Mirka (52): Úroveň společnosti je někdy k pláči. Opilý host v restauraci nám pokazil výjimečný večer s manželem

Já ani můj manžel neumíme vydělat peníze. Já pracuji jako pomocná síla ve školní jídelně a manžel pracuje jako domovník ve škole. Oba máme nízké platy a hluboko do kapsy.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (30): Můj přítel netuší, že si beru peníze ze společného účtu. Mám k tomu dobrý důvod

Těžký život zvládáme s úsměvem

S Danielem se známe od základní školy. Oba jsme chodili do stejné třídy. Oba jsme mívali na vysvědčení trojky a občas se objevila i čtyřka. Naši rodiče měli jen základní školu a neviděli smysl v dlouhém studiu. Razili heslo, že učební obor stačí. V osmnácti jsme okamžitě po vyučení nastoupili do zaměstnání. Rodiče se s námi nikdy do školy neučili a co jsme pochytili ve škole, to muselo stačit.

Já jsem pracovala po vyučení jako prodavačka, ale když naši jednotu zavřeli, nastoupila jsem jako pomocná síla do školní jídelny a pracuji tam dodnes. Vyhovuje mi to. Občas si donesu i nějaké uvařené jídlo domů. Do práce to mám kousek a jsem ráda, že se nemusím učit nic nového. Za ty roky už vím co a jak.

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (42): Chtěl jsem zcestovalou a ambiciózní ženu. Naletěl jsem ale podvodnici, která mě chtěla obrat o peníze

Pohodové manželství za odměnu

Když jsem pracovala ve školní jídelně asi rok, nastoupil na pozici školníka Daniel. Netrvalo dlouho a měli jsme svatbu. Postupně se nám narodily dvě děti. V současné době už jsou dospělé. Už mají partnery a svoji domácnost, ale ještě nemáme vnoučata. Celý život jsme bojovali s penězi. Máme nízké platy, ale nikdy jsme neměli potřebu si buď zvýšit kvalifikaci nebo hledat jiné zaměstnání. Radši jsme snížili svoje náklady a žili skromně.

Jezdili jsme maximálně na tuzemské dovolené nebo výlety, jedli jsme jídlo uvařené na několik dní a pěstovali si svoji zeleninu a ovoce. Samozřejmě jsme nechodili do restaurace ani do divadla. Občas jsme zašli do kina. S Danielem jsme na stejné vlně a rádi se večer díváme na televizi. To nám k životu stačí. Minulý měsíc jsme oslavili třicetileté výročí svatby. Dohodli jsme se, že to tentokrát oslavíme ve velkém.

Mohlo by Vás zajímat:

Barnabáš (42): Miloval jsem peníze a ženy. Pak mi jedna z nich otočila život vzhůru nohama a vše jsem přehodnotil

Opilec nám zkazil výjimečný okamžik

Na slevovém portále jsme si koupili degustační menu v restauraci v Praze. Prošli jsme se v centru a navečer zamířili do restaurace. Už při příchodu jsme si všimli, že u vedlejšího stolu seděl podnapilý muž se ženou. Neustále si objednávali alkoholické koktejly. Pro nás byla návštěva restaurace výjimečným okamžikem. Spočítám na prstech jedné ruky, kolikrát jsme za celý život byli na večeři v lepší restauraci.

Bohužel opilec se vulgárně vyjadřoval a my to museli poslouchat. Když mu obsluha odmítla donést další koktejl, ztropil tam scénu. Křičel na celou restauraci, strhnul ubrus ze stolu a shodil na zem asi dvě sklenice a vázu. Chtělo se mi brečet. Chtěla jsem si naše výročí užít. Vychutnat si degustační menu a zažít příjemný večer. Měl to pro mě být zážitek, ze kterého bych dlouho žila.

„To je naposledy, co jsem šel na jídlo do hospody. Za ty peníze můžu doma jíst tři dny a v klidu,“ rozčileně mi šeptal Daniel. Bohužel jsem musela souhlasit. Jídlo jsme dojedli, přijali omluvu restaurace v podobě lahve vína a jeli jsme domů. Daniel si otevřel pivo a usedl k televizi. Měl zkaženou náladu. Oslava v restauraci byl můj nápad a nepovedl se. Dneska už lidi nemají žádnou úroveň. V centru Prahy jsme potkávali opilce, v restauraci byl opilec a o metru ani nemluvím, co se tam pohybovalo za výkvět společnosti.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (43): Manžel zdědil peníze po otci. Nestačím se divit, jak rychle ho to změnilo