Natalie (24): Partner vyžaduje intimnosti každý den, ale já to cítím jinak. Tak si řeší své potřeby jinde a nijak se nestydí

Pavel patří mezi sexuální maniaky, jinak to říct neumím. Dříve mi to moc nevadilo, ale dnes, když už spolu žijeme a nemusíme se nikde skrývat a hledat, kde bychom na sebe skočili, mě sex už tolik nepřitahuje. Zato Pavel by rád ráno, večer, a i v poledne by za mnou rád zaběhl, ale já tak náruživá nejsem. Rozdílné libido náš vztah pomalu, ale jistě rozbíjí.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (37): Kdysi jsem si myslel, že nejsem schopen nevěry. Pak jsem ale pochopil, že může jít kromě sexu o něco víc

Snažím se mu vycházet vstříc

Jsem ve vztahu s mužem, který je posedlý sexem. Na tom by nebylo nic divného, takových je! Jenže jeho posedlost už začíná naši lásku rozbíjet. Když jsme se před pár lety poznali, milovali jsme se stále, na všech možných i nemožných místech – i v jedné zapomenuté telefonní budce! Přišlo mi to zábavné a nedošlo mi, že Pavlova obliba v sexu je větší, než moje, nemusím to dělat za každou cenu furt.

Teď spolu žijeme. Už dva roky a sex se začíná z našeho vztahu trochu vytrácet. Milujeme se tak dvakrát týdně, ale jemu je to málo, jak mi dává neustále najevo. „Sex k životu potřebuji jako vzduch, který dýchám!“ říká často. Snažím se mu vycházet všemožně vstříc, ale marně, pořád je to málo. Když jsem nedávno chtěla za ním vklouznout do sprchy, už mě nepotřeboval. „Pomohl jsem si sám,“ štěkl na mě a já jsme se rozplakala.

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (33): Můj přítel je příliš velký intelektuál. Tahá mě po divadlech a nechápe, že bych radši Sex ve městě

Je to jen potřeba, nic víc

A pak se to stalo. Začalo to nenápadně. Nejprve jsem si všimla, že se Pavel vrací domů později než dřív a nějak moc často chodí s kamarády na pivo. Když jsme pak náhodně potkali naši sousedku z druhého patra, utíkal rychle pryč a ona se divně uculovala. Začínalo mi to být divné, ale pořád jsem přesvědčovala samu sebe, že přeháním.

Až jsem jednou zahlédla zprávu na jeho telefonu. „Zase zítra v pět? Bylo to skvělý.“ Sevřel se mi žaludek a musela jsem si přiznat pravdu. Uhodila jsme na něho – a Pavel bez mučení i bez uzardění pronesl klidným hlasem: „Jo, spím s ní. Ale nic to neznamená.“ Zírala jsem na něj jako na cizího a Pavel beze studu pokračoval: „Sex potřebuju denně. Ty naopak ne. Tak si zajdu vedle. Je to jako bordel, jen zadarmo. Co je na tom?“

Zůstala jsem stát uprostřed kuchyně, kde ještě voněla ranní káva. Žaludek jako na vodě, hlavu v dlaních, ani nadechnout jsem se nemohla. Místo, aby mě utěšil, za mnou Pavel ještě zavolal: „Je to jen potřeba. Nic víc.“ Ale co jsem potom já?

Mohlo by Vás zajímat:

Darina (50): Bláznivá milenka mého muže mi zničila život. S manželem čeká dítě, ale vychovávala by ho ráda se mnou

Nevím, jak dál

Od té chvíle bylo mezi námi ticho. V kuchyni, v jídelně, v ložnici. Doteky zmizely. Byl tam, ale jako by nebyl. A já si začala připadat jako spolubydlící s nálepkou: Tahle žena mi nestačí. Nebo taky: Nedokonalá. Pozorovala jsem ho, jak se dlouhé minuty sprchuje. Pro ni, nebo pro sebe? Rozhodně ne pro mě. Představivost bolela víc než realita.

Sousedku potkávám téměř denně, jak kdyby o to stála, aby se mi mohla vysmívat do obličeje. Ví, že vím? Nebo neví? Začíná mi to být jedno a přemýšlím, co s naším vztahem, se vztahem s Pavlem, bude dál. Kladu si otázky, na které nemám odvahu hledat odpovědi. Co je věrnost? A co láska, když se v ní jeden dusí a má jí, jak říká, málo a druhý pláče potichu v noci do polštáře?

Včera večer mě pohladil. „Pojď ke mně,“ zašeptal. Jeho dotek byl známý, ale cizí. Milovali jsme se. Tělem. Nic víc. A pak se přitulil a povídá: „Já tě fakt miluju. Ale sex je jako jídlo. Jako vzduch. Když ho nemám, nejsem v pohodě. Ty jsi moje láska. Ona je jen... potřeba.“

Cítila jsem, jak mi puká srdce, ale i jak přichází klid. Pochopila jsem, že nejde o to, kdo z nás je špatný. Ale že jsme prostě jiní. Ráno jsem mu oznámila, že se musíme rozejít. Začal slibovat, že to s ní skončí, ale i když mě to bolelo, věděla jsem, že když nebude ona, bude jiná a že pro mě takový život není. Nebo mu mám dát ještě šanci?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (37): Jsem psychicky unavená z manžela. Do důchodu má daleko, ale už je protivný jako starý dědek