Patrik (38): Na školním srazu po dvaceti letech si mě nikdo nepamatoval. Jako bych nikdy neexistoval

Na sraz se spolužáky ze střední jsem se dlouho těšil. Hned po maturitě jsem se odstěhoval sto kilometrů od domova za prací a nikoho z nich jsem nevídal. Do rodného města jsem se vracel málokdy jen za rodiči.

Když mi přišla pozvánka na setkání po dvaceti letech, nemohl jsem se dočkat, až staré dobré tváře zase uvidím. Zavzpomínáme na divoká léta i vtípky, kterými jsme se tenkrát bavili.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (35): Na třídní sraz se mi vůbec nechtělo, bála jsem se, že budu za losera. Pak se ale stalo něco nečekaného

Bývalí spolužáci mě nepoznávali

Srdce mi poskočilo, když jsem vstoupil do restaurace, kde se sraz konal. Hned na dálku jsem spatřil skupinku lidí, kteří mi byli povědomí a hrnul se k nim.

„Čau Karle, dlouho jsme se neviděli!“ mával jsem nadšeně na prvního u stolu. Karel nechápavě zvedl oči a pokrčil ramena. „Promiň, ale my se asi neznáme.“

Začal jsem se smát: „Vůbec, jen jsme spolu chodili čtyři roky na gympl.“ Karel se dál zatvářil zmateně a intenzivně si mě prohlížel. „Hele, já si tě fakt nevybavuju, kámo.“

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (48): Třídní sraz mi obrátil život vzhůru nohama. Jediná lichotka stačila k tomu, abych na něm podvedla manžela

Jako bych byl úplně cizí

Asi je Karel mimo, napadlo mě. Otočil jsem se k dalším spolužákům. „Kluci, čau. Vy snad víte, kdo jsem. Seděl jsem v lavici za Honzou a s Ivanou jsme spolu ve třeťáku měsíc chodili.“

Všichni se na mě pořád dívali tak, jako bych byl úplně cizí. Žádný záblesk, že by si mě někdo vybavil. „Nezlob se, ale už je to dávno,“ prohlásila dokonce i Ivana, se kterou jsem si něco prožil.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (60): Po 15 letech jsem zavítala na sraz lidí z bývalé práce. Do smrti toho nepřestanu litovat

Začal mě polévat studený pot

Nechápal jsem, co se děje a začalo mi bušit srdce. V zoufalství jsem vytáhnul starou třídní fotku, kterou jsem si přinesl. „Vždyť tady to jsem já. To mě fakt neznáte?“ Všichni kroutili dál hlavou a rozhostilo se podivné ticho.

Sedl jsem si stranou a objednal si panáka. Připadalo mi to jako šílený sen. A pak mě napadlo něco děsivého. Možná jsem pro ně neexistoval. Nebo mě z nějakého důvodu vytěsnili. Ať už to bylo jakkoli, zmizel jsem po chvíli pryč a hodil podivné spolužáky za hlavu. Asi nestáli za to.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Luděk (49): Třídní sraz byl pro mě zklamáním. Z většiny spolužaček se staly staré nezajímavé báby

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.