Facebook
Instagram
Herečka Štěpánka Fingerhutová (25) přijala pozvání moderátorky Miluše Bittnerové do talkshow Na kafeečko. Promluvila v něm nejen o těžkém údělu dnešních mladých hereček a ohlasech na ostře sledovaný seriál Devadesátky, kde si zahrála prostitutku Janu, ale také o svém boji s poruchami příjmu potravy, kterými začala trpět už v deváté třídě základní školy.
Herečku Štěpánku Fingerhutovou si mohou televizní diváci pamatovat z úspěšného seriálu Devadesátky coby prostitutku Janu. Projekt měl takový ohlas, že se u nás stal nejsledovanějším počinem tohoto druhu za posledních osmnáct let.
V talkshow Na kafeečko se herečka svěřila Milušce Bittnerové s tím, jak se s kolegyní Patricií Pagáčovou bavily lidovou tvořivostí, která zahltila internet vtipnými kolážemi jejich seriálových postav. Najdete je také v naší fotogalerii.
Ne vše spojené se slávou je ovšem tak humorné. Štěpánku Fingerhutovou trápí zejména extrémně vysoký tlak, kterému jsou vinou sociálních sítí vystaveny dnešní mladé herečky. Počet sledujících často rozhoduje o tom, zda jim filmoví a divadelní producenti nabídnou roli. Cesta k úspěchu tak může být vykoupena ztrátou soukromí, důstojnosti, nebo dokonce poruchou příjmu potravy. Právě anorexií a bulimií Štěpánka v minulosti trpěla, byť z jiným příčin, a toto téma v rozhovoru záměrně otevírá.
Celý rozhovor se Štěpánkou Fingerhutovou můžete zhlédnout v úvodním videu. Fotografie z dětství a vzpomínky na focení dětské módy nám herečka poskytla do naší fotogalerie.
O roli v Devadesátkách
V seriálu Devadesátky jste nehrála žádnou hodnou holku, je to tak?
Ono to tak na první dobrou vypadá, protože jsem hrála prostitutku, ale ve výsledku si myslím, že Jana byla hrozně hodná holka. Byla stydlivá a při studiu si jen chtěla vydělat. Proto na mě tahle role působila sympaticky.
Čekala jste takový úspěch Devadesátek?
Vůbec, ani jsem nečekala, že moje role bude tak výrazná. Jinak ze scénáře bylo patrné, že tam není moc ženských postav na to, aby mě a Patricii Pagáčovou někdo přebil.
Právě Patricii Pagáčové jste v seriálu přebírala chlapa. Ona má přitom spoustu fanoušků. Nepsali vám, že jste mrcha?
Ne, ale co mě hrozně pobavilo, bylo, že udělali na Twitteru vtipné memy, které se staly hrozně populární. Hodně lidí mi to posílalo, že jsem přebrala Patricii partnera. To byla sranda. Ale myslím, že jsme se tím bavily obě.
Je vtipné, co si objednáte u Aliexpressu a co vám přijde: A je tam ta Páťa, chudák neučesaná a s dítětem.
Neučesaná a s tím dítětem. To bylo nefér vůči ní, že?
Tak to prostě je, s malým dítětem nemáte moc času.
Vtipů bylo hodně a byly opravdu dobré, to ano.
O anorexii a bulimii
Jste velmi mladá herečka a mám pocit, že tlak na mladé herečky je dnes mnohem větší než za nás. Tlak na to, že vám musí fungovat Instagram, což znamená, že na něm trávíte více času, abyste měla sledující. Tlak na to, že musíte dobře vypadat. Jak se s tím smiřujete? Narážím na to, že jste si prošla anorexií a bulimií.
V té době jsem ještě neřešila sociální sítě. Tam byl spouštěč jinde. Tohle téma jsem nicméně otevřela, protože jsem považovala za důležité říct, co vše může tlak na mladého člověka vyvolat. Já si tím prošla a dostala jsem se z toho. To je pro mě podstatné a bylo to pro mě důležité s tím jít ven. Ale jinak, já už si ten Instagram tolik neberu. Dřív jsem měla potřebu lidem ukázat něco ze soukromí. Že si to zaslouží za to, že mě sledují. Čím jsem starší, tím víc si svého soukromí vážím a říkám si, že jsem byla pitomá.
Stihla jste to zastavit včas. Ale slyšela jsem, že producenti koukají také na to, kolik mají herci sledujících.
Je to tak.
Jak dlouho jste bojovala s anorexií a bulimií? Jak to, že zrovna vy? Jste dokonalá!
