Facebook
Instagram
Miluše Bittnerová si do talkshow Na kafeečko zve zajímavé ženy, v létě ovšem přišel na řadu speciál s názvem Lovestories. Prvními srpnovými hosty se stali manželé Erika Nábělek Eliášová a Dominik Nábělek. Tyto dva spojuje nejen láska jednoho k druhému, ale také k byznysu v oděvním průmyslu. Co je základem jejich úspěchu?
Dnešní manželský pár je poněkud jiný. Tyhle dva neznáte ze světa showbyznysu, ale pokud se pohybujete na sociálních sítích, nemohli jste je přehlédnout. Erika Nábělek Eliášová má úspěšný e-shop s dámským oblečením její manžel Dominik zase s pánským.
Oba se letos rozhodli používat sociální sítě i mimo své pracovní povinnosti a založili si profily na TikToku, kde radí začínajícím podnikatelům "jak na to". Eričin profil sleduje přes 130 tisíc fanoušků a Dominik, který začal později, komunikuje s 20 tisíci lidmi.
Tvrdí o sobě, že jako pár jsou nudní a jejich pracovní nasazení 24 hodin denně, 7 dní v týdnu se odráží i v datu jejich svatby, která proběhla loni. Jak se tihle dva zaneprázdnění podnikatelé potkali a mají na sebe vůbec čas?
Hraje v jejich manželství roli věk?
My jsme si ještě, než jsme začali točit, řekli, teda já jsem řekla, že jste vlastně trapní, že váš život vypadá až moc dokonale. Pojďte nás potěšit, že až tak dokonalé to není.
Erika: Není, není to tak dokonalé. Není to tak dokonalé, ale když si vybereš správného parťáka, tak bych řekla, že částečně dokonalé to být může.
Ty jsi s byznysem začala dřív. Tvůj shop Erika Fashion je velmi známý, velmi úspěšný, a když sis našla Dominika, tak už i on byl úspěšný podnikatel, nebo teprve začínal?
Erika: My mezi sebou máme osmiletý rozdíl. Takže já nejenom, že jsem začala dřív podnikat, ale také jsem začala dřív žít, takže jsem měla velký náskok. Ale Dominik už měl taky něco rozjetého, viď? Co to bylo?
Dominik: Já už jsem něco dělal, už jsem měl i něco za sebou, ale spíš jsem byl úspěšný student na výšce.
Erika: Přesně tak. A já jsem ten důvod, proč opustil vysokou školu.
A co na to říkají tatínek s maminkou, Dominiku?
Dominik: Já myslím, že to vzali docela v pohodě. Já jsem narušil rodinnou tradici ze strany táty, kde jsou všichni vysokoškoláci. Já vysokoškolské vzdělání dokončené nemám, já skončil těsně před bakalářkou.
A copak jsi studoval?
Dominik: Studoval jsem byznys, administrativu. A vlastně o tom byznysu jsem se tam moc nenaučil a už v té době jsem nějaký byznys dělal, takže v některých věcech mi přišlo, že jsem toho věděl víc než učitelé. A není úplně pravda, že jsem skončil kvůli Erice, ale spíš, že už jsem měl firmu, které jsem se musel věnovat a už jsem to nestíhal se školou.
Erika: Jsem zase namyšlená, viď?
Mimochodem, ty už jsi zmínila, že je Dominik o osm let mladší. Měla jsi třeba obavy jít do vztahu s takhle mladším klukem? Co si budeme povídat, na věku samozřejmě nezáleží, nicméně jít třeba v padesáti do vztahu s o osm let mladším partnerem je něco jiného než ve třiceti.
Erika: Upřímně měla. Domčo, neposlouchej. Na začátku jsem si tím vztahem vůbec nebyla jistá, ale to je asi přirozené. Každopádně Dominik je tak skvělý, sečtělý a vyspělý, že mě přesvědčil o tom, že za to stojí a že je lepší než kdejaký třicátník. Což je pravda, platí to dodneška a měla jsem opravdu „kliku jak prase“. A ještě bych chtěla říct, že si myslím, že tebe ten náš vztah donutil rychleji dospět a mě to nutí každý den cítit se nebo být mladší. Protože díky tobě mám pořád takový mladší pohled na svět.
