Olga (41): Ztráta nejlepšího přítele se mnou otřásla. Našla jsem ale cestu zpět k rodině

Od malička jsem milovala období Mikuláše a Vánoc, které jsem sdílela se svým nejlepším přítelem Jakubem. Bydleli jsme naproti sobě a věkově nás dělil jen rok. Byli jsme nerozlučná dvojice, která se po škole pravidelně scházela, vyprávěla si zážitky i obavy. Pro mě byl Jakub víc než jen nejlepší kamarád, byl můj úkryt před bouřemi doma. Moji rodiče se rozváděli a neustále se hádali, jako by zapomněli, že mají dítě.

Jednoho večera jsem přišla ke Kubovi s pláčem. Objímal mě a opatrně se zeptal, co se stalo. Sklopila jsem hlavu a tiše odpověděla: „Zapomněli na mě. Jsou tak naštvaní, že je jim jedno, jestli dnes chodí Mikuláš. Jsem pořád dítě. Je mi teprve devět.“ Kuba se usmál, vytáhl mou oblíbenou hořkou čokoládu a řekl: „Vždycky budu tady.“

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (25): Když mi umřel nejlepší přítel, řetízek od něj jsem ze vzteku zahodila. Ráno byl pod polštářem

Nový začátek mi přivedl do života lásku

Rok nato se rodiče rozvedli. S mámou jsme se odstěhovaly téměř sto kilometrů daleko, co nejdál od táty. Začala jsem nový život na nové škole. I když jsme si s Kubou psali, vzdálenost nás nakonec rozdělila. Po pár letech se máma provdala za jiného muže, a já se vrátila do rodného města za tátou, abych mohla studovat medicínu. Medicína mě úplně pohltila, všechny moje sny, ambice i čas. Vztahy šly stranou.

Pak jsem potkala Tomáše. Přišel s odhodláním a větou, která mi dodnes zní v uších: „Já se nevzdám. Ty mi za to stojíš.“ Chtěla jsem jen krátký románek, ale on vytrval. Po roce mě požádal o ruku, a já řekla ano. Můj život se stal rutinou, rodinný život mě nenaplňoval. Pořád jsem hledala „to něco“, co mi chybělo, i když jsem měla dceru Emilku, která se stala středobodem mého světa.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (37): Nečekaně se objevila moje první láska. Pořádně to se mnou zamávalo a dostala jsem se do kolotoče lží

Otázka, která mi mohla změnit život

Jednoho dne přišel do mé ordinace pacient se zadýcháváním, byl to Jakub. Výsledky jeho vyšetření byly zdrcující: těžká dilatační kardiomyopatie, která vyžadovala transplantaci. Jakmile jsem ho uviděla tváří v tvář, podlomila se mi kolena. „Ahoj, Kubí,“ zmohla jsem se na první slova. „Ahoj, Olí, to snad není pravda! Stala se z tebe lékařka?“ odpověděl s nadšením. Objali jsme se a společně se ponořili do vzpomínek na dětství. Začali jsme se znovu scházet a poznávat. Kubův život byl poznamenán jeho nemocí, nikdy si nemohl dovolit dlouhodobý vztah nebo rodinu. Postupně jsem mu propadala víc a víc.

Jednoho dne jsme místo obvyklé kávy skončili u něj doma. Milovali jsme se a já na chvíli zapomněla, že mám rodinu. Když jsem se plná výčitek vrátila domů, nedokázala jsem se Tomášovi podívat do očí. Náš vztah dál chřadl, zatímco v práci jsem ze všech sil bojovala, abych našla vhodné srdce pro Jakuba.

Blížilo se Mikulášské období, které mi připomínalo naše společné dětství. Když večer dorazila mnou domluvená trojice – Mikuláš, anděl a čert – Emilka vše zvládla na jedničku. Bez zaváhání odříkala básničky a zazpívala písničky. Vždy jsem chtěla, aby si tyto dny uchovala jako nezapomenutelné dětské zážitky. Když jsem nakonec vyprovázela Mikuláše, anděla a čerta ke vstupním dveřím paneláku, Mikuláš se náhle zastavil, otočil a poklekl přede mnou. „Oli, vezmeš si mě?“ pronesl.

V tu chvíli se kamarádka Jakuba, převlečená za anděla, rozplakala. Slzy jí stékaly po tváři jako drobné perly, a já zůstala stát jako omráčená. Věděla jsem, že je to Jakub. Celá situace mě natolik zaskočila, že jsem bez přemýšlení řekla: „Ano.“ Jakub, stále v kostýmu Mikuláše, mě objal a místo prstýnku mi do ruky vložil mou oblíbenou hořkou čokoládu.

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (37): Odmítla jsem žádost o ruku od nudného chlapa. Teď si uvědomuji, jaká to byla chyba

Ztráta, která našla cestu zpět k rodině

Dny rychle plynuly a já neustále přemýšlela, jak celou situaci vyřeším. Den před Vánocemi se však vše lusknutím prstu vyřešilo samo. Jakub mi celý den nezvedal telefon. Z nemocnice mi přišla zpráva, že se našlo vhodné srdce. Cítila jsem obrovské štěstí a úlevu, ale zároveň i zvláštní neklid. Večer mi kolega zavolal a oznámil: „Je mi to moc líto, ale Jakubovo srdce to nevydrželo. Přivezli ho před pár hodinami v bezvědomí.“ Polil mě studený pot, nemohla jsem dýchat. Zůstala jsem otřesená, plná výčitek a nesmírné bolesti.

Dnes, o rok později, jsem stále v manželství s Tomášem. Řekla jsem mu všechno. Snažíme se náš vztah zachránit. Nevím, jestli je to správné rozhodnutí, ale snažím se udržet rodinu pohromadě. Některé rány zůstávají otevřené, ale vím, že musím jít dál.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (29): Moje sestra si pořád půjčuje peníze. Vím, že rodina by si měla pomáhat, ale já pak nemám na zubaře