Do toho se může dostat každý, to je prostě tak. Nemá to žádnou souvislost s tím, že by člověk byl vychrtlý, jak to vidíme na těch fotkách, kde holkám vystupuje páteř. Myslím, že je to psychická porucha, nemoc. Já anorexii měla v patnácti a trpěla jsem jí asi tři čtvrtě roku.
Takže na konzervatoři?
Ne, to bylo ještě na zakládce. Vlastně v těch čtrnácti letech, v deváté třídě těsně před konzervatoří. Ocitla jsem se v novém kolektivu, protože jsem do devítky šla na novou školu, a bylo to pro mě komplikované. Necítila jsem se dobře a přestala jíst. Bulimii jsem pak měla v osmnácti a ta byla horší. Ale s pomocí okolí a učitele jsem se z toho dostala. V těch čtrnácti jsem to zvládla sama, což je dobře.
Já mám sama doma dceru. Co můžu udělat pro to, aby se jí to nestalo? Nebo jak vůbec přijít na to, že už se to děje?
Nejsem odborník, abych vám dávala edukované rady. Můžu jen mluvit z vlastní zkušenosti. Podle mě je pro člověka důležité, aby se pro léčení rozhodl sám. V momentě, kdy se tak stane a okolí tlačí na léčbu, může se ta nemoc vracet. Rodič by měl být pozorný a vnímavý. Nezlobit se, když se to stane a být dítěti oporou. Stát se to může každému. Není to otázka zabezpečení nebo inteligence. Ten tlak je velký a děje se to.
V téhle branži mi přijde dvojnásobný.
Určitě. Já jsem momentálně svému tělu vděčná za to, že vypadám, jak vypadám. Mám se ráda. Jím, co chci. Jsem hrozně vděčná, že jíst můžu, a nemyslím si, že se mi ta nemoc někdy vrátí. Můžu říct, že je to za mnou.
O rozvodu rodičů
Kolik vám bylo, když se rodiče rozvedli?
Asi pět let.
Vnímá to dítě v pěti letech?
Hrozný byl rozvod, ten byl fakt strašný.
Takhle si to pamatujete?
Moji rodiče se spolu nebavili od mých pěti let až doteď. Takže to bylo náročné. Když si na to teď vzpomenu, tak jsem celkem ráda, že spolu nejsou, protože si to nedovedu představit.
Mohu se zeptat, co to s vámi dělalo? Víc jste plakala nebo si to dávala za vinu?
Pro mě byla nejtěžší nekomunikace obou rodičů. Řešili to skrze mě. Týkalo se to i závažnějších věcí. Je jedno, z jaké to šlo strany. Bylo to nepříjemné. Myslím si, že rozvod rodičů člověka ovlivní na hodně dlouho. A i když si říkám, už je to hodně let a měla bych se dostat za to, tak to ve mně vždycky bude.
Žila jste s maminkou?
Žila jsem s mámou a na víkendy chodila k tátovi. Když jsem byla starší, tak jsem si řekla o střídavou péči. Byla jsem víc u táty a potom zase u mamky, byla jsem pánem svého času. Člověk sice vidí častěji oba rodiče, ale zároveň má věci na hodně místech a nikdy neví, kde co je.
Nevím, jestli by mi to v pubertě vyhovovalo.
Obdiv všem rodičům. Mám ve svém okolí i takové, kteří jsou schopní střídavku praktikovat tak, že dítě zůstává na jednom místě a oni se v tom bytě střídají. To mi přijde skvělé, že jsou schopní se domluvit.
Tenhle norský model je zase hodně o penězích.
Určitě, ale také o toleranci bývalého partnera. Byla jsem totální bordelář, protože pořád něco hledáte. Proto si teď vážím domova, protože mám jen jeden a je to pro mě neuvěřitelná kotva. Mám úplně poprvé svůj domov. Nemusím pendlovat a mám všechno na jednom místě. To je pro mě krásné.
Napadá vás ideální model?
Je dobré, když rodiče vídáte oba, pokud to lze.
Anebo se nerozvádět, ale někdy to nejde.
Ježíš, tak to ať se lidi radši rozvádějí! Někdy, když vidím ty nefunkční páry, tak díky bohu za rozvod mých rodičů.
Celou zpověď Štěpánky Fingerhutové najdete v úvodním videu. Co dalšího prozradila?
- Proč ji pobavily vtipné koláže, které po odvysílání Devadesátek začaly vznikat
- Proč na ni kvůli roli v Ordinaci v růžové zahradě lidé na ulici plivali
- Jak se herečce žije s mladým kardiologem
- Jak vnímala těžký rozvod rodičů
- Jak vzpomíná na focení dětské módy
- Proč ji Ondřej Sokol oslovil s nabídkou účinkování v Činoherním klubu
- V jakých představeních aktuálně září v Divadle v Dlouhé
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