Erika Eliášová o plastických operacích
A co třeba taková ta vnějšková stránka?
Erika: Vnějšková. Já mám různé estetické zásahy, mám jich hodně, všichni to vědí, takže to není žádné tajemství a mě to baví. A jak jsem říkala, že jsem ten typ, že posouvám věci na vyšší levely, tak já to aplikuju úplně ve všech sférách svého života, i v této. A ty nejsi určitě důvod (mluví k Dominikovi), protože já v tom byla zabředlá ještě předtím, než jsme se poznali.
A můžu se u toho na chvilinku zastavit? Protože já jsem...
Erika: Zajímavé téma.
Pro mě osobně jo, protože já to na sobě neznám, abych se přiznala. Mě by zajímalo, v kolika letech jsi s tím začala a proč?
Erika: Já jsem s tím začala asi v 21 letech. To jsem si nechala poprvé upravit nos. Mám ho upravený třikrát.
To se u toho nosu říká, že…
Erika: Nos je nejmíň příjemná operace, ale není bolestivá. Vlastně nic ze všeho, co jsem kdy měla, nebylo bolestivé. A pak jsem pokračovala takovými drobnými věcmi.
Mluvíme třeba o botoxu?
Erika: Třeba, ale to už moc nevnímám jako extrém. Vždycky říkám, že botox je kámoš.
O čem mluvíš třeba? Já totiž, jak tomu nerozumím, nedokážu říct, co je na tobě jakoby udělané?
Erika: To je mi jasné. Musím teda ocenit tvoji odvahu, protože vím, že se na to mnoho lidí chtělo zeptat, ale málokdo se odvážil. Ale ne, já s tím opravdu nemám problém. Kdo mě sleduje na Instagramu, tak ví, že to beru v rámci poradenství, že strašně ráda lidem poradím.
Kdybych tohle nevěděla, tak se tě nezeptám.
Erika: Na největší akci jsem byla zhruba před rokem. Byl to lifting. To znamená, že ti vytáhnou obličej, takhle ti říznou kousek. Já věřím jenom na skalpel. Jakmile někdo řekne slovo nitě, injekce nebo cokoliv, tak na to už nevěřím.
Ráda řežeš, dobře.
Erika: Jo, logicky. Když máš někde přebytek něčeho, tak to odstraníš jedině tak, že to odstraníš. Já tedy byla před rokem na liftingu, hrozně mi to pomohlo, hodně mi to rozsvítilo a omladilo obličej. A já vím, že je to trochu bizarní, ale doporučila bych každé ženské, ať si nechá na sobě upravit, co chce. Protože není nic hezčího než spokojená ženská. Spokojená, ne krásná. Jestli je spokojená tak, jak je, a není pro někoho krásná, to je v pohodě. Já taky nejsem krásná pro všechny a je to úplně v pořádku. Jde o to, ať se ty ženské cítí hlavně dobře. Ať nejsou zlé, to je to nejhorší, co může být. Takže byl to lifting, vytažení očí, obličeje…
Bolí to?
Erika: Ne, nebolí to. Přísahám, nebolí to. Já na to byla v Turecku, v Istanbulu, tam jsou neskuteční profíci. Nic proti českým doktorům, ale oni se tam toho nebojí. To znamená, že když řekneš Chci malý nos, budeš mít malý nos. Tady řekneš Chci malý nos a je jenom maličko menší. Takže musíš jít třikrát. Nechci nikomu kazit byznys, ale tam to berou hodně z gruntu a myslím, že není vůbec třeba se bát. Hodně lidí má strach jít do ciziny za nějakou estetickou úpravou, já teda po této zkušenosti vůbec ne. Za mě to byl jeden z nejlepších kroků. Jsem spokojená, od té doby mě baví se líčit.
Nebyla jsi prostě spokojená a tahle operace…
Erika: Vlastně jsem byla, ale stejně jsem to chtěla lepší. Jak vždycky říkám: „Z Mercedesu Lamborghini.“ Můžeš mít Mercedes, můžeš být spokojená, ale můžeš mít i Lamborghini, když si trošku mákneš.
