Pamětnice Helena Pražáková: Nacismus dal vyniknout charakterovému póvlu

Helena Pražáková se narodila v Byšicích, v okrese Mělník, a to 15. června 1928 jako nejmladší ze čtyř dětí manželů Šteflových, kteří začínali úplně od nuly. Zdědili kousek půdy, kde měli jedno malé políčko. Postupem času se jim ale začalo dařit... než o všechno přišli.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětník Bohumil Venclík: 101letý vlastenec přežil brutální výslech na gestapu i tvrdou ruku komunismu

Osudový březen 1939

Podle jejích vlastních vzpomínek, uvedených na webu Paměť národa, paní Helena, tehdy jedenáctiletá, zrovna poslouchala se svým tatínkem rádio, ve kterém hrála Má vlast. V tom přerušil vysílání mužský hlas, jenž pravil: „Občané a občanky, zachovejte klid. S těmi, kdo už jsou na našem území, musíme se setkat s důstojným klidem.“ Když se vyšli podívat ven, vojáci jezdili sem a tam na motorkách se sajdkárou. Jeden řídil, druhý držel v ruce namířenou zbraň. Této scéně odpovídalo i počasí. Foukal vítr a déšť střídal sníh. V jednu chvíli se na silnici objevil jakýsi pomatený kluk, jenž hodil po jednom Němci kuličku. Ten na něho okamžitě namířil zbraň, ale naštěstí nevystřelil.

Helenin bratr byl po uzavření škol totálně nasazen na Kokořínsku, kde Němci dostali statky po vystěhovaných lidech. Jenomže moc neuměl německy, takže komunikace vázla. Jejich maminka na tom s němčinou byla lépe, a tak mu zařídila přeložení do Rakouska, kde začal kopat zákopy pro blížící se frontu. Taková práce byla jasná, nebylo potřeba se kvůli tomu učit nový jazyk.

Mohlo by Vás zajímat:

Vyhlazení Lidic ve vzpomínkách pamětníků: Tatínek mě políbil na čelo. Pak jsem ho už nikdy neviděla

Vzpomínka na těžké období heydrichiády

Spolužačka paní Heleny, Lída, měla tatínka amerického Čecha. Když se vrátil do Československa, pořídil si statek. Na půdě si uschoval, zcela bezelstně, pár výtisků amerických novin. Když to Němci zjistili, odvlekli ho jako zrádce národa a popravili. Jeho dcera i přes takto vážnou situaci musela do školy. Celé vyučování proplakala.

Každý se ji bál utěšit, aby se na něho něco neřeklo. Jen jeden učitel, pan Svoboda, se o to snažil. Po válce si Helena říkala, že měli všechny Němce povraždit, s odstupem času ale dodala, že šlo o takzvanou „ustrašenou“ nenávist. Nyní již ví, že byli mezi nimi i dobří lidé. Nacismus jen prostě dal vyniknout „charakterovému póvlu“.

Mohlo by Vás zajímat:

Invaze vojsk Varšavské smlouvy: Svědectví pamětníků odhalují vděčnost, prozření i probouzející se nenávist

Helena Pražáková do strany nikdy nevstoupila

Paní Helena do komunistické strany nikdy nevstoupila. Nejdříve pomáhala svému muži, kterého si vzala v roce 1950, v mlékárně, pak pracovala jako dělnice v neratovické Spolaně. Po mateřské nastoupila do Vitany, kde zůstala až do důchodu. Měla dvě děti. Syn vystudoval průmyslovku, dcera se dala na zdravotnictví. V roce 2000 ale o syna tragicky přišla.

Na minulém režimu nejvíce nesnášela přetvářku, takzvaný třídní boj a stranické školení. V současnosti si nejvíce váží svobody slova. Zároveň si myslí, že je zbytečné strašit mladou generaci možnou další totalitou. Člověk, podle ní, nikdy nevstoupí do stejné řeky. A co se týče charakteru a toho, jací lidé jsou... nejdůležitější je podle ní výchova rodičů a také to, zda je člověk pohodlný a nechá se vláčet událostmi, anebo se proti tomu nějakým způsobem postaví. Byť i malými činy. Jako třeba právě paní Helena, když v roce 1948, v rámci své práce, přepisovala prověrky tak, aby daným lidem nijak neuškodily.

Mohlo by Vás zajímat:

80. výročí založení ghetta Terezín: Pachu mrtvého člověka se nikdy nezbavím, říká pamětnice