Petr (63): Vesnice mě naučila být odolnější v životě a nevěřit na pověry. Konečně se nechovám jako úplný blázen

Dnes mi moje chování přijde k smíchu. Celé dětství jsem trávil u své babičky, která mi do hlavy vtloukala stará moudra a pověry. Ta asi způsobila, že jsem se choval celý život bázlivě.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (22): Pověry jsem bral na lehkou váhu, teď bych si nejradši nafackoval. Vše změnilo rozbité zrcadlo

Černá kočka přes cestu není konec světa

Kdykoliv jsem v životě viděl černou kočku, radši jsem změnil trasu. Striktně. Neexistovalo, že bych protnul svými kroky trajektorii, kterou vytvořila černá kočka. Ve městě tolik volně žijících koček nebylo, a tak můj problém byl banální. Jenže jsem se přestěhoval před pěti lety na vesnici. A tady to problém byl. V ulici, kde žiju mají skoro všichni kočky a většina je černých.

Zkraje jsem své strachy vnímal a nikdy jsem cestu černé kočce nezkřížil. Nechtěl jsem mít zkrátka smůlu a neštěstí. Klidně jsem objel autem půl vesnice, jen abych se kočkám vyhnul. Postupem času se stala moje situace neřešitelná. Na jaře se všude válely černé kočky a potulovaly se po vesnici. Nebylo možné, abych se jim vyhýbal. Postavil jsem se svému strachu čelem a černé kočky ignoruji. Stejně jako moji sousedi.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (20): Na pověry jsem nikdy nevěřil. Tragická událost v rodině ale můj názor změnila

Život na vesnici mi svědčí

Musel jsem se hecnout. Dalo mi práci si to v hlavě nastavit jinak. Když jsem ovládnul svůj mozek, ulevilo se mi. Černé kočky mi celý život naháněly hrůzu. Další blud, co mi babička říkala bylo, že paví peří přináší smůlu. Ale až na jednu návštěvu, kde měli známí ve váze paví pera jako ozdobu, jsem se s tím nesetkal. A vzhledem k tomu, že naši známí jsou spokojení a daří se jim, tak paví pera nebudou mít takovou silnou moc nad jejich životem.

Moje manželka se mi celý život směje. Přišel jsem jí roztomilý. "Petře, ty jsi jako malé dítě. Kvůli kočkám nemůžeme vystrčit nos z baráku," na oko remcala po nastěhování na vesnici. V jediném se mi výrazně ulevilo. Celý život nikdy nestoupnu na kulatý kanál. Dávám si pečlivý pozor kam šlapu. Kulatý kanál znamenala podle babičky nemoc. Věřím, že když bych na něj šlápl, začnu být nemocný.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (39): Dám hodně na pověry. Černá kočka přes cestu ale moje přesvědčení nahlodala

Kulatý kanál na vesnici skoro neexistuje

A tak jsem ve městě hopsal po chodníku a vyhýbal se kanálům. Na hranaté šlapu běžně, ale kulaté obcházím. O hranatých se babička totiž nikdy nezmínila. Jen o kulatých. Byl jsem ze svého mozku tak zoufalý, že jsem si vyhledával v knihách a později na internetu skutečný význam pověry o kanálech. Zjistil jsem, že babička měla svoji verzi, která se lišila od nalezených zdrojů. Nicméně to, co mi vložila v dětství do hlavy nešlo vymazat. Už od mládí neexistuje, abych šlápnul na kulatý kanál. Zatímco ve městě je kulatých kanálů obrovské množství, na naší vesnici není skoro žádný. Jsem spokojený. To je totiž jediná pověra, kterou dodržuji. Ponechal jsem si ji. Jak jde o zdraví, tak jsem háklivý. Obzvláště v mém věku.

A jsem moc rád, že v naší vesnici jsou prašné cesty. Občas je na silnici hranatý kanál. Takže by se dalo říci, že jsem díky vesnici našel konečně klid. Možná se na mě nehezky podepsala moje babička, kterou jsem rád poslouchal a věřil jí každé slovo. Až moc. I v dospělém životě jsem se díky tomu choval jako blázen. Vím to a vnímal jsem to. Mám štěstí, že jsem potkal chápavou ženu, která moje slabosti nikdy neřešila a uměla je brát s nadhledem. 

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivan (36): Moje žena propadla pověrám a otravuje nám tím neskutečně život