Facebook
Instagram
Moniku vychovává hodně přísná máma. Zakazuje jí setkávat se s kluky a donekonečna opakuje, že si své panenství musí střežit až do svatby. Moniku trápí, že kvůli mámě nikdy neměla kluka.
Moje máma je přesvědčená... ne, to není to správné slovo. Ona si je naprosto jistá, že musím zůstat pannou až do svatby. Je mi dvacet let a nikdy jsem neměla kluka. Mé zkušenosti se omezují jen na pár polibků. Jenže jsem žena. Mám své potřeby, nejen emocionální, ale i fyzické. Pokud to takhle půjde dál, skončím jako stará panna obklopená tlupou koček...
Očekávala jsem svou první pusu
Poprvé jsem se s tímto maminčiným pravidlem setkala v osmé třídě. Jednou jsem si domů pozvala Lukáše, spolužáka, který se mi tajně líbil, abychom se společně učili. Čekal nás velký test z angličtiny. Byla jsem nejlepší ze třídy a on měl s jazyky problémy. Přišlo mi to jako dokonalá záminka, abychom byli chvilku spolu.
„Ahoj, jsem doma,“ zavolala jsem na mámu, když jsme vstoupili do předsíně.
„Večeře bude v sedm. Zatím se můžeš učit,“ ozvalo se z kuchyně.
„Máme porci navíc i pro Lukáše?“ zeptala jsem se, když jsem nakoukla do jejího království.
„Dobrý den,“ pozdravil zdvořile Lukáš.
„Dobrý den,“ odpověděla překvapeně. „Samozřejmě, jídla máme dost. Neřekla jsi, že přivedeš hosta...“
„Máme test z angličtiny. Chceme se učit,“ vysvětlila jsem.
„Tak ať zbytečně neztrácíte čas,“ řekla a věnovala mi pohled, který jasně vyjadřoval její nesouhlas.
Zamířili jsme do mého pokoje a já za námi zavřela dveře. Byla jsem nervózní i nadšená. Doufala jsem, že to bude den, kdy dostanu svou první pusu. Ale můj plán se brzy rozplynul. O pár minut později máma vešla do pokoje. „Přinesla jsem vám pití,“ řekla a položila na stůl dvě skleničky limonády.
„Díky. Můžeš za sebou zavřít? Potřebujeme klid na učení,“ požádala jsem ji.
„Neměj obavy, nebudu vás rušit. Dveře mohou zůstat otevřené...“ pronesla a odešla.
Pak každých pár minut prošla kolem dveří a nakoukla dovnitř. Pochopila jsem, že Lukáše ten den líbat nebudu...
Máma mi dala přednášku
Když Lukáš odešel, máma mě zavolala do obýváku.
„Co to mělo znamenat?“ zeptala se klidným, ale přísným tónem.
„Jak to myslíš? Učili jsme se,“ pokrčila jsem rameny.
„Myslíš si, že jsem hloupá?“ vykřikla. „Vím moc dobře, jak takové ‚učení‘ za zavřenými dveřmi vypadá.“
„Mami, já...“
„Nechci, aby se to opakovalo! Už si žádné kluky domů nepozveš. Ani jeho, ani nikoho jiného. Rozumíš?“
Máma byla vždy přísná, ale takhle naštvanou jsem ji ještě neviděla. V očích mě pálily slzy. Musela si toho všimnout, protože její tón změkl.
„Zlatíčko, jsi ještě dítě a spoustu věcí nechápeš. Ale já vím, co od tebe kluci v tomhle věku chtějí. Chtějí tě líbat a dotýkat se tě. A kdybys to dovolila, spáchala bys hrozný hřích. Žádné pokání takovou chybu neodčiní...“
„Mami, Lukáš je jen kamarád...“
„To si myslíš ty. Věř mi, maminka ví, co je pro tebe nejlepší...“ dodala a to znamenalo konec diskuse.
Spolužačkám jsem záviděla randění
Od té chvíle máma sledovala každý můj krok. Když jsem nastoupila na střední, koupila mi mobil, přestože jsme na tom nebyly finančně dobře. Jakmile jsem se zpozdila o pět minut, okamžitě volala a chtěla vysvětlení. Každý týden mi kázala o cudnosti a tvrdila, že jen žena, která zůstane čistá až do svatby, si zaslouží respekt. Pečlivě kontrolovala mé kamarády. Měla jsem povolené jen holky a jen ty, které schválila.
Na střední jsem nikdy neměla kluka. Bála jsem se její reakce i věčného zatracení. Věřila jsem tomu náboženskému blábolu, který mi vtloukala do hlavy. Záviděla jsem ostatním holkám. Měly úžasné kluky, zatímco já vždycky stála stranou.
Ne proto, že bych o takové věci neměla zájem, ale protože jsem věděla, co by následovalo, kdyby se matka dozvěděla, že se mi líbí nějaký kluk. Přišlo by kázání, výčitky a nekonečné diskuze o tom, jak by mi mohla „špatná volba“ zničit život. „Jedna chyba a skončíš jako svobodná matka. Jedna noc a budeš zatracená,“ říkala mi s vážným výrazem.
Máma stále hlídá moje panenství
Když mi bylo sedmnáct, zamilovala jsem se do spolužáka. Jmenoval se David a byl to jeden z mála lidí, kteří se ke mně chovali mile. Ale i tehdy jsem věděla, že si nic víc než přátelství dovolit nemůžu. David mě jednou pozval na procházku, ale s těžkým srdcem jsem odmítla. Ne kvůli tomu, že bych nechtěla jít, ale proto, že jsem se bála, co by se stalo, kdyby se to dozvěděla moje matka.
"Proč jsi taková? Vždyť David je milý kluk,“ říkala mi kamarádka Tereza.
„Protože nechci, aby matka znovu zuřila,“ odpověděla jsem s povzdechem.
Byly chvíle, kdy jsem si přála, aby někdo přišel a řekl jí, že její přehnaná pravidla mě dusí. Že mě okrádá o normální dospívání. Ale nikdy se to nestalo.
Dnes je mi dvacet a máma mi pořád diktuje, co smím a co ne. Kdo mě může navštívit, kam mohu jít. Tahá za nitky a já tančím, jak ona píská. Stále trvá na tom, že musím zůstat pannou pro svého budoucího manžela. Protože to Bůh od žen očekává. Protože cokoliv jiného je nepřijatelné.
Nikdy jsem neměla kluka. Několikrát jsem se tajně líbala, ale to je vše. Nedokážu se jí postavit. Bojím se její reakce. Přestože cítím, že to není správné, nenacházím sílu, abych se od ní odstřihla...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
