Nespoutaný Dick Proenneke: V divočině strávil 30 let. Vodu, elektřinu, počítač a telefon vyměnil za úžasný pocit svobody

Dick se rozhodl usadit v aljašské divočině. Tam žil zcela sám dlouhých třicet let. Vlastníma rukama si postavil chatku, kde býval bez elektřiny a tekoucí vody. Topil dřevem a když měl hlad, musel vyrazit na lov. Auto? Nepotřeboval ho. Telefon? Nikam nevolal. Sousedé? Na kilometry daleko. Počítač? V životě se ani jednoho nedotkl. Měl jen foťák a deník, aby vše zdokumentoval.

Mohlo by Vás zajímat:

40 let na Sibiři: Rodina Lykových utekla před Stalinovým brutálním režimem i civilizací

Mládí Dicka Proennekeho

Dick Proenneke se narodil v Primrose v Iowě v roce 1916. Prakticky vše potřebné do života se naučil od svého otce, který byl tesař, malíř, studnař a veterán první světové války. Dick, stejně jako jeho otec, také narukoval, a to poté, co byly USA bombardovány v Pearl Harboru v roce 1941. Sloužil tam dva roky.

Během války navštívil San Francisco, kde čekal na své další zařazení. Po turistice v kalifornských horách mu však byla diagnostikována revmatická horečka, kvůli které musel být na půl roku hospitalizován. Propustili ho těsně před koncem války. Tato nemoc byla pro něho životní zkouškou. Málem totiž v nemocnici umřel. Rozhodl se tak, že zbytek života zasvětí péči o své tělo a zdraví. Nejprve se ale vyučil jako mechanik dieselových motorů. Touha po divočině měla teprve přijít.

Mohlo by Vás zajímat:

Vesnice mrtvých: Z Konůvek se dochovala jen kupecká cesta, domy mohli vypálit i husité

Přesun na severozápad

Dick v určité fázi svého života dospěl k rozhodnutí, že by mu nejvíce vyhovoval život v souladu s přírodou. Koncem čtyřicátých let se přestěhoval do Oregonu, kde pracoval na ovčím ranči. Poté přijal práci opraváře těžké techniky na námořní základně v Kodiaku na Aljašce. Tam se zamiloval do divočiny. Bylo to úplně odlišné od města i vesnice.

Po odchodu ze základny se začal věnovat rybaření. Tím si vydělal poměrně hodně peněz, které mu umožnily odejít v padesáti letech do důchodu. Chybělo ale málo a odpočinku by si moc neužil. Potkaly ho dvě nehody, během nichž přišel málem o život. Raději tak už na nic nečekal a postavil si srub v Twin Lakes na Aljašce.

Mohlo by Vás zajímat:

Prokletá vesnice Ochate: Kvůli smrtícím epidemiím se z ní stal ráj lovců duchů

Sám v divočině

Proenneke neměl k dispozici telefon, elektřinu ani tekoucí vodu. Nemohl si také nikde nakoupit. Naštěstí byl manuálně zručný, takže si dokázal vyrobit spoustu věcí i rozdělat oheň. Téměř denně šel lovit. Pokud musel někam pro dřevo či nářadí, čekala ho pořádná túra.

Ve volných chvílích si rád psal deník. Lidé se tak mohli dozvědět o tom, jak žil a o čem celou tu dobu přemýšlel. Původně však neplánoval strávit v divočině třicet let. Jenomže se mu tam natolik líbilo, že neviděl důvod vracet se do civilizace. Cítil se naprosto svobodný. Nikdy si nenašel partnerku, ale bylo mu to jedno. Měl vše, co potřeboval. Cítil se jako v nebi.

S přibývajícím věkem se ale začalo zhoršovat jeho zdraví. Po osmdesátých narozeninách si byl jistý, že už nemůže žít sám. Přestěhoval se tak do Kalifornie, kde žil se svým bratrem. Zemřel v roce 2003. Z jeho domu se stala slavná expozice v národním parku Lake Clark National Park and Preserve.

Mohlo by Vás zajímat:

Záhadné sanatorium Beelitz: Léčil se tu Hitler, dnes je to město duchů