Facebook
Instagram
Miluše Bittnerová si do talkshow Na kafeečko zve zajímavé ženy, v létě ale přišel čas na párový speciál s názvem Lovestories. Jako druzí zavítali na rozhovor registrovaní partneři Honza Gareth Musil a Jakub Gareth Bialý. Promluvili o svém seznámení a také o nejtěžších chvílích, které ve svém devítiletém vztahu zažili.
Seznámili se přes internet a v červenci 2013 u lahve prosecca proběhl první polibek. Honza Musil, moderátor pořadu Áčko nebo Sauna, už byl v Česku dobře známý coby jeden z prvních gayů, kteří svoji orientaci otevřeně přiznali. Milušce Bittnerové teď Jakub Gareth Bialý přiznal, že ho vůbec neznal, a upozornit ho na Honzovu slávu musela až jeho rodina.
V talkshow partneři také vzpomínají na zásadní rok 2018, který považují za nejtěžší. Těsně před Vánoci Honza spadl z žebříku a vypadalo to, že už nikdy nebude chodit. „Když necítíš nohy a všichni kolem tebe opatrně našlapují, tak víš, že to není úplně fajn," vzpomíná dnes Musil. „Říkal jsem si: ,Takže vozíček, tak fajn, to se naučím a bude to fungovat.' Ale chtěl jsem víc."
O jejich seznámení přes internet
Bittnerová: Jak jste spolu dlouho?
Musil: Teď už je to devátý rok. Potkali jsme se na seznamce.
Bialý: Já jsem ti napsal.
Musil: Kuba mi napsal, ale řeknu story. Kuba mi napsal, a tohle ví málokdo. Psali jsme si, viděli jsme se, setkali jsem se, potkávali jsem se. Jenže Kuba nevěděl, kdo jsem.
Bialý: Když byl na vrcholu slávy, tak my jsem to nevěděli. Neměli jsme notebook, Primu, nic, měli jsme jen slovenské kanály, takže jsem vůbec netušil, kdo to je. Díval jsem se na jeho stránky a říkal jsem si: „Ježíš, on tam má fotky se slavnejma lidma, Bože, to je nějaký slavoman! Tak nic, tak si dáme kafe a uvidíme." Potom sedíme na té zahradě, pijeme prosecco a já jsem se ho zeptal: „Hele, Honzo, a co ty vlastně tak jako děláš?" A on: „Neupadnul si náhodou? Víš, já moderuju akce a tak." Asi po měsíci, když to vysledovala švagrová, tak se hned ptala: „Ty chodíš s Musilem? A víš, kdo to je?" Tak jsem řekl: „No, už mám představu."
Musil: Tak mu to řekli, Kuba procitnul a říká: „Tak to jsem měl vědět na začátku."
O příjmení Gareth po registraci
Jste registrování. Honzo, ty už podruhé, že?
Musil: Ale předtím jsem byl ženatý. Když je člověk ženatý, tak je to vlastně dobré. Ale registrovaný, to mi připadá, jako když tam mám kolonku a číslo.
Připomíná mi to registraci vozidla. Přidali jste si jméno Gareth, co to znamená?
Musil: To je zase ta legislativa, nechci to vysvětlovat. Jsou období, kdy si někoho vezmeš a můžeš si vzít jeho jméno. U holek a kluků je to normální. Když jsem byl poprvé registrovaný s jiným Jakubem, tak se jmenoval Musil. Prostě si vzal moje příjmení a hotovo. Jmenoval se Musil, jmenuje se tak doteď. No a my, když jsme se brali, tak jsem nechtěl, aby Kuba byl zase Musil. Ale ono to ani nešlo jinak, já jsem nemohl být Bielý. Hledali jsme alternativu a našli jsme ji ve formě prostředního vloženého jména. Hledali jsme takové, které u nás bude mít platnou registraci. Našli jsme jméno Gareth, které v Anglii funguje jako křestní jméno a zároveň jako příjmení. Znamená silný, pevný. A to je pro náš vztah ideální.
Nesnášíme otázku na to, kdo je mamka a kdo taťka
Až budou povolené svatby, půjdete do toho?
Musil: Jasně.
Kdo bude nevěsta?
Musil: Oba dva a oba dva budeme ženichové. Třeba se tak rozhodneme, jestli si vezmeme lodičky. Já si myslím, že až povolí svatby, už se na nich neudržím. Takže budeme mít tenisky a budeme asi kluci.
Jaké otázky nejvíc nesnášíte?
Musil: No, kdo je mamka a kdo je taťka.
A ptají se lidé pořád?
Musil: S oblibou říkám, že oba máme bimbíšky, oba dva jsme chlapi. Jsme gayové, protože se nám líbí kluci, a proto jsme oba kluci. Kdybych chtěl holku, nechal jsem si manželku. Takže nepotřebuji doma mamku.
O velkém věkovém rozdílu
Bittnerová: Je pro tebe Honzo náročné, mít mladšího partnera?
