Slávek měl plné zuby nevyžádaných výchovných rad od svého mladšího bratra Mirka. Když se pak Mirek sám stal tátou, Slávek se musel smát, jak mu to (ne)jde...
Můj mladší bratr Mirek (27) se vždy považoval za nejchytřejšího v rodině. A kdo ví, možná měl pravdu, vždyť jako jediný šel na vysokou školu. Jenže se přitom stal tak arogantním, že s ním bylo těžké normálně mluvit na jakékoli téma.
Vždycky věděl všechno nejlépe
Nepřestával poučovat ostatní a vyskakovat s nějakými moudrostmi, ať už se ho někdo ptal na názor, nebo ne. A když začal dělat chytrého na téma výchovy dětí, vařila se ve mně krev. Strašně mě to štvalo. Neměl o tom ani páru, přesto neustále hlásal své nesmyslné teorie.
Jakmile se mojí manželce narodily Jana a Vojtěch, kterým jsou dnes čtyři roky, bratr nám při každé příležitosti vyčítal "výchovné chyby". Dával rady ohledně stravování ("Vážně jim dáváš obyčejná jablka, ne z bio obchodu? Nevadí vám, čím krmíte své děti?"), péče o pleť ("Děti mají citlivou kůži, změňte kosmetiku!") a také vzdělávání ("Poslech Mozarta pozitivně ovlivňuje mentální rozvoj.").
Měl jsem vztek. Co mohl vědět o výchově dětí? Vždyť teprve studoval a ještě si nestihl pořídit vlastní děti. Navíc ani neměl přítelkyni, se kterou by v dohledné budoucnosti mohl nějaké mít! A choval se, jako by měl titul z hlídání dětí...
Bratr přišel na návštěvu
Nejvíce mě iritovaly jeho poznámky o pohádkách, které běžely v televizi. Dodnes si pamatuji jednu z našich hádek na toto téma.
"Co dělají tvoje děti?" zeptal se, jakmile vkročil do našeho bytu.
"Co myslíš? Vidíš to..." odpověděl jsem, protože jeho otázka mi přišla dost divná. Děti jako každý večer seděly před televizorem a dívaly se na své oblíbené pohádky.
"To právě vidím..." odpověděl ironicky. "A jen těžko mohu uvěřit tomu, co vidím."
"Proč? Co tím myslíš?" zeptal jsem se.
"Děti se dívají na televizi samy, bez dozoru?"
"Vidíš, že já a Olga máme spoustu práce. Děti musí nějak strávit ten čas."
Moje žena Olga (30) zrovna připravovala večeři, zatímco já se snažil opravit dveře od koupelny. Potom mě čekalo ještě věšení prádla. Ve vztahu jsme se snažili být partnery a spravedlivě si rozdělit domácí práce.
Kvůli televizi prý budeme mít hloupé děti
"Jasně, chápu, že máte plné ruce práce," přikývl velkoryse. "Ale víš, že výzkumy ukazují, že děti, které tráví příliš mnoho času zíráním na televizi, se vyvíjejí pomaleji?"
"To budou zase nějaké teorie amerických vědců," zasmál jsem se. "Ti už asi zkoumali úplně všechno..."
"Směj se, ale pak se nediv, až se probudíš s rukou v nočníku," odpověděl.
"Když tě to tak štve, tak se o ně postarej sám!" cítil jsem, jak ve mně roste vztek.
"Miluji je," řekl teatrálně. "Ale jsou to vaše děti. Jednorázová pomoc z mé strany nic nezmění. Problém není v tom, že se právě teď dívají na televizi, ale v tom, že se na ni vůbec dívají."
"Tak co bych měl dělat?" rozčílil jsem se. "Najmout řemeslníka na opravy a úklid?"
Cítil se dotčený, tvrdil, že špatně chápu, co chce říct. Prý mu jde jen o to, abychom děti vychovávali co nejlépe! Tak končily všechny naše hádky – on odešel a já zůstal naštvaný.
Byli jsme bratři, takže jsme se nemohli hádat vážně. Hněv nás rychle přešel a vraceli jsme se k normálu. Samozřejmě až do další hádky. Nejvíce jsme se hádali o televizi. Mirek se v této věci stal takovým fanatikem, že vyhodil televizi ze své ložnice. Prohlásil, že si nechce zabíjet šedé buňky...
