Facebook
Instagram
Pozvání do talkshow Na kafeečko přijala tlumočnice Petra Paroubková (48). S moderátorkou Miluškou Bittnerovou hovořila o mediálně sledovaném manželství s někdejším premiérem Jiřím Paroubkem, nezapomněla okomentovat kontroverzní botičky od Diora, které nazula jejich dcera Margaritka během křtu, nebo svůj výrok o sexy mozku. Jak Petra Paroubková přiznala, roku 2015 jí o 180 stupňů obrátila život vážná nemoc. Právě to byl začátek konce jejího ostře sledovaného manželství.
Pozvání do talkshow Na kafeečko přijala tlumočnice Petra Paroubková. Kromě manželství s politikem Jiřím Paroubkem ji proslavila známá věta o sexy mozku. Jak objasnila moderátorce Milušce Bittnerové, pravda bude někde uprostřed. „Já jsem řekla: ,Na chlapovi je nejvíc sexy mozek'," uvádí tlumočnice svoji věhlasnou citaci na pravou míru.
Petra Paroubková si po Jiřího boku prošla mediálním honem na čarodějnice. Po porodu dnes už dvanáctileté dcery Margarity jí například někteří nemohli odpustit, že při křtu v kostele měla jejich dvouměsíční dcera na nohou drahé botičky značky Dior. Také pro tuto kauzu má Petra vysvětlení a dnes už na ni vzpomíná s úsměvem.
Život se jí obrátil vzhůru nohama v roce 2015, kdy ji postihlo krvácení do mozkové pleny. Po dlouhé hospitalizaci vyšla z nemocnice bez trvalých následků. Co však její nemoc rozbila, bylo manželství s Jiřím. V našem rozhovoru Petra Paroubková popisuje, za jakých okolností k tomu došlo. „Změnilo mě to postupně. Máte to v sobě a začnete to vnímat po takovém roce nebo roce a půl. A myslím, že to byl začátek konce mého manželství," zdůrazňuje.
Děkuji vám, že jste přišla. Škoda, že nepijete kávu, zrovna v našem pořadu by se to hodilo.
Kávu nepiju už patnáct let. Napila jsem se jí hrozně moc už v době, kdy jsem tlumočila. Když mi káva začala dráždit žaludek, přestala jsem ji pít. Místo ní piju čaj a od těhotenství si občas dávám colu. Přesněji řečeno každé ráno si dám alespoň trochu klasické coly, abych se postavila na nohy.
Obě jsme vyrůstaly za komunistů. Co jste pili na Slovensku?
Vineu, Kofolu a malinovku. Žádný pitný režim se nedodržoval, do školy jsme nenosili ani žádnou lahev s vodou. U školního oběda byl studený slazený čaj. Občas jsem dostávala Pepsi nebo colu od přátel mých rodičů, kteří k tomu měli přístup. Ta mi moc chutnala. Vzpomínám si také na punčový zákusek a milovala jsem obložené chlebíčky.
O čem jste jako malá holka snila, že budete dělat?
Chtěla jsem být baletka. Chodila jsem na balet, protože jsem měla ploché nohy. Maminka chtěla, abych uměla hezky chodit, aby to nebylo poznat. Proto jsem nabyla dojmu, že bych byla úžasná baletka. Když jsem poznala, že nemám talent, tak mě to přešlo. A chtěla jsem být spisovatelka.
Spisovatelka? K tomu máte velmi blízko, už jste i vydala knihu.
To bych zrovna nepřipomínala, to není počin, který bych chtěla zdůrazňovat. Píšu ráda a píšu docela rychle články, takže také tím se dnes živím. Milovala jsem knížky, proto jsem chtěla být spisovatelkou.
Jaké jste měla oblíbené autory?
V dětství to byl Lubomír Feldek, toho jsem milovala. Do deseti let jsem přečetla všechny Mayovky. Vychovával mě tatínek a protože studoval literaturu, tak mě do ní zasvětil. Ve třinácti letech jsem četla prvního Moraviu. Načetla jsem ohromné množství knih a jsem za to vděčná.
To máte můj obdiv. Zrovna Alberta Moraviu jsem já četla mnohem později.
Milovala jsem Roalda Dahla, ale ne pohádky, měla jsem ráda jeho povídky. Pohádky jsem později dávala číst své dceři. Potom jsem studovala literaturu a asi pět let po škole odmítala číst. Na každou zkoušku jsme museli načíst 50 až 150 knih. Dnes se vracím ke knížkám, které jsem četla na škole, k Solženicynovi nebo Dostojevskému, ale dívám se na ně jinak.
Vzpomínáte si také na svoji první lásku?