No jo, no. To fakt záleží na tom, jak se cítíš ty a jak se to líbí tvému partnerovi, že jo?
Erika: Líbí se ti to?
Dominik: Líbí.
Erika: Já samozřejmě vím, že jo.
Dominik: Ale pro mě je podstatné, že je žena spokojená. Ve vztahu vzhled nějakou roli hraje a určitě se ti partneři musí nějakým způsobem přitahovat, musí tam být nějaká chemie, což je u nás od začátku. Takže tady jde o to, aby byla žena spokojená a samozřejmě se mnou ty věci probírá.
Erika: Ale ne že bych se ptala, jo?
Dominik: Ale kdybych řekl, že ne, tak ona by stejně šla.
Erika: Já to spíš oznamuju, viď?
Všimla jsem si, že v poslední době jsou muži, kteří preferují trochu umělejší vzhled, že už se nám ty nůžky hodně rozevírají. Tak mě zajímá, jestli patříš spíše k těmto mužům, anebo…? Každopádně to, co říkáš, je hrozně příjemná informace. Že ať to bude jakkoliv, je to fajn.
Erika: Ten vzhled trošku polarizuje. Polarizuje to chlapy na přirozenost a nepřirozenost a znám kluky, kteří to mají rádi, a znám kluky, kteří mají rádi i to druhé. A to je přesně ta krásná věc, že každému se líbí něco jiného a že si každý může vybrat. Takže takové to, že někdo jde a kritizuje někoho za to, jak vypadá, vlastně není na místě. Vždyť já nikoho neohrožuju, ani ta krásná přirozená holka nikoho neohrožuje, každý máme své fanoušky.
Erika rozjížděla svůj byznys po návštěvě Londýna
Kdybychom si řekli o vašich začátcích, teď teda pojďme začít u dámy. Erika Fashion začínala kdy a jak?
Erika: Erika Fashion začala úplně náhodou. Já to hodně zkrátím, protože kdo mě zná, už si to poslechl několikrát. Začalo to tak, že jsem se přestěhovala do Londýna, chtěla jsem tam žít, to jsem si rozmyslela a úplně shodou okolností jsem odtamtud přivezla pár kufrů oblečení, rychle jsem to prodala a v tu chvíli „boom“ a vznikl nápad. Říkám si: „Hele, má to potenciál, umím to prodat, je to hezké, pojď do toho.“ Já jsem bývalá kadeřnice, takže jsem přestala vidět potenciál ve službách proto, že tam je hodně omezená kapacita zákazníků, protože kolik ostříhá šikovná kadeřnice lidí? Maximálně deset denně. Ale kolik můžeš prodat těch triček?
No?
Erika: Hodně.
To rozhodně, moc.
Erika: Ale zase říkám, není to o penězích, hrozně ráda posouvám věci na vyšší levely. I kdybych zůstala u stříhání, udělám to stejně tak, že otevřu síť několika kadeřnictví.
Jo a víš, že tobě to věřím? Když jsem si četla tvoji historii, byly tam poznámky, že jsi prorazila tím, že jsi oblečení fotila sama na sobě.
Erika: No, bohužel. Zrovna jsme byli teďka na Santorini fotit kolekci, onemocněla nám modelka a musela jsem nastoupit.
No, to muselo být ale strašné, viď?
Erika: To bylo hrozné. Upřímně opravdu trpím, protože mě to nebaví.
Aha. Já to chápu, ale ty na těch fotkách vypadáš vlastně šťastně.
Ona: Ale nejsem modelka.
Když začínáš podnikat, je to tak, že musíš mít nějaký obnos, se kterým jdeš do hry, anebo se dá začít třeba se stokorunou?
Erika: Já začala s dvaceti tisíci korunami. S kolika jsi začal ty?
Dominik: Pět set korun. Takže…
Ty jsi měl 500 korun a teď máš dvě firmy? Jenom abyste věděli, neděláme reklamu, prostě je má. Don Lemme, to máš na sobě. Stylovej, že jo?
