Pavlína (35): Partner se po rozchodu nezajímal o děti. Pak si najednou vzpomněl, že by je chtěl do své péče

Když jsme spolu byli s partnerem už nějaký ten pátek, rozhodli jsme se mít děti. Mně se blížila třicítka, přišlo mi to tak akorát. Život plynul, bylo nám spolu dobře, tak přišlo na svět dítě číslo dvě. Jenže pak šlo všechno do kytek.

Mohlo by Vás zajímat:

Mário (30): Nikdo neví, že jsem opustil těhotnou přítelkyni. Nebudu vychovávat dítě, které jsem nechtěl

Už mi nechtěl lhát

Když byly Janičce necelé dva měsíce a Honzík byl prvňáček, tak to prasklo. Už delší dobu jsem cítila, že se něco děje, ale přičítala jsem to tomu, že máme miminko a byla jsem si jista, že se vše vrátí zase do starých kolejí. Jenže pak jsem si vzpomněla, že už když jsem byla těhotná, tak můj partner utrousil, že mu záleží ještě na někom jiném… ale já jsem sama sebe přesvědčila, že jsem nic takového neslyšela. Anebo jsem si možná říkala, že když mi to řekl, tak už je vlastně všechno v pořádku. Na miminko jsem se moc těšila a chtěla jsem si ho užívat a nenechala jsem se jen tak vyvést z míry.

Jenže pár měsíců na to si partner asi myslel, že by se měl zachovat čestně – čestně podle svých představ – a předvolal si mě s tím, že si musíme promluvit.Stála jsem před ním s kojencem v náručí a slyšela tu osudnou větu: „Už ti nechci lhát. Zamiloval jsem se do jiné a odcházím.“

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (32): Muž mi pár měsíců před narozením dcery oznámil, že odchází k milence. Jsem na dně, nechci rodit sama

Najednou se začal zajímat

Snažila jsem se zachovat klid, ale nebylo to nic platné. Domů chodil pozdě, najedl se, vyspal, čistě oblékl a zase odešel. Po dost bolestivém rozhovoru, kdy rezolutně prohlásil: „Chci od tebe odejít!“ jsem mu sbalila všechny věci a on skutečně odešel. A já zůstala s dětmi sama. Honzík začal mít problémy ve škole, zlobil víc, než je zdrávo a já jsem musela řešit s miminkem v náručí spoustu všelijakých věcí.

Partner jako by zmizel ze světa. Alimenty neplatil, rodičovská mi moc nepomáhala, byla jsem zoufalá. Začala jsem obvolávat známé a hledala přivýdělek, úklid nebo hlídání dětí. Vystudovaná inženýrka a tohle? Pracovala jsem po večerech nebo o víkendech, když mi maminka pohlídala děti. A pak se zničehonic partner ozval. „Kolik ti dlužím?“ byla jeho první otázka. Hned po ní na mě vybafl, že jakmile srovná dluh a domluvíme se na všem ostatním, chce si děti co nejčastěji brát. Nechápala jsem ten náhlý obrat.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (33): Můj bývalý manžel mě jen sprostě využil. Teď mi chce vzít i děti, ale já se nevzdám

Trpím, když mu děti předávám

Netrvalo dlouho a situace se přiostřila. Nebyli jsme s partnerem svoji, takže rozvod nebylo třeba řešit, stejně tak majetek. Odešel i se svým kontem, o věci v bytě se naštěstí nehádal. Zato přišly na řadu naše děti. Měl tu drzost, že si pro ně přijel i se svou novou partnerkou. „Ty je nemáš připravené?“ štěkl na mě, když jsem se opozdila. A já mu pak předávala sedmiletého Honzíka a sotva roční Janičku.

A pak se oženil, vzal si advokáta a rozhodl se, že chce děti do péče! Bojovala jsem jako lev, ale protože na právníka jsme neměla peníze, marně. „Mám stabilní vztah, kdoví s kým ty se taháš!“ argumentoval, „dám dětem jistotu a zabezpečím je líp než ty!“ Naštěstí máme „jen“ střídavou péči, ale i tak se ve mně vždycky skoro zastaví srdce, když mu děti předávám.

Jak je možné, že se děti stanou něčím, co putuje sem tam? Jejich otec je opustil a najednou se domáhá svého otcovského práva. Lidé mi říkají, že ty dny, kdy jsem sama, můžu aspoň dělat něco pro sebe, ale je těžké se s někým vůbec seznámit. Přesvědčuji sama sebe, že můj svět se nezhroutil, ale nemám jinou možnost volby, než se rvát s osudem a věřit, že bude líp.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (68): Teprve dnes vidím, jak špatná matka jsem byla. Bojím se, že zůstanu na stará kolena opuštěná