O své první platonické lásce na základní škole dnes vyprávím své dceři. Jsem introvert a nikdy jsem moc nedávala najevo své city nebo zvala někoho na rande. Ale v těch dvanácti letech jsem pozvala na rande spolužáka a on nepřišel. Potom si vzpomínám na svoji velkou platonickou lásku, se kterou si občas napíšeme i dnes. Tohle nebylo žádné krátké vzplanutí, já toho kluka platonicky milovala ještě tak před deseti lety. Rozklepala se mi kolena, když jsem o něm slyšela. Na vysoké škole jsem měla samé dlouhodobé vztahy a se všemi těmi kluky dodnes vycházím. Se dvěma jsem dokonce velmi dobrá kamarádka, znám jejich rodiny, manželky a děti. Dnes vidím, že lidé, se kterými jsem tenkrát trávila čas, za něco stáli a byli fajn.
Vdávala jste se až v pětatřiceti letech. Čím to, že sňatek přišel tak pozdě?
Dlouho jsem studovala a během studií jsem tři roky žila v Řecku. V té době bylo možné rozložit si studium, aniž byste cokoliv platili. Dělala jsem dva obory, angličtinu a ruštinu. Asi jsem neměla štěstí potkat někoho, s kým bych mohla být, nebo jsem měla vysoké nároky. Hodně jsem pracovala, tlumočila, cestovala a byla rozlétaná. A to vztahům nepřálo. Tenkrát už mi bylo 32 let a myslela jsem si, že děti mít nebudu a nikdy se nevdám. Dnes je to směšné, takhle uvažují holky, kterým je 42. Takže jsem to vzdala a potom potkala svého muže.
Říkáte, že jste byla v Řecku. Jací jsou Řekové?
Řecky jsem se naučila velmi rychle, dokonce jsem řečtinu tlumočila. Mám dvě nejlepší kamarádky a jedna je z Řecka. Jsme přítelkyně už skoro 30 let. Chodila jsem s jejím bratrem a byla to velká láska. Jeho rodina byla velmi vzdělaná. On byl politik a zakládal tam socialistickou stranu.
Já se z vás picnu, to není možný.
Nebyl funkcionář, byl politik. Byl z té staré generace a to nejsou lidé, kteří chtějí funkce a výhody. On tu stranu opravdu zakládal svým srdcem. Je rozdíl mezi řeckou politikou a řeckým pojetím socialismu tak, jak ho známe u nás. Když jsem se vrátila a bavila se o tom se svým manželem, vznikaly z toho celkem humorné situace. Já v myšlence socialismu nespatřuji nic špatného. Že jej nedokážeme jako lidé od přírody realizovat, to je něco jiného. Vypadala jsem asi před novináři jako nějaká komunistka, kryptokomunistka.
Ano, zrovna tohle to jsem si o vás přečetla a říkala jsem si: Jé, ta si teda ale našlápla.
Já do mediálního světa vstupovala s naivním očekáváním. Kdysi jsem trošku koketovala se žurnalistikou, a tak jsem si říkala: To musí být lidé jako já! Potom jsem strávila hodinu a půl na prvním rozhovoru a byl z toho jednostránkový článek, ze kterého vyplynulo, že mám ráda komunismus, socialismus a že někdo je sexy mozek. Neuměla jsem v tom chodit, byla jsem trošku blbá. Nikdo mi neporadil.
Pořád si myslíte, že může existovat chlap, který má sexy mozek?
Ano. Ale pointa je, že jsem nikdy neřekla sexy mozek. Já jsem řekla: "Na chlapovi je nejvíc sexy mozek." To je stejné, jako když chlap potká ženskou, která má krásný obal, ale je to prázdná nádoba. Taky s ní asi dlouho nevydrží.
Vydrží, chlapi jsou v tomhle jiní.
Jo? Tak možná jsem pořád naivní, ale myslím si, že ženy potřebují trošku víc. Samozřejmě, každému se líbí krásné vypracované tělo. Ale když ten kluk plácá kraviny, tak mě to tělo přestane přitahovat. Musí tam být chemie, samozřejmě. Jiří mě okouzlil. Měl velké charisma, uměl mluvit. V té době byl na vrcholu kariéry, takže jsem ho poznala jako člověka, kterému se daří. Kdyby mezi námi nezafungovala chemie, tak bych s ním nebyla. Opravdu jsem ho velmi milovala.
Musela jste být hodně zamilovaná, protože snést tu mediální smršť chtělo hodně velkou hroší kůži.
Měla jsem podporu také doma. On se mnou riskoval kariéru, takže jsem se mu cítila zavázaná. O to víc jsem se za něj chtěla prát. Myslela jsem si, že se rozvede a bude to znamenat konec jeho kariéry. Teď to vidím samozřejmě jinak.
To my tady máme rádi, když nám politici zlobí.