Musil: Na začátku určitě ne, ale je to dáno věkem. Ve 40 je člověk pořád aktivní. Potom přijde padesátka, je to trošku jiné, ale člověk, pokud žije jako já, nepřisuzuje tomu věku žádný význam. Teď mi bude 55 a je to zase úplně jedno. Ale utahaný jsem víc, podepsalo se na mně samozřejmě zdraví - to, co se mi stalo. Druhá věc je, že člověku začíná být líto, že jsme se nepotkali o 20 let dřív. To je věc, která mě trápí. Potom mi bude 65, jemu bude taky o deset let víc, ale v otázce toho, co máme společně rádi a co nás baví, mi bude ujíždět vlak. Kubovi pořád říkám: „Jsem zvědavý, jestli se dožiju toho, že mi bude 85, budu tady u domečku sedět na lavičce, a budu šťastně koukat na to, že máš vedle sebe někoho mladšího." To je prostě realita. Nechci, aby měl doma zaprděného dědka. On se mi směje, ale já si myslím, že nejlepší odměna pro každého člověka v páru je, když vidí toho druhého šťastného.
To je pravda.
Musil: A zase si myslím, že až budu starej, tak jako se o mně dva postarají líp než chudák sám Kuba.
Já si o tobě myslím, že jsi takovej životaschopnej. To on bude mít tuhej kořínek, bude to takový ten dědek, co bude ve 120 chodit s hůlkou a bude protivnej.
Bialý: O tom nepochybuju.
Musil: No může se to stát, samozřejmě. Nikdo z nás neví, co nás čeká. Ale mám to v hlavě spíš srovnaný, tak jak to mám. Já si chci užívat života a chci, aby si ho užíval Kuba, a to si myslím, že je dohromady právě o tom, že se i v rodině bavíš právě i o takových věcech.
O těžkém zranění Honzy Musila
Bittnerová: Které období pro vás bylo nejtěžší?
Musil: Byl to rok 2018 nebo 2019?
Bialý: 2019 určitě ne.
Musil: Takže 2018. Už je to dlouho, ale byl to prosinec. Hodně jsme pracovali, hodně točili. Řekl bych až moc. Úderem 20. prosince jsme skončili. 21. prosince jsme ještě zařizovali nějaké věci, protože jsem člověk, který chce mít 23. a 24. prosince úplný klid. Nechodím pro dárky, nechodím dělat salát. Všechno si předem připravíme. Od našich přátel jsme dostali vánoční hvězdu a chyběl mi květináč. Květináč byl v garáži, tam je snížený strop a je tam opřený žebřík. Šel jsem pro ten květináč a on mi ten žebřík podjel. Spadnul jsem, nebyla to velká výška, byly to asi dva a půl metru. Ale hapal jsem tak dobře, že jsem si zlomil 11 žeber, propíchl plíce a zlomil tři obratle. Nechodil jsem a vypadalo to, že budu na vozíčku. Ten večer mě čekala operace, která trvala 6 hodin. Pak další tři. No a od té doby byl se mnou Kuba v nemocnici. Jezdíval domů za pejskama, ale každý den za mnou přijel a zase odjel.
Jaké to bylo Jakube? Měl si strach?
Bialý: Strach máš, když sletí z žebříku, vidíš ho na zemi a nevíš...
Takže jsi Honzu našel.
Bialý: Jasně, byl jsem vedle v místnosti. Zajímalo mě jenom to, jestli přežije, jedno v jakém stavu. Když jsem volal doktorovi, který ho operoval, ptal jsem se: „Bude žít?" A on: „To ano, v klidu." Řekl jsem: „Dobře, potom jsem spokojený, děkuju."
Honzo, pocítil jsi strach, že už třeba nebudeš chodit?
Musil: Když necítíš nohy a všichni kolem tebe opatrně našlapují, tak víš, že to není úplně fajn. Když mě po 14 dnech převáželi z Vinohrad z JIPky do Motola, říkala paní primářka, že se může stát, že budu na vozíčku. Musím říct, že přes všechny ty operace tě na té Spinálce v Motole nejvíc nakopnou další pacienti, kteří jsou na tom stejně. Protože ze Spinálky moc lidí po svých neodchází. Říkal jsem si: „Takže vozíček, tak fajn, to se naučím a bude to fungovat." Ale chtěl jsem víc. Jsem na tyhle věci odmalinka, hlavou proti zdi. Děly se tam věci, kterým se dneska s odstupem času už jen usmívám. Lidé kolem mě chodili a říkali: „To není možný!" Asi je to fakt o té hlavě a o vůli.
Honza se svým partnerem Jakubem se nyní intenzivně věnují také svému pořadu s charitativním podtextem Nová naděje na YouTube, který vzniká ve spolupráci s dárcovskou platformou Donio.cz.
O čem ještě promluvil slavný pár Honza Musil a Jakub Bialý?
- O nejšťastnějším momentu v jejich životě
- O společné práci
- O čtyřech vnoučatech
- O jejich pořadu Nová naděje
- Kdo doma více uklízí
- Kdo více pláče u filmů
- Kdo stráví více času v koupelně
- Co je podle nich nevěra
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
