Pavla (43): Ve svém věku nevzdávám naději na dítě. I přesto, že mě všichni odrazují

Snad nikdo kolem mě už nevěří, že bych mohla mít dítě. Nechápu, proč mě tolik řeší. Já jsem v pohodě a vím, že to vyjde. Pozitivní myšlení mě nabíjí a možná jsem potkala spřízněnou duši. Na seznamce jsem se seznámila s mužem, který to vidí stejně a hned první noc jsme si „nedali pozor“

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (34): Obelstila jsem manžela a jakoby náhodou otěhotněla. Málem mě to stálo vztah

Vždy jsem volila pozitivní přístup

Mám za to, že jak myslíš, tak žiješ. Vždy jsem se snažila být naladěná spíše pozitivně a hledat dobrou stránku věci i v nepříjemných situacích. Ze všeho si člověk může vzít ponaučení, vyjít posílen a zpětně není nikdy nic tak černé. Co se týče vztahů, neměla jsem štěstí na ten dlouhodobý. I tak jsem spokojená se svým životem. Moji partneři mě v mnohém obohatili a bez nich bych nebyla tím, kým jsem.

Když jsem si uvědomila, že opravdu toužím po rodině a dítěti, bylo mi asi pětatřicet. V té době jsem žila v Anglii, děti jsem hlídala cizím lidem a chodila jsem s bohémským muzikantem. Že tam pšenka nepokvete mi brzy došlo, a tak jsem se vrátila do Čech a začala aktivně hledat vhodného partnera. Ukázalo se, že kvalitní muži jsou značně přebraní.

Moje gynekoložka už mi poněkolikáté navrhovala, abych se obrátila zavčas na dárcovství spermatu. V mém věku prý už možnost početí rapidně klesá a vajíčka jsem si bohužel nikdy zamrazit nenechala. Nicméně já si myslím, že zázraky se prostě dějí a osud je napsaný ve hvězdách. Věřím, že někoho potkám a splní se mi sen o vlastním capartovi.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (41): Poprvé jsem otěhotněla po čtyřicítce. Máma mi říkala, že jsem asi zešílela

Všichni mě zrazují

„Uvažovala jsi o adopci, když ti to nevyšlo?“

„Jak chceš stihnout ve třiačtyřiceti potkat chlapa a ještě ho přimět, aby si nedal pozor?“

„Moje známá měla v tvém věku už přechod.“

Podobné věty jsem slýchala stále častěji a iritovalo mě to. Nechápu, proč se lidi stále pletou ostatním do života.

Zároveň jsem poznala kolegyni, která se v slzách hroutí, protože je na dítě stará a nedaří se. Je jí teprve sedmatřicet, a tak jsem ji chtěla povzbudit, že je mladá a má dost času. „Já se taky nevzdávám a vím, že jednou to vyjde,“ usmála jsem se na ni. Věnovala mi naprosto šokovaný a soucitný pohled.

Jenomže já tvrdím, že když někdo hodně chce a věří, cestu si najde. Pravděpodobně jsem toho důkazem, ačkoliv takovou cestu bych vážně nečekala. Jednoho deštivého večera mi kamarádka zrušila sraz a já jsem si otevřela po dlouhé době seznamku. Našla jsem tam rok nepřečtenou zprávu od nějakého sympatického muže. Ještě ten večer jsme spolu zašli na skleničku.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (29): Otěhotněla jsem, když manžel pracoval v zahraničí. Nevěří mi, že to dítě je jeho

Potkala jsem spřízněnou duši

Zdeněk je na tom přesně jako já, ač se to zdá neuvěřitelné. Nikdy nepřestal doufat, že potká tu pravou a založí rodinu. A to už mu je hodně přes čtyřicet. Padli jsme si do noty a tu noc se všechno příjemně a spontánně zvrtlo, takže jsem zůstala u něho.

Je dost pravděpodobné, že bych mohla otěhotnět. A když ne teď, tak třeba příště. Zdeněk se totiž ničemu nebrání, i když se známe krátce. „Právě proto není nač čekat,“ řekl mi na rovinu a já souhlasím. Svému okolí jsem to raději neřekla, dost pochybuji, že by mi to někdo schválil. Hned bych zase poslouchala nevyžádané rady.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (25): Otěhotněla jsem s lehkovážným a nedospělým chlapem. Jeho reakce mě šokovala