Pavel (20): Matka vždycky víc řešila plastiky než mě. Na prahu čtyřicítky touží vypadat jako Jennifer Lopez

Stydím se za svoji matku, která začala být posedlá svým vzhledem a plastickými operacemi vůbec. Hledá, co by na sobě ještě vylepšila. Bojím se, že to nemá konce. Kromě toho se obléká jako patnáctka a chová se jako diblík. Nechápe, že je svému okolí pro smích.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (46): Matka se zamilovala od mého přítele. V šedesáti nosí výstřihy a při každé návštěvě na něj dělá oči

Moje matka nikdy nebrala v úvahu, že má dítě

Narodil jsem se neplánovaně, když bylo mojí máme stěží osmnáct let. Nijak zvlášť po dítěti netoužila, ale její rodiče, moji prarodiče, vzali otěže mojí výchovy do svých rukou, aby jí umožnili studovat a taky si užít mládí. A jak si ho užívala! Minisukýnka, zmalovaný obličej, kabelka přes rameno a hurá do světa!

Jenomže k dítěti tak nějak patřil i otec, můj táta, který se na její výstřední život nemohl dívat. „Máš dítě!“ namítal, když chtěla jít za kamarády. „Jen ať se vydovádí,“ reagovali mámini rodiče, u kterých jsme bydleli, „my Pavlíka pohlídáme.“ Táta to vydržel pár let – a pak odešel.

Mohlo by Vás zajímat:

Scarlet (30): Prarodiče si neustále chtějí půjčovat naši pětiměsíční dceru. Nerespektují, že ji nehodlám dát z ruky

Macecha pro mě byla víc než máma

Nemůžu říct, že by mě nějak poznamenalo to, že jsem jako kluk najednou žil ve dvou domácnostech. Ovšem výraznou změnou byl přístup mojí vlastní matky ke mně – víceméně nezájem, takže když byl její týden, starali se o mě babička s dědou – a náhradní matky, macechy.

Věnovala se mi se skutečnou péčí, tím spíš, že vlastní děti neměla. Změna ovšem nastala ve chvíli, kdy šli s tátou do zahraničí za prací a já byl odkázaný na mámu-nemámu a prarodiče. Nemohl jsem odejít s nimi, potřeboval jsem dokončit školu a plánoval pokračovat na vysoké. A tak jsem zůstal.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (50): Našla jsem u čtrnáctileté dcery antikoncepci. Nejvíc mě naštvalo, že jí ji sehnala její nová macecha

Matka chce mít prdelku jako Jennifer Lopez

Mám kde bydlet, mám co jíst. Děda s babičkou okolo mě poskakují, udělám jim to nerad, ale koukám, kam bych se přestěhoval. Nemůžu se totiž na matku ani podívat. Ona snad zešílela, táhne jí na čtyřicet, ale strojí se jako mladá, s holým pupíkem pobíhá po ulicích a do obličeje si nechává píchat botox.

A kdyby jen tam, rty má také po jakémsi zákroku dvojité a o implantátech v prsou nemluvím. Taky někde slyšela, že lze vytvarovat zadek a plánuje, že na tu hrůzu zajde. „Chci mít prdelku jako Jennifer Lopez!“ vykřikuje. Chlapa žádného nemá a žije v podivném bludu, že čím víc bude „vylepšená“, tím spíš ho sežene! Není to k smíchu?

Stydím se za svoji matku, bojím se s ní vůbec někam jít, všude se nakrucuje a pořád jí nedošlo, že je směšná. Ale taky se bojím, kam až v tom svém šílenství zajde, vždyť už teď vypadá jako přerostlá bakelitová panenka! Vím, že tomu můžu utéct tím, že se odstěhuji, ale pořád je to moje máma… Ovšem netuším, jak ji přivést k rozumu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vanessa (18): Připadám si jako otrokyně na tržišti. Matka mě chce výhodně vdát a nabízí mě movitým mužům