Pavel (35): Partnerka vybudovala v mém domě zvěřinec. Nemám ale to srdce ji vystěhovat

Mám rád psy. I kočky. No, ani králík mi zas tak moc nevadí, ale nesmí jich být moc. A když se k tomu přidá ještě nějaká ta exotika, tak začínám propadat zoufalství. S kým to žiju? Se ženou, nebo se zvěří? A kde? V domě, nebo v zoologické zahradě?

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (35): O první velkou lásku jsem přišel kvůli hadům, tarantulím a zatoulanému ježkovi

Při prvním sexu s námi byl v posteli i pes

Začali jsme spolu chodit. Stručně řečeno – na první schůzku, kterou nám domluvil můj kamarád, přišla se psem. Překvapilo mě to, ale řekl jsem si: „Má ráda zvířata, to je prima, bude mít ráda i lidi.“ Byl to nějaký voříšek, prý z popelnice, holka a jmenovala se Růženka. Což mě trochu zarazilo, ale dobrá.

Schůzka byla prima, následovala další a další (vždy za přítomnosti Růženky), až došlo na pozvání do bytu a sex. Tedy skoro nedošlo, protože do postele s námi hupla i fenka. „Můžeš ji někam zavřít?“ otázal jsem se zoufale a ten pohled, jaký na mě hodila, nechtějte vidět! Nakonec bylo dílo dokonáno i s Růženkou v nohách postele.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (56): Můj pes mi během koupání zachránil život. Vycítil blížící se nebezpečí a štěkotem zalarmoval pomoc

Pět chlupáčů v domě

No, dali jsme se dohromady. Já, moje milá a Růženka. Jak jinak. A protože bydlím v domě, který jsem na hypotéku vybudoval a láska vzkvétala, začal jsem zvát svoji milou k sobě. Také proto, že při jedné z mých dalších návštěv na mě vyskočila dvě koťata. A visela mi na svetru.

Zíral jsem neschopen slova. Zavřeli jsme je do koupelny a Růženku do kuchyně. Všichni kvíleli. Bylo to náročné, ale já byl prostě zamilovaný. Po čase jsem svojí milé (prý konečně) nabídl: „Nechceš se ke mně přistěhovat?“ Počítal jsem s tím, že i s Růženkou a koťaty, nebo spíš kocoury, protože už vyrostla… Co jsem mohl dělat, že jo.

Přiznávám, že to začalo těmihle třemi němými, nebo lépe řečeno, lidským jazykem nemluvícími tvářemi. Neuplynul ani rok a bylo jich ještě o dvě víc, neboť milá přitáhla dva králíky. To bylo už úplně na prd. Nedalo se s nimi nijak zvlášť komunikovat, podestýlku v kleci měli neustále mokrou, po vypuštění do prostoru všude trousili bobky a k dovršení všeho okousali nohy mého starožitného nábytku.

Vyrobil jsem jim radši za domem výběh, a králíci se prokopali pod plotem až k sousedům! Představte si jejich práci: Předníma nožkama kopou, zadníma odhazují a při délce tunelu dva metry vyházet všechnu hlínu ven a vyrobit z ní malou horu, to už je slušný výkon!

Mohlo by Vás zajímat:

Lumír (42): Stal jsem se pokusným králíkem své ženy. Už to moc dlouho nevydržím

Skončil jsem ve zvěřinci

Zjistil jsem, že už toho mám dost, králíci byla poslední kapka. Tedy, to jsem si myslel, než přišla domů s teráriem, ve kterém byl had. „Je neškodný,“ prohlásila moje milá, „je to škrtič, není jedovatý. A je zavřený, koukej!“ Schoval jsem se v pracovně s tím, že nevyjdu, dokud ta potvora nebude z domu.

Nakonec jsem povolil, že tedy had s námi být může, když je zavřený v té skleněné kleci. Neuplynul ani měsíc a přinesla želvu. A pak další koťata… A nakonec druhého psa, aby prý Růžence nebylo smutno. Jmenuje se Karel a je to opět cosi mezi vlkem a čivavou.

Mám toho tak akorát dost. Jenže jsem v koncích. Její vystěhování má dvě proti. Jednak ji mám rád (pořád) a za druhé – kam s tím svým zvěřincem půjde? Chytám se za hlavu při zjištění, že mi je líto nejen jí, ale i těch němých tváří. Asi se budu muset naučit s nimi všemi žít.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Svatava (63): Rozvod na stará kolena je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Konečně můžu skákat padákem a lézt po horách