
Petr je typickým případem muže, který tak dlouho vybíral, až zůstal sám. Dnes už si uvědomuje, že to byla chyba, ale nastavil laťku požadavků na potencionální partnerku tak vysoko, že ji zkrátka žádná nepřeskočí. A tak, i když má šanci na vztah, rozhodne se nakonec pokaždé pro pouhé kamarádství.
Rád bych se už usadil, ale prostě nějak nemůžu potkat tu pravou. Přemýšlím o tom, jestli si za to nemůžu sám, asi ano, ale nedokážu si pomoc. Chci mít po boku ženu, která bude dokonalá. Taková ale asi neexistuje.
Seznamka to jistí
Rád bych už nebyl sám, i když mi to vyhovuje, ale shánět sex na jednu noc už mě nebaví. „Lepší mít ženušku hezky doma po ruce,“ říká kamarád Ondřej. Má recht. A protože už mi přibyly roky a možnosti seznámení na univerzitě, na zábavě či na mejdanu už byly za mnou, pokusil jsem se rozhlédnout v zaměstnání. Ale ani tam jsem neuspěl, nehledě na to, že mi pořád v hlavě znělo: „Co je v domě, není pro mě.“ A tak jsem se rozhodl, i když se zaťatými zuby, porozhlédnout po seznamkách.
Nabídka a poptávka, hm… Obojí je samozřejmě závislé na tom, kolik lidí na seznamce je, případně kolik jich je online, a kolik žen by bylo vhodných pro mě. Byl jsem docela překvapený, že jich není málo. A tak jsem se vrhl na jejich selekci.
Ženy tu byly jako přes kopírák
Samozřejmě že jsem nečekal žádné zázraky, ale minimálně jsem chtěl vědět, jak dotyčná, která se mi vnucuje, vypadá. Informace od Ondřeje, který absolvoval před časem to, co já, mi napovídaly, že: „Fotka je málokdy pravdivá. Každá ženská si vybírá fotku, která jí lichotí, nemluvě o tom, že existuje x programů, kterými ji může upravit. Už ani nemusí hledat foto staré deset let, klidně dá současné a vylepší ji.“ To mě moc nepotěšilo a rozhodl jsem se, kromě fotky, dát i na informace. Řeknu vám něco o Daně, která mě zaujala jako první, bude to stačit, protože ty další byly jako přes kopírák.
Takže Dana psala, že je štíhlá, že jí je dvacet devět let a že pracuje v marketingu. Bylo mi jasné, že to může být cokoli, nicméně jsem si řekl, že špatná není a že to s ní zkusím. Přesvědčilo mě i popovídání si po telefonu, byla příjemná, zdála se být i chytrá… A tak jsme si domluvili schůzku.
O svém věku lhala
Když přišla, sjel jsme ji pohledem odshora dolů. Štíhlá možná byla – od krku nahoru. Jinak bych řekl, že byla plnoštíhlá, a to budu ještě milý. No, neutekl jsem. „Projdeme se?“ povídám jí. Zatvářila se znechuceně, no jasně, očekávala minimálně pozvání na kávu, když ne rovnou na večeři.
Jak jsme tak šli, začala něco vykládat, mlčel jsem a prohlížel si ji. Dvacet devět let? Směšné, spíš třicet devět! „Kolik že ti je let,“ zeptal jsem se s tím, že mi bylo jasné, že ženy si rády ubírají. Ošila se a povídá: „No, pětatřicet… bála jsem se to přiznat, že už by mě nikdo nechtěl…“ „Proč si to myslíš?“ Podívala se na mě a odpověděla: „Ženská přes třicet působí dojmem, že byla neschopná si někoho sehnat dokud byl čas.“ Nic jsem neříkal a skoro jsem se zastyděl, že myslím na to, že má vlastně pravdu. No, nakonec jsme si bezvadně popovídali, zašli i na tu večeři a stali se dobrými přáteli.
Pokračuji v hledání
Potkal jsem ženy chytré, méně chytré, hezké i ošklivé, milé i vyčítající… A mám tím pádem dokonalý přehled o všech seznamkách, o tom, co všechno jsou ženy schopny udělat, aby zaujaly – ať už jde o fotku či informace o nich samých – jak umí lhát a někdy se i vtírat… Některé mě otrávily, před jinými jsem musel utíkat, ale jiné mě bavily tak, že jsme se stali přáteli, bez toho, abych jim nabídl něco víc.
Závěr? Moje portfolio přátel se utěšeně nafukuje, pokud chci společnost na večeři, do divadla nebo do kina, mám kam sáhnout, ale pořád jsem nenašel ženu, kterou budu opravdu chtít. A tak asi budu muset hledat dál…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.