Monika (45): Sešla jsem se s otcem po dvaceti letech. Chtěla jsem se usmířit, ale nedokážu zapomenout na to, co provedl

Táta (76) si žil dlouhou dobu s vlastní rodinou a na mě a bráchu jaksi zapomněl. Nepřišel na moji svatbu a nikdy neviděl vnoučata. Přitom jsme bývali nerozlučná dvojka. Měla jsem ho vidět po dvaceti letech a doufala v nějaké usmíření. Zůstal ale pro mě cizím starým pánem.

Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (29): S tátou jsme se před lety pohádali tak, že mě nechce vidět ani na smrtelné posteli

S tátou jsme byli silná dvojka

Z raného dětství si pamatuju tátu jako nejlepšího chlapa pod sluncem. Byla s ním pořád jenom legrace, zatímco máma musela být víc přísná. S tátou jsme si hráli, cestovali, stali se z nás dobrodruzi a před spaním jsme vymýšleli pohádky. I během dospívání jsem na tátovi lpěla, dokonce víc, než můj brácha. Táta byl mojí oporou a proto se mě strašlivě dotkl rozvod rodičů, přestože mi bylo už devatenáct.

Oba se to snažili zvládnout ve vší slušnosti a tak, aby se to co nejméně dotklo nás dětí. Což je samozřejmě nesmysl. Hlavně v případě, kdy otec odchází k těhotné milence a tu si následně bere za manželku. Jeho nová žena byla mrcha, snažila se, aby se táta přestal se „starou rodinou“ vídat. A bohužel se jí to povedlo. Pořídili si celkem tři děti, táta jen stavěl dům nebo chalupu a na mě ani na bráchu neměl čas.

Snášela jsem to velmi špatně, přesto jsem se snažila zachovat s ním speciální vztah, který máme jen my dva. Z něho se už ale vytrácela jiskra, legrace a takové to naše tajemství. Myslím, že nakonec s novou rodinou stejně nebyl tak šťastný. Asi to byl celé omyl, možná hledal něco, co nikdy nenalezl. Když jsem se vdávala, táta na svatbu nepřišel. Postarala se o to jeho žena. A já s ním od té doby nemluvila. Uběhlo dvacet let.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (47): Bojím se, že ztrácím svou dceru. V pubertě si začala víc rozumět s tátou, dokonce jí povolil tetování

Nechápala jsem, jak to mohl dopustit

Jestli mu ta jeho ženská něco nakukala, kdo ví. Přesto jsem nikdy nepochopila, jak mohl táta dopustit, že mu rostly vnoučata, se kterými se nikdy neviděl. Teprve, když se rozvedl s tou hroznou ženskou, ozval se mi. Byl nemocný, starý a zřejmě mu docházelo, co udělal v životě špatně.

Já nejsem zapšklá osoba, co nehodlá nikdy odpustit. Navrhla jsem mu, že ho ráda uvidím. Myslím si, že se toho setkání bál mnohem víc, než já. Já už si vytrpěla svoje a dávno ztratila iluze. Jen jsem si přála, aby zas bylo mezi námi dobře. Nečekala jsem, že by to mohlo být jako dřív, nejsem naivní.

S tátou jsem se viděla v jedné jeho oblíbené hospůdce a skoro jsem ho nepoznala. Hodně sešel, což je asi v jeho věku obvyklé. Měl ale úplně jiný výraz, než jsem si pamatovala. Chvíli jsme si nervózně skákali do řeči, pak si vyprávěli, co se vlastně všechno za těch dvacet let odehrálo. Necítila jsem upřímnost ze sebe, ani z něho. Byla to jen křeč.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávek (32): Můj mladší bratr vždycky věděl lépe, jak bych měl pečovat o své děti. Když se stal tátou, začal totálně panikařit

Setkání nesplnilo moje očekávání

Celý zážitek mě zklamal. Mám z něho pocit, že jsme si to prostě odbyli, aby nastal klid. Konverzace ze slušnosti mi připomínala rozhovor s někým cizím ve výtahu. Mnohem radši bych třeba plakala, nadávala anebo prostě na rovinu tátovi řekla: „Všechno jsi to strašně zkazil. Mohli jsme dál fungovat jako velká rodina. Nechal jsi se zblbnout zlou bábou a sám jsi ukázal, jak jsi hloupej.“

Ale na takovou dávku upřímnosti nebyl vůbec prostor. Táta mi přišel cizí, jako nějaký starý křehký pán, co už je trochu senilní. A tak jsem kapitolu uzavřela, ale nemám z toho dobrý pocit. Tátu nejspíš pozveme k nám na návštěvu, jen vím, že to bude jakoby přišel cizí kolemjdoucí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (28): Máma mi oznámila, že se po 15 letech znovu dávají dohromady s tátou. Moje reakce ji zaskočila