Rozdíl mezi teorií a praxí
Nakonec můj bratr dokončil studia. Nejenže získal magisterský titul, ale také si našel přítelkyni a brzy se ukázalo, že čekají dítě. Líbilo se mi, jak po narození dítěte všechny jeho teorie šly stranou.
Zpočátku trval na látkových plenkách, tvrdil, že jsou zdravější než jednorázové. Po sedmi dnech neustálého praní to vzdal, přesvědčený, že moderní plenky se značně liší od těch starých a jsou mnohem lepší kvality. Když přišel čas rozšířit stravu kojence o jiné potraviny než mateřské mléko, zápal pro mixování organických mrkví mu vydržel jen týden – pak přešel na hotová jídla ve skleničkách.
Poté začal kupovat hračky vyrobené v Číně, protože na ty ručně vyrobené v České republice jednoduše neměl. A tak to šlo jedno po druhém... Ale nejvíc jsem se smál, když si koupil nový televizor. Nic mi o tom neřekl. Sám jsem to zjistil, když jsem jednoho večera zašel na návštěvu.
Své děti nechal sledovat kreslené filmy
Schválně jsem přišel právě v téhle době – abych viděl, jak lítá sem a tam, snaží se umýt malou Madlenku a zároveň odpovídat na pracovní e-maily. Ha! To bylo velmi daleko od ideálu, který mi nutil, když moje děti byly ještě malé! S potěšením jsem zaútočil...
"Máte televizi?"
"No, konečně jsme si ji pořídili!" ozvalo se z koupelny.
"A na co?"
"Cože?" zařval brácha přes proudící vodu.
"Ptám se: na co je vám televize?"
"Až dceru uložím, rád si zapnu televizi a podívám se na zprávy," řekl, když vyšel z koupelny. Madlenku držel v náručí.
"A to je všechno? Jen zprávy?" ptal jsem se dál.
"Ano, nic víc," odpověděl, zatímco Madlenka začala hlasitě křičet a ukazovala na televizní obrazovku.
Musel jsem se tomu smát. Chechtal jsem se a spolu se mnou i holčička, i když moc nechápala, co mě tak baví. Jen Mirek měl vážnou tvář. Celý týden se se mnou nebavil. Byl jsem překvapen, jak ho to zasáhlo. Proto, když jsme se v neděli setkali na obědě u našich rodičů, rozhodl jsem se trochu uvolnit napětí. Vyprávěl jsem vše, s důrazem na vtipné momenty.
Dohadovali jsme se jako děti
Rodiče se skvěle bavili, ale Mirek zareagoval úplně jinak. Chvíli seděl s vážnou tváří, pak přešel do útoku. Tvrdil, že moje děti tráví více času před obrazovkou. Pak dodal, že pomalu ztrácí trpělivost, protože si vždycky myslím, že jsem nejmoudřejší na světě...
"Dost, už mám toho dost!" zvolal otec.
"Je to blbec! Do všeho se montuje!" postěžoval si můj bratr.
"Co? Já se montuju? Ty neustále předstíráš, že víš všechno," odvětil jsem.
Otec vstal a vyndal ze skříně tři skleničky a láhev slivovice. "Napijme se na usmíření!" řekl a podal nám skleničky. Když jsme se k ničemu neměli, dodal rozhodně: "Na shodu a vaše zdraví!"
V té situaci bylo neslušné odmítnout. Poté se táta zeptal: "Jak vám to chutnalo? To jsem si mohl myslet. A teď mě poslouchejte pozorně, vy moji přemoudřelí synové! Když jste ještě byli malí uličníci a dívali se, jak pijeme na nějaké oslavě, hned jste nám to měli za zlé. Říkali jste, že vy se nikdy v životě alkoholu ani nedotknete, protože to je hnusné svinstvo a ničí zdraví. A co? Kde jsou teď vaše moudra?"
Podíval jsem se na Mirka a začali jsme se smát. Táta nám nalil další slivovici. Poté jsme dětem pustili kreslené filmy. My jsme se pohodlně usadili u stolu a vzpomínali na staré dobré časy. Je skvělé mít bratra!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.