Zuzaně imponovalo, že Prokop má oči jen pro ni a věnuje jí veškerý svůj volný čas. Až příliš pozdě zjistila, že to není zdravá láska, ale majetnický přístup, který z jejich manželství udělal peklo.
Od chvíle, kdy jsem se s Prokopem seznámila, mi věnoval veškerý svůj volný čas. Moje kámošky si často stěžovaly, že jejich partneři na ně nemají čas a raději jdou na pivo nebo na fotbal s kamarády. Ale Prokop pořád dokola opakoval, že se cítí nejlépe, když jsme spolu. Právě tím si mě získal...
Chtěla jsem se vrátit do práce
Vzali jsme se, narodila se nám dcera a potom syn. Prokop pracoval, zatímco já zůstala doma, abych se starala o děti a domácnost. Nebylo snadné žít z jednoho platu, ale nestěžovala jsem si. Manžel byl starostlivý a laskavý a cítila jsem se milovaná. Tehdy jsem nepotřebovala nic víc.
První trhliny se objevily, když děti vyrostly a šly do školy. Role hospodyňky mi už nestačila, a tak jsem se rozhodla vrátit do práce. Tušila jsem, že Prokop nebude z té představy nadšený, a nemýlila jsem se. Moc se mu to nelíbilo. Trval na tom, že by bylo nejlepší, kdyby všechno zůstalo při starém, že mě chce mít doma.
Nenechala jsem se odradit a když viděl mé odhodlání, nakonec souhlasil. Přesvědčil ho argument, že s druhým příjmem už nebudeme muset neustále počítat každou korunu. Myslela jsem si, že to nejtěžší mám za sebou...
Skutečné problémy teprve začaly
Návrat do práce mi dodal křídla. Po letech doma jsem konečně mohla vyrazit mezi lidi. Plánovala jsem, že se po práci budu vídat s kamarádkami, zajdeme na kávu, popovídáme si, nebo se projdeme po obchodech. Už jsem zapomněla, jak příjemné to může být. Ale Prokopovi se to vůbec nelíbilo. Pamatuji si, jak jsem poprvé zmínila, že přijdu domů později.
„A proč? Máš něco důležitého na vyřízení?“ zeptal se a začal se mračit.
„Ne, jen se chci setkat s kamarádkami,“ usmála jsem se.
„Opravdu? Už ti nestačí moje společnost? Raději trávíš čas s cizími lidmi? To se mi vůbec nelíbí!“ zabručel uraženě.
Proboha, to kvůli čemu udělal takovou scénu... Kvůli kávě s kamarádkami? Nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Byla jsem přesvědčená, že si dělá legraci a uraženost jen předstírá.
Manžel na mě křičel
Ten den jsem tedy výjimečně nešla hned po práci domů, ale zaskočila jsem na kávu s kamarádkami. Bylo to skvělé a vrátila jsem se ve výborné náladě. Jenže jakmile jsem překročila práh bytu, to kouzlo se rozplynulo.
Prokop na mě začal křičet. Vyčítal mi, že nerespektuji jeho pocity, že ho ignoruji a zraňuji. A on se přitom tak snaží a miluje mě nade vše... Stála jsem tam jako opařená, protože takhle se předtím nechoval.
„Taky tě miluju, ale občas chci...“ začala jsem vysvětlovat, když jsem se vzpamatovala, ale přerušil mě.
„Miluješ? Tak už nedělej takové věci. Pamatuješ, co jsem ti říkal ještě před svatbou? Že se nejlépe cítím, když jsme spolu...“ řekl tiše a pak mě objal.
Měla jsem ráda, když mi projevoval něhu, ale tentokrát bylo jeho objetí tak silné... skoro hrubé. Bylo to hodně nepříjemné.
Manžel začal být hodně podezřívavý
Po té hádce jsem ještě neztratila naději. Myslela jsem si, že Prokop bude chvíli brblat, jako když jsem se rozhodla vrátit do práce, a pak to nechá být. Každý rozumný chlap přece ví, že ženy potřebují setkání s kamarádkami jako vzduch, že občas musí udělat něco jen pro sebe.
Ale bylo to jen horší. Prokop byl čím dál víc majetnický. Když jsem chtěla někam jít sama, snažil se mě od toho odradit. A když se mu to nepovedlo, rozzuřil se.
Navíc začal být podezřívavý. Vyptával se, kam přesně jdu, kdy se vrátím, co tam budu dělat a jestli ta „kamarádka“ náhodou není spíš kamarád. Cítila jsem se jako u výslechu. Když jsem viděla jeho rozhněvanou tvář, přemýšlela jsem, kam se poděl můj starostlivý a laskavý Prokop. A jestli se někdy vrátí...
Už jsem to nedokázala vydržet
Vrátil se, když přišla pandemie. Oba jsme začali pracovat z domova, takže jsme byli spolu prakticky 24 hodin denně. Okamžitě se uklidnil. Skončily hádky, otázky i stížnosti. Manželé mých kamarádek z izolace šíleli, ale Prokop byl šťastný.
„To si děláš legraci, ne? Vždyť je to hrůza!“ namítala jsem.
„Proč? Vidíš, jsme zase pořád spolu...“ usmál se.
Chystala jsem se mu říct, že sním o tom, až se konečně dostanu z domu, setkám se s kamarádkami nebo pojedu někam na výlet, ale raději jsem mlčela. Rozhodla jsem se, že bude lepší držet své plány v tajnosti, dokud nebude možné je uskutečnit. A ten den konečně přišel.
Jakmile přišlo rozvolnění, s kámoškami jsme domluvily, že si zajedeme na wellness víkend. Doufala jsem, že Prokop nebude dělat problémy. Vždyť mě měl doma přes rok. A viděl, jak jsem se trápila. Jenže místo toho zrudl vzteky. Křičel, že s žádným výletem nesouhlasí, leda že bychom jeli spolu na chatu k jeho bratrovi. Pak se posadil před televizi a dal mi jasně najevo, že je rozhovor u konce.
Milovala jsem Prokopa, ale nemohla jsem dovolit, aby mě zavřel doma jako ve vězení. Pokud za ta léta nepochopil, mám právo na svůj vlastní život, je to jeho chyba. Požádala jsem o rozvod. Následující měsíce byly opravdovým peklem, ale vím, že jsem udělala správnou věc. Jen mě mrzí, že děti tomu musely přihlížet. Doufám, že je to poučí a v budoucnu se budou umět vyhnout toxickým vztahům...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.