Ondřej (45): Nechal jsem se přítelkyní ukecat k založení rodiny. Syna miluju, ale nejradši bych byl zase bezdětný

S Vlaďkou (35) žijeme už skoro deset let. Užívali jsme si života plnými doušky, hodně cestovali, poznávali nové kraje i kultury a během toho nezapomněli pracovat na kariéře.

Mohlo by Vás zajímat:

Luděk (50): Usmiřovací večeře s rodiči dopadla katastrofálně. Otec mi vyčetl výchovu dětí i to, že mi zkrachovala firma

Deset let jsem odolával touze přítelkyně po dítěti

Vlaďka na mě už od začátku tlačila, že by si přála miminko. Vždy chtěla mít rodinu a mě těšilo, že si ji přeje se mnou. Avšak jsem se necítil na to být otcem, nechtěl jsem takový závazek. Přál jsem si užívat života, a ne utírat nosy a přebalovat pokakané děti. Vlaďka moje rozhodnutí respektovala, ale celých deset let na mě tlačila.

S oblibou nahlížela do kočárků kamarádek a se všemi dětmi si hrála. „Proč jí prostě to dítě nedopřeješ?“ ptali se mě všichni v okolí. A já proto svolil. Asi před rokem a půl jsme se začali snažit. Po pár měsících přišly dvě čárky na těhotenském testu a před čtyřmi měsíci se nám narodil syn Filip.

Mohlo by Vás zajímat:

Elena (38): Otec jednou našel za mou postelí hanbatý časopis. Následné události mě poznamenaly do konce života

Syn rozhodně není hodné a klidné miminko

Musím upřímně říct, že celé Vlaďčino těhotenství jsem se na syna moc těšil. Chtěl jsem ho už konečně poznat, představoval jsem si, jak ho naučím všechny věci, co mě pro změnu naučil můj táta. Jak spolu půjdeme poprvé do kina, jak spolu vyrazíme na koncert. Pravda je, že jsem měl o otcovství dost nereálné představy.

Předběhl jsem jeho vývoj, a to o dost. Nejdřív nás čekala fáze miminka a řvaní. Filip rozhodně není tiché dítko. Jeho řev je ohlušující a uširvoucí. V noci vstává snad každou hodinu a já už to prostě nedávám. Je to děs. Vím, že většina práce leží na Vlaďčiných bedrech a všechny zajímá, jak to zvládá ona. Ale co já? Pro mě to také není zrovna lehké.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (22): Po deseti letech se mi ozval otec. Pokus o sblížení ale skončil katastrofou

Často se přistihnu při myšlenkách na minulost

Cvičit jsem nebyl už pěkně dlouho, na hospodu s kamarády jsem rovnou zapomněl. Nic z toho není reálné zvládnout. Život se mi otočil vzhůru nohama a já si říkám, že jsem asi nebyl na otcovství připravený. Filip nám změnil život a já často myslím na to, jaké to bylo, než se narodil.

Jak jsme si s Vlaďkou užívali, jak jsme měli čas na sebe a mohli si dělat, co se nám zlíbí. Abych pravdu řekl, hodně mi to chybí, a někdy přijdou chvíle, kdy bych dal nevím co za to, aby se ten čas mohl vrátit zpět a my byli bezdětní. Jsem kvůli tomu špatný?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (28): Otec celý život bil a urážel matku. Po její smrti po nás se sestrou chce něco neuvěřitelného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.