Pavel (50): Je mi padesát a moje máma mi pořád mluví do života. Obtěžuje mě v práci a žádná moje přítelkyně jí není po chuti

Nedávno jsem oslavil padesáté narozeniny, takže by mě už pomalu mohli oslovovat: „Ctihodný kmete,“ – jako Jaroslava Vrchlického, když dosáhl tohoto věku. Ctihodný nejsem, kmet taky ne, ale jsem dospělý. Proč mi ta moje máma nedá už konečně pokoj?

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (34): Matka mi hodně mluví do péče o dceru. Nemyslím si, že dělám něco špatně

Moje máma byla doma generálka

Už když jsem byl dítě, tak měla moje máma u nás doma hlavní slovo. Mého otce to natolik iritovalo, že, když jsem dosáhl plnoletosti, odkráčel v dál. Prostě nás opustil. Respektive moji matku, které tajně říkal a dodnes říká: Generálka. „Pavle, je mi líto, ale nemůžu to s ní vydržet,“ svěřil se mi, „ale spolu se budeme vídat dál.“ Moje matka organizovala všechno včetně mé školy, kroužků, ale i nedělních vycházek a návštěv příbuzných. Ani jeden jsme jí neodporovali a já jsem, i když mi bylo skoro dvacet let, poslušně poslouchal. S tím, že odejdu po maturitě pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (35): Matka do mě neustále hučí, kdy budu mít manžela a děti. Nechápe, že ani jedno nechci

Děvčata ode mne odhání

Na gymnáziu jsem logicky začal koukat po děvčatech a potajmu se sem tam s některou scházel. No, a když už to vypadalo vážněji, chtěly se poznat s mými rodiči. Až jsem jednou konečně svolil. Darinu jsem měl fakt rád, takže jsem ji chtěl našim představit. A co se nestalo? Moje matka se tvářila jak kakabus a neopomněla zdůraznit, že mě čekají studia na vysoké škole a na holky mám ještě dost času. Já trapně přikyvoval a nebránil jsem se. A Darina mě nechala.

Nějaký čas nato jsem se dal dohromady s Petrou. Bydlela ve stejném městě, seznámili jsme se úplnou náhodou v parku, byla to romantika jak hrom. Matka tentokrát byla jako med, ale když mi pak Petra volala – tehdy ještě na pevnou linku – zapírala mě anebo mě pomlouvala. „Tohle nemám zapotřebí,“ prohlásila Petra a tím to skončilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (32): Přítelova matka mě od první chvíle nenáviděla. Po týdnu u ní jsem raději pohřbila pětiletý vztah

Matka byla na zabití

Přišla studia a pár dalších známostí. Táta byl vždycky při mně, matka proti mně, ale můj otec bohužel už zemřel. Po studiích jsem se vrátil domů, práci jsem získal v našem městě a bylo logické, že budu bydlet v rodinném domě. Jenže ouha! Jakmile se se mnou objevila nějaká žena, matka ji vždycky zkritizovala, a nakonec ji otrávila. Vyřešil jsem to tak, že jsem si našel byt a odstěhoval se.

Nepomohlo to. Moje máma mě pořád shání, dělá mi ostudu v práci, kde mě obtěžuje. Zkrátka pořád by mi chtěla organizovat život. Včetně toho, že mi shání jinou práci, podle ní lépe placenou. A běžný život vypadá asi takhle: „Pavlíčku, co máš k obědu? Pavlíčku, nepotřebuješ vyprat?“ Nosí mi nákupy i zcela nepotřebné věci, které nechává za dveřmi mého bytu, otravuje dotazy na mě moje sousedy a každou moji známost natolik znechutí, že ode mě dávají ženy ruce pryč.

Jsem si vědom, že chyba je především ve mně, moje matka je sama, mně je jí líto a vždycky bylo, a proto jsem se snažil vyjít jí vstříc a dělat věci tak, jak chce ona. A že nemám partnerku? To je taky moje chyba, mohl jsem odejít a žít jinde. Ale co moje máma? Nechat ji samotnou, když má jenom mě? Nakonec jsem se, na svých padesátinách, rozhodl, že si s ní musím promluvit, i když už to bude aspoň po milionté. Ale třeba konečně pochopí, že můj život je můj a jí nepatří.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (26): Objevila jsem u svého snoubence v telefonu tajnou složku. Byly v ní stovky hanbatých fotek