U nás je úplně jiná morální integrita. Nezapomínejte, že já se pohybovala v anglosaským světě a viděla to pohledem typického západního politika. To byla největší naivita. Já české politiky moc nevnímala, brala jsem je jako klienty. Tady jsem se zamilovala, ale mělo to všechno, co jsem nechtěla. Já jsem si vždycky říkala: "Nesmí být starší, nesmí to být nikdo z práce a nikdo s nevyřešeným vztahem." Takhle se to prostě naskládalo a bylo to. A byla to velká láska, mám úžasnou dceru a nelituju ani vteřinu.
Co na to říkala vaše rodina, když jste přišla a řekla: "Chodím s Paroubkem."
Postavila jsem je před hotovou věc. Když se to zveřejnilo, tak jsem jim to řekla o chvilku dřív. Žila jsem v Praze patnáct let a rodiče byli nejdříve na Slovensku, potom na Moravě. Když jsem měla nějakého přítele, tak jsem jim ho představila až po nějaké době. Tohle bylo asi velké překvapení.
Muž, který je skoro stejně starý jako vaši rodiče. Do toho politik, o kterém si přečtou šílené věci. Neříkejte, že měli velkou radost.
Na začátku asi měli smíšené pocity, ale potom stáli na mé straně. Určitě tam žádný rozpor nebo hádka nebyla. Když jsem se vdala, tak mu maminka kladla na srdce: "Musíš se o ni postarat a slib mi, že na ni budeš hodný." Teď mu má za zlé, že to nedopadlo dobře, protože matka to vidí jenom přes dceru. To je správně. Já budu stejná, horší.
Vy jste nedostala žádného mediálního poradce?
Nedostala jsem na začátku vůbec nic. Můj muž měl svůj mediální tým a postupně jsem s ní začala spolupracovat. Bylo to těžké, protože jsem si myslela, že když zavolám novináři, který nenapsal pravdu, tak se domluvíme nebo to přepíše. Myslím si, že hodně pomohlo, že jsem byla těhotná, že jsem měla malé dítě. A těhotní jsem byla dlouho, protože jsem dvakrát potratila, než se narodila dcera. Vlastně jsem byla rok a půl permanentně těhotná.
A to novináři věděli?
Poprvé to věděli, podruhé už ne a o to to bylo horší. Ten druhý spontánní potrat jsem musela tajit. Chtěla jsem brečet doma, ale místo toho jsem šla na nějaký ples. Pamatuju si, že jsem tam hystericky řvala na lidi kolem mého muže, za což se jim omlouvám. Říkala jsem si, že mě dokáží ochránit.
A donutili vás na ten ples jít, nebo to byla vaše volba?
To byla moje volba. To byla ta moje odpovědnost vůči němu. Měla jsem se na to vykašlat, ale já na to koukala jinak. Snažila jsem se dát mu všechno, obětovat se. Nikdo to po mně nechtěl, taková jsem já. Dobře mi tak.
No, pro dobrotu na žebrotu, se říká.
Ale nikomu to nevyčítám. Takhle se chovám jako matka, která dokáže kousat na všechny strany. Ale ono to stejně nic nezmění. Nevezmete to zpátky a jenom se tím užíráte. Včera jsem se také rozčílila a potom jsem si řekla: "Klid, stejně s tím nic neudělám a toho člověka nepředěláte, tak co?"
Když se vám narodila Margaritka, viděla jsem záběry ze křtu. Měla hrozně hezké šatičky a kožíšek.
A botičky od Diora, to byla vynikající story. Mám kamarádku, která je z velmi bohaté rodiny. Její manžel byl rejdař, měli dvě lodě, z nichž jedna stojí 12, 5 miliónu eur. Margarita se měla jmenovat po ní, tak zaletěla do Milána, koupila sama sobě ohoz a také něco kmotřence. Jenomže na jihu se děti křtí, když jsou trošku starší. Všechno to oblečení bylo na 3 až 6 měsíců a ona byla malinká, byly jí dva měsíce. Oblečení bylo hedvábné, ušité na křtiny. K tomu bavlněné punčochy, čepička, botičky, aby jí nebyla zima na nožičky. Byly to hedvábné botičky i s výšivkou Dior a stály asi 60 nebo 70 eur. Hned lidé začali nadávat: „Jak si tohle manželka socialisty může dovolit?“ Manželka rejdaře prostě může jít a nakoupit. Koupila Margaritce ještě šperk a koupila jí krásný svícen, který stál 200 eur, protože byl ručně dělaný. Ale to nikoho nenapadne, protože tam nebylo vyšité Dior, že?
Jak je možné, že tam novináři vůbec byli? Já bych to nedovolila, protože bych se o dceru bála.
