Mojmír (59): Parkování na sídlišti je horor. Dokonce může zničit i manželství

Nepovažuji se sice za starého, přesto leckdy s nostalgií vzpomínám na časy, kdy býval v běžné rodině vůz pouze jeden a to ještě nikoliv v každé. Nejen že v takových časech bylo denně daleko méně bouraček, ale už ze samotné jízdy míval člověk požitek. V centru nemusel kupříkladu skákat po semaforech stylem „brzda-plyn,“ jako nějaký luční koník, a pokud už se omylem netrefil na správnou silnici, šance že kvůli chybě stráví další půl den v dopravní zácpě, nehrozila.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (44): Můj muž mě pořád nutí řídit auto. Ale já už si za volant nesednu, nejen kvůli jeho ponižování

Situace je čím dál horší

Co mi ale v současnosti vadí nejvíce, je parkovací kultura na sídlištích. Vždyť už to, co je například k vidění u nás pod okny, by si leckdy zasloužilo pořádný román… Den co den, to začíná stejně. Sotva z míst sídlištního parkoviště odjedou trvale bydlící sousedé, vzápětí jsou obsypána vozy lidí cizích, kteří se do města stahují nejen z okolních vesnic a satelitů, ale leckdy i z jiných měst. Člověk by tedy minimálně dopoledne očekával parkoviště volné, nicméně opak je pravdou.

Jednou jsme takto s manželkou dopoledne vyrazili s vozem na nákup v domnění, že „někde“ zaparkujeme, jenže smůla. Už před obědem byla všechna místa plná a já nakonec musel parkovat až ve vedlejší ulici. „Nepochopím, že někdo jezdí do práce autem, když ho pak nechá uprostřed cesty a zbytek jede stejně městskou dopravou. To mi hlava nebere!“ nadávala žena s plnýma rukama tašek, které bylo nutné dřít několik desítek metrů.

Proč? Protože jsme nebyli tolik chytří a vytrvalí, jako například soused Martin. Ten, kdykoliv přijede a vidí, že je plno, což je skoro pořád, jednoduše s autem zaparkuje uprostřed silnice a číhá, dokud někdo jiný neodjede. Někdy pár minut, jindy déle, ale… Místo nakonec má. Výhra je jeho!

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (47): Dcera si k 18. narozeninám přála auto. Vím, že je zklamaná, ale já na to nemám

Boj o místo je někdy vážně směšný

Jiný „sport“, který se u nás na sídlišti okolo parkování dost pěstuje, je koukání z oken. Nikoliv za krásami přírody, nýbrž ve směru parkoviště, zda náhodou kdosi neodjel. Pokud ano, okamžitě vyběhnout, třeba i s plnou pusou od večeře, v pyžamu anebo natáčkami na hlavě, a vůz co nejrychleji přeparkovat. Dělají to muži, ale dost tomuto „sportu“ přicházejí na chuť i ženy. Motivace, na vlastní auto vidět a nemít ho postavené bůh ví kde, je fakt silná. A v neposlední řadě jde o skvělý adrenalin. Vždyť zahlédnout včas cíl, chytnout výtah, rychle nahodit motor a dojet na místo určení, aniž by vás mezi tím kdokoliv nepředběhl, to už je výzva.

Nedávno jsem takto sám „parkoval“ na čtyřikrát. První uvolněné místo jsem „tak-tak“ nestihl, a aby se to nepletlo, po odjezdu z původního mi bylo rázem zabráno i to. Nezbylo, než čekat. Vítězství! Jedno se přece našlo, jen na druhém konci dlouhého parkoviště. Ovšem hned, jak jsem doma vykoukl z okna, bylo volno přímo před naším vchodem. „Jako na potvoru! Zákon schválnosti!“ vykřikl jsem.

Vylétl jsem v domácích pantoflích, nestačil jsem se už ani přezout a ouha! Místo bylo zabrané do pár sekund. Vrátil jsem se zpět domů. Už ani nechci koukat, ale kouknu z okna a další volné místo! Ještě lepší. „Do háje!“ klel jsem už řádně, ovšem nyní se zadařilo. Místo bylo moje. Jen jsem se už bál, ho další den opustit.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (28): Měli jsme s bráchou autonehodu. Nejvíc mě bolí, že mi jeho smrt dávají rodiče za vinu

I doma to může způsobit velké problémy

Science fiction? Ne, jen 21. století, kde má jedna rodina klidně auta tři a zbytek ucpávají přespolní… Ač se podobná vyprávění mohou jevit jako legrační, občas nejsou. Například jednomu sousedovi zavařil ustavičný nedostatek parkovacích míst doma natolik, že se s ním jeho vztahovačná žena Magda rozhádala a dodnes mu vyhrožuje rozvodem. Prý proto, že neustále chodí z práce pozdě, takže má určitě „nějakou jinou.“ Jenže on ve skutečnosti, chudák, jen dennodenně objíždí panelák, přičemž leckdy ve voze čeká, než se uvolní jakékoliv parkovací místo, klidně i hodinu… Ještě, že já do práce jezdím hromadnou dopravou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Čeněk (52): Bezohlední řidiči mi neustále parkovali před výjezdem ze zahrady. Se sousedy jsme zosnovali rafinovanou pomstu