci, abys na to doplatila. Šéf je pořád šéf, na to nezapomínej,“ dodala.
Večer jsem přemýšlela o jejích slovech. Nezapletla jsem se do toho až moc? Byl můj vztah s Martinem čistě pracovní? Tyto otázky mě neustále pronásledovaly. Věděla jsem jedno – musím být opatrná. Ale zároveň moje touha po úspěchu byla silnější než kdy dřív...
Pozval mě na večeři
S Martinem jsem trávila čím dál víc času. Pracovali jsme spolu dlouho do noci, pak jsme začali chodit na večeře, nejprve pracovní, později osobnější... Nakonec, po úspěšném dokončení projektu, mě Martin pozval do elegantní restaurace.
„Zasloužíš si víc než jen povýšení,“ řekl s úsměvem a podal mi skleničku vína.
„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se a srdce mi začalo bít rychleji.
„Trávím s tebou spoustu času a uvědomil jsem si, že nejde jen o práci. Terezo, myslím, že k tobě něco cítím,“ přiznal se a díval se mi přímo do očí.
Byla jsem překvapená, ale zároveň jsem cítila, že je to pravda. Náš vztah už dávno není jen pracovní. Usmála jsem se nejistě, nevěděla jsem, co říct.
„Všechno se to děje tak rychle... Ale myslím, že k tobě taky něco cítím,“ odpověděla jsem nakonec.
Stala jsem se šéfovou manželkou
Náš vztah brzy přestal být tajemstvím. O pár měsíců později mě Martin požádal o ruku. Byla jsem nejšťastnější ženou na světě a bez váhání jsem souhlasila.
První dny po svatbě byly jako sen. Užívala jsem si každou chvíli strávenou s Martinem, jak doma, tak v práci. Ale brzy jsem si všimla, že mě začíná vnímat víc jako zaměstnankyni než jako manželku. Stále častěji mi zadával nové úkoly a očekával plné nasazení.
Mluvil se mnou přísným tónem, který jsem u něj předtím neslyšela. Vždy jsem mu slíbila, že udělám co je v mých silách, ale uvnitř jsem cítila rostoucí stres a tlak. Každý den pro mě byl čím dál větší výzvou. Martin mi zadával úkol za úkolem, jako by zapomněl, že jsme taky manželé.
„Terezo, čeká nás schůzka s důležitým klientem. Připrav prezentaci na zítřek,“ řekl jednoho večera. Nezajímalo ho, že je neděle a víkend jsem strávila papírováním.
„To nemyslíš vážně... Potřebuji si odpočinout alespoň v neděli večer,“ pronesla jsem unaveně, ale on jen pokrčil rameny.
„Je to pro tvé dobro. Chci, abys rostla,“ odpověděl, aniž by se mi podíval do očí.
Seděla jsem nad tou prezentací dlouho do noci. Cítila jsem se osaměle a frustrovaně...
Copak neviděl, co se děje?
Ztrácela jsem radost z práce, která mě kdysi naplňovala. Každým dnem ve mně rostlo vyčerpání a rezignace. Během jedné z mnoha bezesných nocí jsem se rozhodla, že si s Martinem promluvím o tom, co mě trápí. Další den jsem po práci sebrala odvahu.
„Martine... jsem vyčerpaná a mám pocit, že mě využíváš, protože víš, že jako tvoje žena ti neřeknu ne,“ přiznala jsem a v očích se mi objevily slzy.
„Dělám to pro tvé dobro. Chci, abys byla nejlepší v tom, co děláš,“ odpověděl, ale jeho slova mi nepřinesla úlevu. Naopak, cítila jsem se ještě více uvězněná v pasti, kterou jsem si sama nastražila.
„A co naše manželství?“ pokračovala jsem a snažila se zadržet slzy.
Martin pokrčil rameny.
„Musíme se chovat profesionálně. Naše osobní vztahy nemohou ovlivňovat pracovní povinnosti...“ odpověděl, jako by to byla samozřejmost.
Nemohla jsem uvěřit, jak moc se změnil. Místo podpory jsem se cítila stále více sama a využívaná. Bylo pro mě čím dál těžší soustředit se na práci a stres si vybíral svou daň na mém zdraví. Cítila jsem, že stojím na okraji propasti. Musela jsem něco udělat, než mě to všechno úplně zničí...
Jen mě využíval
Jednoho večera, když jsem se vracela z práce, zaslechla jsem Martina, jak s někým telefonuje.
„Tereza za mě dělá většinu práce. Díky tomu mám víc času,“ smál se.
Měla jsem pocit, jako kdyby mi někdo dal facku. Seděla jsem v předsíni a nedokázala se pohnout. Po chvilce Martin ukončil hovor a všiml si mě.
„Terezo, je všechno v pořádku?“ zeptal se.
„Slyšela jsem tě... Jen mě využíváš...“ řekla jsem roztřeseným hlasem.
Martin si povzdechl.
„V byznysu každý bojuje za své zájmy. Není to nic osobního,“ odpověděl.
„Ale já jsem tvoje žena, ne nějaká zaměstnankyně! Potřebuji tvůj respekt a podporu!“ vykřikla jsem.
Martin znovu pokrčil rameny.
„Pokud nezměníš svůj přístup, odejdu,“ řekla jsem pevně.
Pak mi dal najevo, že už mě nechce poslouchat. V tu chvíli jsem se rozhodla. Podala jsem výpověď a žádost o rozvod. Opustila jsem firmu, manžela a začala nový život.
Nevím, jestli bych to zvládla bez obětavé Viktorie. Nějakou dobu jsem bydlela u ní, než jsem si našla novou práci a pak i bydlení. Po malých krůčcích získávám zpátky sebevědomí. Někdy si na Martina vzpomenu a nechápu, jak jsem tak dlouho nemohla vidět, že mě využívá. Zasloužím lepší zacházení... každá žena si zaslouží lepší zacházení...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
