Pavel (24): První stupeň základky byl jako noční můra, šikanovali mě a nikdo se mě nezastal. Jiná škola mě zachránila

Bylo mi devět nebo deset, když se moji rodiče rozváděli a situace u nás nebyla jednoduchá. Byl jsem v té době tichý a moc jsem nezapadal. Nikdo moc nechápal, čím jsem si procházel a až na pár výjimek ani moji učitelé nebyli příliš nápomocní. Mojí tichosti a bezbrannosti se v té době ale rozhodli zneužít starší spolužáci.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (32): Osmiletý syn začal nosit ze školy stále zvláštnější úkoly. Posvítila jsem si na paní učitelku a nestihla se divit

Poprvé jsem pochopil, že nezapadám

Když jsem poprvé zjistil, že se naši rozvedou, zhroutil se mi, asi jako každému dítěti svět. Nebyl jsem zdaleka jediné dítě ve škole, jehož rodiče spolu nežili, ale myslel jsem si, že mě to nikdy nepotká. Hodně mě to vzalo. Byl jsem smutný a neměl jsem s kým mluvit, protože doma bylo většinou ticho a máma i táta měli svých problémů dost. Na mě neměli čas.

Přestal jsem trávit čas se spolužáky, stranil jsem se. Za začátku se mě snažili zapojit do aktivit při přestávkách, ale jak to bývá, pak to vzdali, protože se mnou nebyla žádná zábava. Sedával jsem v lavici nebo v koutě a mlčel jsem, četl si nebo prostě jen zíral z okna a čekal, až to všechno přejde. Ale nepřešlo, začalo se dít něco jiného. Začali si mě všímat kluci z vyšších ročníků, protože jsem všude chodil sám a byl jsem snadný cíl.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (65): Dcera nezapadá do dnešní doby. Jaký může mít problém, mi vysvětlila až jedna kolegyně

Nakonec jsem se odstěhovali

Všechno se zhoršovalo. Jak starší, tak spolužáci v mé třídě si ze mě udělali terč. Na chodbách jsem slýchal posměšky, občas i něco víc. Každý den do mě někdo na chodbě narazil, vypadaly mi věci z rukou, ale nikdo mi nepomáhal. A já neměl dost odvahy to říct doma, protože jsem se bál, že od táty buď uslyším, že jsem padavka nebo že na to nemají čas, že mají svých problémů dost.

Po jednom incidentu, kdy mě spolužáci zamkli na záchodech a já kvůli tomu zameškal hodinu, si moji mámu pozvali do školy. Řešili to jako neomluvenou hodinu a máma nejprve zuřila. V autě jsem se jí rozbrečel a všechno jsem jí řekl. Omluvila se mi. „S tímhle vším skoncujeme, slibuju ti. Promluvím s učitelkou a když to nepůjde jinak, půjdeš na jinou školu. Ale musíš mi věci říkat.“

Nakonec jsem přestoupil, protože šikana úplně neustala. Máma s tátou se nakonec rozvedli, ale přechod na jinou školu, kde jsem potkal lepší kolektiv i sbor učitelů mi velmi pomohl jejich rozchod překonat a nakonec jsme zvládli napravit i naše vztahy.

Nebuďte na svá trápení sami

Máte-li psychické potíže, obraťte se na odborníky. Kontaktujte například zdarma nonstop Linku první psychické pomoci na čísle 116 123, nebo pokud jste dítě či student, pak i bezplatnou nonstop Linku bezpečí (116 111).

Pro náctileté je tady také nadační fond Twisten Foundation, který zprostředkovává bezplatný chat s odborníkem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (35): Kvůli sousedově nenávisti se budeme muset odstěhovat. Lepí nám nechutné vzkazy na dveře a unesl kočku