Ondřej (42): Pod stromeček jsem dostal ten nejkrásnější dárek, který nikdy nic nepřekoná

Ještě rok předtím jsem netušil, že budu mít partnerku, kterou budu milovat, a dokonce i syna. Který přijde na svět v ten nejkrásnější večer v roce. Takový dárek nedostane jen tak každý a o to víc si ho vážím.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (24): Vánoce jsem poslední roky neměl rád. Až jedno náhodné setkání můj názor dokonale změnilo

Těhotenství přišlo brzy

Byli jsme spolu krátce, svatba ještě neproběhla, naše rodiny se ani pořádně neznaly. Když jsem doma prozradil, že čekám s Janou dítě, moje máma spráskla ruce: „A ještě jsi nám ji ani nepředstavil!“ No jak bych mohl, když jsme se znali teprve dva měsíce. Ale upřímně, byl jsem si jistý, že Jana je ta pravá. Přestože jsme se seznámili na nechvalně proslulém Tinderu, což jsem samozřejmě nemohl prozradit, docela jsem se za to styděl. Ale s Janou jsme si rozuměli od první chvíle – tak moc, že byla cobydup těhotná.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (34): Děti jsme nikdy nechtěli. Nečekané těhotenství ale změnilo náš život k lepšímu

Chystali jsme první společné Vánoce

Když jsem se dozvěděl, že se nám s Janou podařilo zplodit sítě, kupodivu jsem se nezděsil. Oběma nám bylo už přes třicet a já se na to být tátou docela cítil. „Ty se nezlobíš?“ koukla na mě tehdy Jana, „bála jsem se, že mi budeš chtít utéct…“ dodala. Vzal jsme ji do náruče a prohlásil: „Proč bych se zlobil, ať se stane, co se má stát.“ Následovaly starosti typu: Kde budeme bydlet a jak to bude vůbec dál, ale moji rodiče mě podpořili a pomohli nám, takže jsme se ocitli sami dva – vlastně tři – v pronajatém bytečku na okraji města.

Termín porodu byl stanovený na leden, a tak jsme s Janou chystali první společné Vánoce. Jen spolu, mí rodiče odjeli na hory a Janini byli daleko. Moje máma se znala se skvělým porodníkem, který se o Janu během těhotenství staral a slíbil, že ji odrodí. To ovšem netušil, kdy ta chvíle nastane!

Mohlo by Vás zajímat:

Květa (71): Vnuk mi přiznal, že v rodině losují, kdo si mě vezme na Vánoce. Tak jsem je všechny vypekla

Večeři jsem si moc neužil

Přišel Štědrý den, strojíme stromeček a tu se Jana chytne za břicho: „Něco se děje…“ Po chvíli zas. Ještě nějaký čas jsme vydrželi, ale pak už bylo jasné, že jde do tuhého a malý Odrášek se klube na svět. Kolem páté hodiny odpoledne jsem volal panu doktorovi, že už je to asi tady. A on povídá: „No, to je dobrý... Odvez Janu do porodnice a přijeď ke mně domů, dáš si štědrovečerní večeři s mou rodinou místo mě!“ Radši bych stepoval před porodním sálem, ale co mi zbývalo? Musel jsem poslechnout.

U večeře jsem se celý kroutil nervozitou a pak mě vysvobodil doktorův telefonát: „Prosím tě, Ondřeji, já na to vůbec nevidím, zapomněl jsem si doma brejle! Přivez mi je!“ Skočil jsem do auta a řítil přes město snad sto padesát, jen abych dorazil včas. Vlítnu do porodnice, buším u porodního sálu na dveře, mávám brýlemi, otevře mi doktor v rukavicích a povídá: „Teď už je mi to prd platný, malej je na světě!

A tak jsem před deseti lety na Štědrý večer dostal nejkrásnější dárek v mém životě. Co takovému dárku může konkurovat? A ještě perličku na závěr: Ondra nám nikdy svoje narozeniny neodpustil, takže 24. prosince ráno slavíme jeho narozeniny a večer přichází Ježíšek.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslav (61): Moje žena se často radí s internetem nebo s horoskopy. A já z toho šílím