Petr bydlí už rok se Silvií. Oba jsou rozvedení a mají ve střídavé péči dvě děti. Zatímco k nevlastní dvouleté dceři má Petr vztah vřelý, její pětiletá sestra pije Petrovi krev. Začíná na ni být alergický a uvažuje o rozchodu.
Mám ve střídavé péči dva syny. Týden bydlí se mnou a týden s matkou. Kluci jsou dobře vychovaní a navíc pohodáři. Jsou to desetiletá dvojčata. Partnerka je má ráda a oni ji taky.
Partnerčina starší dcera je zlobivá a vzteklá
Po roční známosti jsme s přítelkyní začali bydlet. Silvie žila v nájmu s dvěma dcerami, bylo tedy logické, aby se přestěhovala ke mně do domu. Se mnou žijí ve střídavé péči i moji kluci. Silvie je mateřský typ. Okamžitě si moje kluky získala. Netrvalo dlouho a klidně se s ní vodili za ruku nebo jí dali pusu na tvář. I já se seznámil s jejími dcerami. Mladší je povahově podobná mým klukům. Sedli jsme si. Ale výrazně to už od začátku skřípe s tou pětiletou.
Janička má zvláštní povahu - neustále vyžaduje pozornost, často se vzteká a je vzdorovitá. Nejde se s ní na ničem dohodnout. Když to na ni přijde, urazí se a odejde někam trucovat. Je schopná si například v obchodě lehnout na zem a tam hystericky brečet. Nebo se na výletě zasekne, sedne si na zem, ruce překříží na hrudi a odmítne se hnout. Zdá se mi, že ani Silvie si s ní neví rady. Trpělivě jí v takové chvíli vysvětluje její chování a jaké jednání by bylo vhodnější. Marně. Pokaždé všichni čekáme, až se Janička uklidní a sama od sebe je schopná normálně fungovat.
Nelehké začátky našeho soužití
Můj dům je naštěstí velký, a tak má každé dítě svůj pokoj. Jsem přesvědčen, že dostatek místa omezil konflikty mezi dětmi, ale i tak je jich přemíra. Opravdu jsem se od začátku snažil Janino chování tolerovat. Soucítil jsem s jejich osudem. Hned po porodu druhé dcery totiž Silvii opustil manžel a nedlouho po rozvodu měl tragickou dopravní nehodu. Malá Janička nesla špatně rozvod rodičů a následnou smrt milovaného tatínka, takže jsem se vážně snažil holkám vynahradit vše, o co v životě přišly.
Obě jsou dva týdny v měsíci u prarodičů z tátovy strany. Ti se báli, že po rozvodu ztratí kontakt s vnučkami. Když se srovnali se smrtí jediného syna, požádali Silvii, zda by mohli vnučky mít ve střídavé péči. Silvie na naléhání starší dcery souhlasila. Přijde mi jejich rodinné uspořádání divné, ale respektuji ho. Nicméně si nejsem jistý, zda Janina komplikovaná povaha nepramení právě z této dvojí výchovy. Přeci jen, prarodiče jsou důchodci a mají jiné názory a pohledy na svět.
Už s tou holkou nevydržím, musíme se rozejít
Se Silvií a dětmi bydlíme už rok. Dnes s jistotou mohu potvrdit, že Janičku nesnáším. Nenašel jsem si k ní cestu a pomalu, ale jistě ve mně klíčí vůči jejímu chování averze. Vadí mi, jaké konflikty vytváří ve skupině dětí, vadí mi její povaha a způsob, jakým se mnou komunikuje. Asi je to i moje selhání, že neumím zvládnout toto problémové dítě. Ale představoval jsem si, že nová rodina mi přinese pohodu a radost. Naplnění prázdnoty, kterou jsem cítil. A nestalo se.
Silvie je úžasná žena. Je nejen krásná, ale umí vytvořit příjemné domácí prostředí. Jen kdyby neměla vadu na kráse v podobě starší dcery. Poslední měsíc přemýšlím, zda jsem já ten špatný, když se v přítomnosti vzteklé a zlobivé holky necítím dobře. Neumím vyhodnotit, nakolik se mi uleví, když u mě doma bude zase klid, ale bez Silvie, kterou mám rád. Momentálně jsem přesvědčený, že Silvii požádám, aby si našla podnájem a odstěhovala se. Vím, že jí ublížím, ale udělám ten radikální řez. Snad je to správné rozhodnutí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.