Natálie (31): Můj manžel byl tak chorobně žárlivý, že by se snad měl léčit. Láska má být svoboda, ne vězení

Když jsem si brala Tadeáše, byla jsem si jistá, že spolu strávíme celý život. Byl starostlivý, milující a vždycky měl pochopení pro mé nálady. Ale jak plynul čas, začal se měnit. Z muže plného lásky a něhy se postupně stával někdo úplně jiný – někdo, kdo chtěl mít pod kontrolou každý aspekt mého života...

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (36): Řekl, že nejlépe se cítí, když jsme spolu. Netušila jsem, že naše manželství bude jako vězení

Každý den byl horší

Život s Tadeášem byl každým dnem náročnější. Místo abychom trávili čas společně, povídali si a užívali si jeden druhého, cítila jsem, že mě chce kontrolovat. Začalo to tím, že mi stále častěji procházel telefon, kontroloval, s kým si píšu, a dokonce četl moje zprávy. Vždy měl nějakou výmluvu: „Dělám to pro tvoje dobro... Chci jen mít jistotu, že ti nikdo neublíží...“

Ze začátku jsem se to snažila chápat a věřila jsem, že to časem přejde. Jenže to nepřešlo. Byl tou kontrolou stále posedlejší. Když jsem někam šla, vyptával se, kam přesně jdu, s kým se potkám, a po návratu podrobně analyzoval každou minutu, kterou jsem strávila mimo domov. Vždy mě čekala spousta otázek, i když se snažil tvářit starostlivě.

„Dělám to pro tvoji ochranu,“ říkával s přesvědčením, jako by každý můj krok venku znamenal ohrožení.

„Ochranu? Tadeáši, já přece nikoho nehledám. Připadá mi, jako bys nevěřil ani mně, ani lidem kolem mě,“ odpovídala jsem s narůstající frustrací. Nejvíc mě bolelo, že mi přestával důvěřovat.

„Nejde o to, jestli věřím tobě. Nevím, co mohou udělat jiní. Nechci, aby mi tě někdo vzal. Musím vědět, že jsi v bezpečí,“ odpovídal s takovou vážností, že bylo těžké s ním diskutovat. Časem jsem se začala cítit jako ve vězení.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (29): Otěhotněla jsem, když manžel pracoval v zahraničí. Nevěří mi, že to dítě je jeho

Ukázal mi, že muži mohou být i hodní

Dlouho jsem se snažila jeho chování pochopit. Myslela jsem, že chyba je možná ve mně, že mu nedávám dostatek důvodů, aby mi důvěřoval. Ale čím víc jsem se snažila, tím víc jsem ztrácela sama sebe. Byl podezřívavý, i když jsem šla za rodinou...

Jednoho dne do mě při nákupu v supermarketu vrazil cizí muž. Byla to úplná náhoda, ale ten okamžik mi utkvěl v paměti. Omluvil se mi s tak upřímným úsměvem, že mě to až zarazilo.

„Promiňte, nechtěl jsem do vás vrazit. Jste v pořádku?“ zeptal se laskavě.

„Ano, nic se nestalo. Jsem jen trochu roztržitá...“ odpověděla jsem a snažila se skrýt, jak moc mě jeho slova zasáhla.

„Roztržitá? Někdy je dobré zpomalit a myslet na sebe. Život na nás občas dost tlačí, že?“ dodal s úsměvem.

Nevěděla jsem, co odpovědět. Jeho slova byla tak trefná, jako by mě znal lépe než kdokoli jiný. Byl zdvořilý, klidný a hlavně… nesnažil se mě kontrolovat nebo mi něco vnucovat. Vypadal jako někdo, kdo chápal, jak náročný může být život. Poprvé jsem se cítila jako dospělý a samostatný člověk, ne jako někdo, koho je třeba neustále chránit. Neplánovala jsem žádné nové známosti, ale tohle náhodné setkání změnilo všechno...

