Někdy si člověk svoji sexuální orientaci nechce připustit, třeba kvůli rodičům nebo svému okolí. A nějaký čas trvá, než se odhodlá k tomu přiznat ji světu. Může mu k tomu pomoci třeba psycholog nebo blízká osoba, která ho popostrčí.
Nechtěl jsem vybočovat z řady, kromě toho se ode mě očekávalo, že se ožením a budu mít rodinu. A tak se i stalo. Brzy jsem ale pochopil, že jsem gay, ale ještě nějaký čas trvalo, než jsem to přiznal své ženě a dětem a šel za svým štěstím.
Byl to vynucený sňatek
Už od mala jsem se cítil dobře ve společnosti kluků a ne dívek, ale přesto jsem se na nátlak rodičů oženil a založil rodinu. Ta zdánlivá pohoda trvala jen pár let, než mi došlo, že takhle to dál nejde. Moje žena tušila, že se něco děje, ale jí jsem to říkat nechtěl. Zatím. Styděl jsem se. „Ty máš milenku!“ uhodila na mě, když byl náš sexuální život víc a víc neuspokojivý. „Ne, ne…“ bránil jsem se, ale marně. A tak jsem věděl, že dříve nebo později budu muset jít s pravdou ven, i když tím zklamu nejen svoji ženu, ale i svoje dva syny – o mých rodičích nemluvě.
Anonymní fórum pomohlo
Než jsem se ale odhodlal k ráznému kroku, potřeboval jsem se někomu svěřit se svými pocity, a tak jsem hledal někoho, komu bych řekl, co jsem zač a zároveň mu ale nemusel říkat, kdo jsem. Anonymně jsem proto navštívil gay komunitu na internetu a tam jsem jednoho dne narazil na Milana. Toužil jsem se vypovídat ze všeho, co mě trápilo. Svěřoval jsem se mu víc a víc a během týdne, co jsme si psali, jsem mu o sobě řekl úplně všechno. Co rád jím, co poslouchám, jakou mám velikost bot. A hlavně to, co všechno mi lítá hlavou. „Jsem opravdu gay?“ ptal jsem se ho. Na to mi nedokázal odpovědět, ale nakonec jsem si odpověděl já sám. „Ano jsem."
Najednou se mi ulevilo a věděl jsem, že je ta správná chvíle promluvit si se ženou. Plakala, vyčítala, zoufala si – ale pochopila mě. Stejně tak synové, jen s rodiči to bylo nesnadné, ale nevydědili mě a z domu nevyhnali.
Nakonec jsme všichni spokojení
Kuriózní je, že jsem se s Milanem nakonec dal dohromady a jsme spolu už léta v krásném vztahu. A jak jsem se s ním radil tehdy, radím se s ním i dnes. Kolikrát si musí vyposlechnout všelijaké neuvěřitelné story a kdykoliv mě napadne něco zamlčet, Milan to na mně stejně pozná. I když jsem se třeba vyboural na motorce a neměl jsem v úmyslu to přiznat, už druhý den si všiml, že něco není v pořádku. „Že ty máš zase špatné svědomí?“ usmíval se, když ze mě tahal, co se stalo. Ví, že na mě stačí uhodit a vyžvaním na sebe úplně všechno.
Nejde ani tolik o to, že jsem gay, ale spíš o
to, že jsem vedle sebe potřeboval člověka, kterému se můžu svěřovat i s těmi
nejniternějšími pocity – a to moje žena nebyla. Už proto, že jsem pořád cítil
tu tíhu lži, ve které s ní jsem. Teď je pro mě vysvobození, že nemusím nic předstírat ani lhát.
Dneska žijeme všichni šťastně, žena má nového partnera, my s Milanem vlastně máme syny, protože mí kluci nás navštěvují. A já mám vedle sebe člověka, kterému nemusím lhát. A to je přesně to, co jsem chtěl.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.