Mojmír (33): Každý rok mám novoroční splín. Všechno po hektických setkáních utichne a já zažívám pocit prázdnoty

Všichni se chtějí družit během prosince, rychle se sejít, slavit a veselit se. Jenže v lednu nastává extrém, kdy se zase neděje vůbec nic a já to nenesu už od dětství dobře. V lednu ztrácím ambice do života a rozhodl jsem se s tím tentokrát něco udělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (32): Máma utápí smutek v nakupování. Z bytu už má skladiště, ale nedokáže přestat

Připadám si úplně vyšťavený

Jsem člověk, co nemá moc v lásce změny, to je pravda. Není pro mě ani jednoduché účastnit se mnoha adventních akcí. Pracuji ale ve školství a prosinec je celý o spoustě sešlostech. Většinou se nějak přizpůsobím, faktem je, že pomáhá dobrý svařáček. Pak následují rodinné srazy a skoro každý rok jezdím s přáteli na Silvestra lyžovat.

Jestli pak něco nesnáším, je to Nový rok a dny, co následují poté. Připadám si vyšťavený, bez života i elánu. Nic nemá smysl, veškerá moje předsevzetí se mi zdají směšná a ubohá. Najednou jsem děsivě osamělý a to i v dobách, kdy mám přítelkyni. Zkrátka je to pro mě nejhorší období v roce.

Vím, jak je Nový rok ve městě smutný. Vítr rozhází nepořádek kolem popelnic, někteří lidé už vyhazují vánoční stromky a na ulicích je pusto a prázdno. Pokaždé si uvědomím, jak je život krátký a jak jsem nicotný. Pokud je to možné, vyvenčím jen psa a pak zalézám do postele a je mi bídně.

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (43): Manželka sdílí život celé rodiny na sociálních sítích. Dověděl jsem se tak i to, že ze mě má deprese

Zašel jsem kvůli tomu jednou k psychologovi

Jak léta plynou, strach z toho tísnivého období na mě přichází už o něco dřív. Snažil jsem se na to nemyslet, ale ty prudké změny se mnou hodně cloumají. Jeden měsíc mám denně nějakou společenskou událost, schůzku nebo setkání. Další měsíc po mně neštěkne ani pes, nikdo nemá čas a každý ho tráví jen s nejbližšími, nebo v úzkém rodinném kruhu. "Nešel bys na pivo?" volám všem kamarádům. "Promiň, jsem po svátcích grogy, odpočívám s rodinou," zní obvyklá odpověď.

Přestože jsem zkusil zůstat u rodičů i po Novém roce, lépe mi nebylo, takže tím to nebude. Zašel jsem jednou k psychologovi a po pár sezeních jsme se dobrali k zajímavému výsledku. Díky vyprávění o dětství jsem si vzpomněl, že mě rodiče nechávali na Nový rok samotného.

Vánoce probíhaly tradičně s rodinou, ale na Silvestra už jsem byl u babičky. Ta chodila spát v osm večer a druhý den obvykle poklízela. Byl jsem sám a zřejmě jsem si to dával nějakým způsobem za vinu. Pak jsem na vše zapomněl a zpětně mi to ani nepřipadá tak dramatické.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (31): Po porodu jsem prožívala hluboké deprese. Řešit je mě přinutila až jedna šílená myšlenka

Tentokrát si zkusím udělat program

Letos jsem bez přítelkyně, moje krátkodobá známost tráví svátky s rodinou a uvidíme se až v půlce ledna. Vymyslel jsem si na dny po Novém roce pestrý program. Rozhodl jsem se zaměstnat hlavně ruce a tak budu vyklízet sklep a malovat byt. Asi je to dost netradiční takhle v zimě, ale třeba to pomůže.

Čím víc nepořádku nadělám, tím lépe. Jen ať nemám čas sedět a uvažovat o sobě, o svém životě a plánech na další rok. To si raději uženu svalovou horečku a budu se rozčilovat během malování. Jestli to pomůže, stane se z vysilující práce můj novoroční rituál.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (36): Zimní období mě ubíjí. Jakmile zapadá odpoledne slunce, začíná pro mě depresivní období