Miriam byla ze tří sester pro otce největším zklamáním. Nesplnila jeho představy, a tak ji jednoho dne vyhodil z domu i svého života. Roky spolu nemluvili. Teď, když otec umírá, Miriam by ho ráda viděla. On jí ale po rodině vzkázal, že ji vidět nechce.
Občas člověk řekne něco, co tak ani nemyslí, ale druhému tím neskutečně ublíží. Přesně to se stalo mě a mému otci. Před lety jsme se rozhádali a dodnes spolu nemluvíme. Za ty roky se ale semlelo hodně věcí. Táta umírá, leží na smrtelné posteli, a já bych si ho přála vidět. On mi ale po rodině vzkázal, že si to nepřeje. Nemohu ho nechat jen tak odejít. Musíme si toho tolik říct.
Petra (28): Táta sponzoruje život mého staršího bratra. Já jsem pro něj vzduch
Táta mě vyškrtnul ze svého života
Nikdy jsem to v životě neměla lehké. Na škole jsem si prošla šikanou, která mě hodně poznamenala. Zanechala ve mně strach z lidí a nízké sebevědomí. V práci bylo hodně těžké ukázat, kdo jsem a co umím. V rodině panovaly vesměs dobré vztahy. Naši se sem tam pohádali, táta občas hodně křičel, ale nic zásadního se u nás doma nedělo.
Táta byl vždycky tou přísnou rukou. Mě a moje dvě sestry vychovával, jak nejlíp mohl, ale občas mu chyběl cit. Jen ztěžka uměl dávat najevo lásku či hrdost. Milé slovo jsem od něj slyšela jen zřídka. Já jsem totiž nenaplnila jeho představy. Tolik si přál, aby ze mě byla doktorka. Byl to jeho sen, ale na ten můj se nikdy neptal. Nezajímalo ho, co si ve skutečnosti přeji já.
Jednoho dne jsem se mu postavila a ukázala mu, že si budu žít podle sebe. Tehdy mě vyhodil. „Už mi nelez na oči. Jsi tím největším zklamáním v mém životě," pronesl a vyhodil mě z bytu, ale i ze svého života. Dlouhé roky jsme spolu nemluvili. Měla jsem zákaz vstupu na veškeré rodinné oslavy a sešlosti. S mamkou jsem se vídala tajně, aby to táta nevěděl.
Táta leží na smrtelné posteli
A to jen proto, že jsem chtěla žít jinak, než si to představoval on. Mockrát jsem to obrečela. Nedokázala jsem pochopit, že mě táta jen tak vyškrtne ze života a ani trochu ho to nemrzí. Vždyť jsem jeho dítě, jeho krev. Mamka se ho snažila omlouvat. „On to táta tak nemyslel. Vždyť víš, že je to horká hlava," nalhávala mi nesmysly.
Táta mi hrozně chyběl. Občas jsem mu zkusila zavolat, ale můj hovor nikdy nepřijmul. Sestry udělaly všechno, co od nich vyžadoval, takže jejich vztah funguje dodnes. To já jsem černá ovce rodiny. Jenže teď se situace zásadně mění. Musím překonat svoji hrdost. Táta onemocněl rakovinou. Velmi rychle se mu rozšířila po celém těle.
Je prorostlý metastázemi. Už čeká jen na smrt. Semlelo se to velmi rychle. Mamka mi to řekla až v době, kdy věděla, že táta umírá. Rozhodilo mě to. Ten silný táta je nemocný a umírá? Takové zjištění bylo obrovským šokem. Musela jsem si položit otázku, jestli bych za ním neměla jít.
Táta mě nechce vidět ani na smrtelné posteli
Zeptala jsem se mamky, co si o tom myslí. S mým nápadem souhlasila, ale nejprve chtěla u táty zjistit, jak se k tomu staví. Jeho odpověď mě nepotěšila. „On tě nechce vidět ani na smrtelné posteli. Nepřeje si, abys za ním šla," vzkázala mi. A mě došlo, jak velikým zklamáním pro něj musím být.
Který rodič nechce své dítě vidět ani těsně před tím, než umře? To mě vážně nechá žít s tím pocitem viny a selhání? Vážně si o tom, co se stalo, nechce promluvit? Ani teď, když umírá? Nicméně já se rozhodla zase neposlechnout. Jsem rozhodnutá, že za ním pojedu a postavím se jeho zlosti čelem. Musí totiž vědět, že mi celé ty roky chyběl a že ho miluji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.