Když jsme měli svatbu, dorazilo na ni 20 svatebních hostů a 35 novinářů. Byl to takový hon. Rodila jsem císařem, takže mě ještě zašívali, a už tam běhal nějaký novinář pod rouškou toho, že je něčí tatínek. Chytli ho tam, protože chtěl jako první fotku. Na křest jsme dali pozvánku, protože bychom to stejně neutajili. Chtěli jsme to pojmout jako společenskou událost. Kdybychom nechtěli, tak by tam nebylo 25 novinářů, ale třeba 15. Ono je to zajímalo. V Čechách se navíc tolik nekřtí, takže očekávali také nějaké kontroverzní hosty. Starší muž, mladší žena, zlatokopka, a mě do toho automaticky zaškatulkovali.
Když váš exmanžel odešel z politiky a mohla jste mít konečně pokoj, přišlo něco zásadního. Byl to velký zdravotní problém. Byla to mrtvice?
Mrtvice ne, měla jsem krvácení do mozkové pleny. Říká se tomu subarachnoidální krvácení. Stává se to, když má člověk výduť. Já ho měla masivní, takže mě odvezli nejdřív na urgent do Motola a potom na Homolku, kde se na to specializují. Čekali, jestli se to vstřebá nebo to budou muset operovat. Můj život je samý velký zlom. Vysoká škola, můj život v Řecku, potom svatba... Svatbu sice neberu jako milník, protože pro mě tolik neznamená, ale byla pro mě přestupem do toho hektického světa, kde jsem byla z mého pohledu za štvanou zvěř. Tenhle zdravotní problém byl také jeden z milníků, který vnímám velmi intenzivně. Asi mě to z toho všeho po porodu dcery ovlivnilo nejvíc.
Jak moc taková zkušenost člověka změní?
Obrat o 180 stupňů. Sestřičky mi vyprávěly, že většině lidí se změní život, když to přežijí a nejsou odkázaní na pomoc druhých. Na začátku jsem měla spoustu potíží a teď jsem rychleji unavená. Možná je to také věkem, ale pravda je, že mě to změnilo. Říkali, že 80 nebo 90 % manželství se rozvede. Dokonce tam měli ženu, která během toho rodila a stejně nakonec s partnerem nezůstala. Změní se vám svět a najednou vám některé věci přijdou malicherné a směšné. Celá politika, kočkování, honba za penězi, to všechno mi přijde směšné. Když se to stalo, tak jsem uvažovala, že mám malé dítě a chci ho vychovat, chci ho dovést k maturitě. Žádnou jinu mez jsem si nestanovila, protože nejsem velká kariéristka. Kariéru jsem kdysi chtěla. Toužila jsem tlumočit v OSN, povedlo se. Nepotřebuju víc. Chci žít nějakým hezkým životem. Vydělat peníze, abychom si žili slušně, ale nepotřebuju být moc bohatá. Změnilo mě to postupně. Máte to v sobě a začnete to vnímat po takovém roce nebo roce a půl. A myslím, že to byl začátek konce mého manželství.
Manželství teď skončilo. Nemohu se nezeptat, jak se má Margaritka? Všechno v pořádku?
Máme takovou dohodu. Nechtěla jsem dceru vystavovat mediálnímu tlaku, a tak jsme požádali soud o zákaz medializace. O dceři nemluvíme. To víte, že bych tady nejradši seděla a vyprávěla, jak je nejlepší na světě. Je opravdu krásná a šikovná, ale nechci ji do toho zatahovat. Když jsem odcházela z domu, řekla jsem jí, co bych dnes o ní mohla vyprávět. Co můžu, co nesmím, prostě to nechat na ní. Musím říct, že mi dělá velkou radost, je úžasná. Nemám žádná očekávání. Já měla samé jedničky, takže jestli bude mít pětku nebo čtyřku, bylo by mi to jedno. Ale nemá je. Je náplní mého života. Nemám partnera nebo nějaký vztah, protože není čas. Svůj čas věnuji práci a Margaritka má také časově velmi náročného koníčka. Jsem něco mezi cateringem, logistikou, taxikářem, vychovatelem, doučovatelem. Jedno dítě je parťák, dvě jsou starosti. To už se potom člověk musí rozdělit. Jsem ráda, že mám jedno a zvládám to. Za chvíli vyletí z hnízda a už to taková sranda nebude.
Celou zpověď Petry Paroubkové najdete v úvodním videu. Co všechno prozradila?
- Jak vzpomíná na dětství na Slovensku
- Čím pro ni byl zásadní pobyt v Řecku
- Kde a proč získala nálepku komunistky
- Jak zpětně hodnotí aféru dceřiných botiček od Diora
- Jak prožívala potrat a mediální pronásledování
- Řekla vůbec tolik citovanou větu ohledně sexy mozku?
- V jaký moment skončilo její manželství s Jiřím Paroubkem
- Jak se má dnes a proč nemluví o dceři
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