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (29): Když mě v práci povýšili, manžel začal žárlit. Myslí si, že jsem to získala přes postel

Potřebovala jsem volně dýchat

A tak jsem se seznámila s Adamem. Schůzky s ním se pro mě staly únikem. Zpočátku byly náhodné, ale brzy jsem se na ně začala těšit. Nešlo o to, že bych chtěla Tadeáše podvést, spíše jsem potřebovala prostor, abych mohla být sama sebou. Tadeáš mi ten prostor nedával – Adam byl jako nádech čerstvého vzduchu, který jsem zoufale potřebovala.

Stále častěji jsem přemýšlela o odchodu. Život s Tadeášem se změnil v žalář a já potřebovala volnost. Adam mi nenabízel vztah, ale přátelství a pochopení, což pro mě bylo moc cenné. Věděla jsem, že Tadeáš to nikdy nepřijme.

„Nevím, co mám dělat. Miluju Tadeáše, ale nedokážu dál žít pod jeho kontrolou,“ svěřila jsem se Adamovi.

„Zasloužíš si svobodu a možnost být sama sebou. Nemůžeš žít ve vztahu, který tě dusí,“ odpověděl upřímně.

„Bojím se, co se stane, když Tadeáše opustím. Nikdy to nepochopí...“

Věděla jsem, že život v našem manželství už nikdy nebude normální. Každý den jsem se cítila stále víc utiskovaná. Začala jsem plánovat útěk, přestože jsem měla strach, co by se mohlo stát, kdyby to Tadeáš zjistil.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (36): Manžel má problém s tím, že se po mateřské vracím do práce. Nejraději by mě měl stále doma

Manžel na to přišel

Nedošlo mi, že Tadeáš už dlouhou dobu čte mé zprávy, takže ví, o čem se bavím s Adamem. Jednou jsem se vrátila domů a hned u dveří jsem cítila, že něco není v pořádku. Tadeáš seděl v kuchyni, díval se na mě s výrazem, který jsem u něj nikdy předtím neviděla. Byl rozzuřený, ale zároveň raněný.

„S kým se to scházíš? Myslela sis, že jsem si toho nevšiml? Plánovala jsi odejít, že ano?“ jeho hlas vyplnil celý byt. Zaskočilo mě to, ale rovněž mi došlo, že už nemůžu dál skrývat pravdu.

„Ano, chtěla jsem odejít. Nemůžu dál žít v tom vězení, které jsi pro mě vytvořil. To ty jsi mě do toho dotlačil!“ odpověděla jsem s vědomím, že teď už není cesty zpět.

„Dělal jsem to všechno pro tebe! Jak jsi mi to mohla udělat?“ křičel zoufale.

„Tohle není láska. Je to posedlost. Nemůžu takhle žít dál,“ řekla jsem a rozbrečela se. Věděla jsem, že náš vztah je u konce...

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (32): Přítel mi kontroluje telefon a často mě sleduje. Vím, že to přehání, ale dělá mi to dobře

Štěstí budu hledat jinde

Po té hádce jsem věděla, že nemám na výběr – musím odejít, abych získala zpátky svůj život. Sbalila jsem si věci s vědomím, že to je naposledy, co překračuji práh našeho bytu. Tadeáš mě prosil, abych zůstala. Sliboval, že se změní, ale už jsem mu nevěřila. Uvědomila jsem si, že jeho kontrola nebyla starostlivost, ale strach, který ničil nás oba.

„Nemůžeš mě opustit. Slibuju, že budu lepší. Nechci tě ztratit...“ prosil.

„Je konec. Měl jsi šanci, ale všechno jsi zničil...“ odpověděla jsem s bolestí, ale i s rozhodností.

„Udělám cokoli, abych si tě udržel. Prosím...“

„Už je pozdě. Odcházím, protože chci žít, ne být kontrolována,“ dodala jsem, aniž bych se na něj podívala.

Odešla jsem. Konečně jsem našla odvahu odejít od Tadeáše a začít nový život. Nebude to snadné, ale neměla jsem na výběr. Tadeáš zůstal sám, zoufalý a osamělý, ale musel čelit důsledkům svých činů. Jeho žárlivost a kontrola zničily vše, co bylo v našem manželství hezké a důležité. Láska má být svoboda, ne vězení...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (31): Můj přítel nedokáže skousnout, že máme v práci super partu. Když si zajdeme na skleničku, hned začne vyšilovat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.