
Pavla je rozvedená a má tři děti. S novým přítelem Markem spolu zažívají různé komplikace vycházející z faktu, že Marek je bezdětný. V mnoha situacích si neví rady nebo má nemístné řeči. Pavla ale věří, že si časem situace sedne.
Jsem rozvedená a vychovávám sama tři děti. Nejstarší syn je v pubertě, prostřední dcera je na začátku puberty a nejmladší dceři je šest let. Pro nového přítele je to složité.
Moje děti jsou pro mě střed vesmíru
Bývalý manžel nebyl rodinný typ. Vydržel se přetvařovat dlouho. Starala jsem se o něho jako o čtvrté dítě. Po práci chodil na pivo s kamarády. O víkendu hodně sportoval. Jeho život si nenechal ovlivnit skutečností, že má rodinu. A já husa blbá jsem to tolerovala. Holt, první láska. Mladá matka, co věří na změny. První syn byl neplánovaný a narodil se nám v mladé věku. Bydleli jsme tenkrát u mých rodičů. Druhé dítě bylo plánované a to třetí zase ne.
Zkrátka veškerá starost spojená s péčí o děti byla na mně. Manžel se jen bavil. Hádali jsme se kvůli tomu, ale nebyl to důvod rozvodu. Myslím si, že jsem svému manželovi poskytla dostatečnou volnost, a jemu to bylo stejně málo. Chytil se party kamarádů, kteří jezdili pracovat do Německa na stavby. Tam přičichnul ke svobodnému životu a oznámil mi, že mi bude posílat alimenty, ale že pojede pracovat na zaoceánskou loď.
Jsem sama na tři děti, ale zvládám to
Bydlíme stále u mých rodičů a konečně mohu říct, že jsem se s novým životem smířila. Vše si sedlo. Stejně jsem byla zvyklá vše dělat sama, takže v této oblasti mi manžel nechyběl. Spíš jsem byla znechucená z jeho zrady. Jsou to dva měsíce, co mám nového přítele Marka. Je stejně starý jako já a kupodivu ještě nemá děti. Doteď se věnoval kariéře. Vybudoval firmu, která učí cizí jazyky.
Já žádnou kariéru nemám, jsem obyčejná prodavačka a mluvím jenom česky. Marka znám od dětství. Marek je moc fajn a je nám spolu dobře. Ale vidím, jak bojuje sám se sebou ohledně vztahu s mými dětmi. Nemá žádné zkušenosti, a tak neví, jak se v mnoha situacích zachovat. Neumí být v přítomnosti dětí přirozený. Přijde mi, jako by se jich bál. Jako by se bál, že děti poznají, že improvizuje.
Nový přítel je mimoň ohledně dětí
Nedávno posílal nejmladší dceru, aby šla spát po obědě. Netušil, že v šesti letech už se po obědě spát nechodí. Nebo si myslel, že dcerka nosí ještě pleny. Dokonce ani netušil, v kolika letech se chodí do první třídy. Myslel si, že všechny moje děti už jsou školou povinné. Nebo když se děti hádají, Marek stojí a je vidět, že vůbec netuší, jak situaci řešit. Působí až bezradně a děti to vnímají.
Říkají mu mimoň. Nejdříve mě to děsně rozčilovalo. Ale pak jsem si uvědomila, že jako bezdětná jsem byla stejná. Vždy, když jsem viděla zlobivé dítě jsem říkala, že moje dítě bude jiné. A nakonec jako matka přiznávám, že občas je to boj o holé přežití. A člověk toleruje leccos, jen aby měl trochu klid. A Marek je vlastně obdivuhodný, že ustojí ženu s třemi dětmi. Takže věřím, že si vše časem sedne a možná si pořídíme ještě jedno společné dítě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].