Dominik: Ano.
Takže pět set korun a otevřel sis dvě firmy. A prosím tě, co jsi koupil za těch pět set korun? To snad neuděláš ani webovky.
Dominik: No za pět set korun toho moc udělat nejde. A jediná cesta, jak začít bez peněz, nebo nebude jediná, ale moje zkušenost taková byla, je dělat něco na zakázku, na míru, na přání a v tu chvíli můžete od zákazníků vybírat zálohu, za kterou to vyrobíte.
Jo takhle.
Dominik: To, co pak doplácejí, už je marže a s tou dokážete pracovat dál.
Jak úspěšný byznys pár tráví volný čas?
Kolik hodin denně strávíte v práci?
Erika: My vlastně jenom pracujeme.
Dominik: My to asi nerozlišujeme.
Ale vy nepracujete spolu, nebo jo? Máte stejnou kancelář?
Dominik: Nemáme.
Erika: Máme stejné prostory, sklady. Máme několik pater a nějakým způsobem je sdílíme. Občas sdílíme i nějaké zaměstnance. Dominik má kancelář doma a já také dost často pracuju z domova, takže jako by spolu pracujeme.
Dominik: My jsme většinou na stejném místě, ale nejsme spolu v jedné místnosti.
A jdete spolu třeba na oběd, když si dáte pauzu?
Erika: Já se snažím neobědvat.
Dominik: Já mám krabičkovou dietu, takže za mě vaří někdo jiný.
Předpokládám, že nekouříte, takže ani na rauchpauze se nepotkáte. Takže až doma? Po kolika hodinách v práci si zapnete televizi a pustíte si film?
Erika: Jo, televizi. Co to je?
Dobře, tak to jsou… No, tak jo.
Erika: My jsme v zásadě hrozně nudný pár. Protože my žijeme jako…
Dominik: Když jsi říkala, že jsme trapní, tak my fakt jsme.
Erika: No, my jsme fakt trapní.
Dominik: To byla ta správná definice.
Erika: Prostě „dva suverénní trapáci“. Ale nás to takhle baví a snažíme čas co nejvíc zefektivnit, aby to všechno dávalo smysl a abychom neměli špatný pocit. My jsme tím trochu postižení, to nebudu lhát. Neumíme odpočívat ani na dovolené. Já mám prostě FOMO, pocit že mi něco utíká, že nás konkurence předběhne, ale ta práce mi dělá radost. Já nejsem jako otrok, nejsem chudáček udřený, to ne. A ty se tak taky necítíš, viď? Prostě nás to takhle baví.
Počkejte, ale vy vypadáte jako takoví docela zdraví lidé. Chodíte třeba ven na sluníčko, zaběhat si?
Erika: Jo, to jo.
Dominik: Já jsem teď chtěl říct, že ten highlight a ten společný čas každý den je, když chodíme společně venčit psy.
Erika: Máme pět pejsků.
Dominik: My máme pět pejsků, proto chodíme společně. A tam si popovídáme, rozebereme, co se děje.
Erika: To nás zachraňuje.
Vy fakt nejste troškaři. Pět pejsků. A jaké pejsky máte?
Erika: Máme zachráněné pejsky z azylu, kteří pocházejí z množíren, kde byli týraní. To bych chtěla apelovat na všechny. Prosím, nepodporujte množírny a nekupujte od nich pejsky. Bojuji proti tomu strašně dlouho. Spoustě pejsků jsme našli domov a to nejen těm pěti, kteří jsou u nás. Podporujeme jak finančně, tak materiálně psí azyl Tlapky na cestě z Brna a máme pět takhle zachráněných pejsků. Chodíme je samozřejmě každý den venčit a tam si aspoň popovídáme a vyřešíme nějaké rodinné věci.
O čem ještě promluvili Erika s Dominikem?
- O tom, jak proběhly zásnuby
- Jak oslavili první výročí svatby
- Co pro ně znamená nevěra a zda by ji dovedli odpustit
- Jak se tvoří marže u produktů a do čeho investují vydělané peníze
- O plánech na rozšíření rodiny
Související články
