Petra (18): Moje matka ze mě chtěla mít baletku a ničila mi tím celý život. Konečně jsem našla odvahu se jí vzepřít

Moje máma ze mě chtěla mít baletku, když už se to nepoštěstilo jí. A protože se žádný tatínek, který by mohl stát při mně, nekonal, byla jsem od mala plně v jejích rukách. Věnovala se mi na tisíc procent, ale především jsem dělala to, co chtěla ona a ne já. Co by zajímalo mě, to se nikdy nezeptala.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (45): Až teď jsem pochopila, proč mě matka v mládí často kritizoval kvůli vzhledu

Byla jsem princezna v růžových piškotech

Matně si pamatuji, že když mi byly asi tři roky, obula mě moje maminka poprvé do piškotů. Byly růžové, s mašličkami. Prý jsem v nich byla jako panenka. Já si tehdy myslela, že to je hra a ty zvláštní bačkůrky se mi moc líbily, takže jsem nijak neprotestovala. Jenže moje máma dobře věděla, co dělá. Usmyslela si totiž, že budu baletkou. A tak, zatímco si jiné holčičky hrály na hřišti, já stála u tyče, kterou instalovala u nás doma, a zvedala nohu tak vysoko, až mě bolelo v kyčli. Maminka na mě křičela: „Tohle musí bolet, jinak to k ničemu není!“ Naučila mě usmívat se, pláč se zakazoval. Takže jsem zadržovala slzy, když mi bylo špatně a radši brečela večer do polštáře.

Každé moje ráno začínalo rozcvičkou. K snídani jsem dostala akorát půl jogurtu a jablko. „Nebudeš přece vypadat jako ty oplácané holky, co nikdy nic nedokážou!“ říkala mi moje matka. Ještě jsem nechodila do školy, ale už jsem měla denně baletní trénink.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (28): Moje matka vždy říkala, že život je bolest a utrpení. Trvalo mi dlouho, než jsem se od ní odstřihla

Každodenní dřině jsem nedokázala odporovat

Dostat se na konzervatoř, to byl podle mojí matky doslova „životní úspěch“. Pro mě to byla pomalá smrt a každodenní dřina. Každý den jsem trénovala spoustu hodin, neměla čas na nic jiného kromě nejdůležitějšího učení, jen abych nepropadla. Moje tělo bylo úplně vyčerpané, ale já tu káru táhla dál. Moje máma si to přála – a já jí nedokázala odporovat. K tomu všemu sledovala každé moje kilo. Krmila mě jako ptáčátko, až mi to nakonec bylo úplně jedno. Pila jsem vodu s citronem, i když mi bylo na omdlení. „Krása bolí,“ říkávala maminka. A dodávala: „A úspěch není zadarmo!“ A já jí to věřila.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (37): Manžel těžce nese, že dcera není sportovní typ. Nutí ji do aktivit, které nesnáší, a ještě ji ponižuje

Velká láska mi otevřela oči

Je mi osmnáct. Mám tělo, které vypadá jako baletka z plakátu – a nic víc. Nemám žádné kamarádky, mezi baletkami, které jsou vlastně sokyněmi, se to moc nenosí. Vlastně ani nevím, kdo jsem, když netančím. A představuji si stále častěji, jaké by to bylo, kdybych nebyla baletka.

Nedávno jsem ho potkala, svoji první lásku, a to rozhodlo. Chci žít normálně, chci být zdravá, mladá žena, která má menstruaci, a ne uštvaná – i když možná úspěšná a slavná – baletka.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (40): Chybí mi moje první láska. Přála bych si, aby mé děti měly jeho oči

Věřím, že mě jednoho dne pochopí

Nebylo snadné se rozhodnout, ale můj přítel mě podpořil. Bylo mi jasné, že bych měla počkat až do maturity, abych aspoň něco byla a ukolíbala tím zlost mojí matky, ale já jsem už nemohla dál. Nechci být podvyživenou baletkou, za jakou si mě představuje ona a netoužím po Národním divadle! Chci normálně žít. Je mi jasné, že některá děvčata dají do toho, aby byly baletkami všechno. Baví je to a udělají díru do světa, ale to já nejsem. Jen o tom musím přesvědčit svoji matku.

Vzala jsem batoh, zabalila pár věcí a dala vědět škole, že přerušuji studium. Nevěděla jsem, co bude dál… Pak jsem jela domů. Moje máma mi otevřela s úsměvem a já se nadechla a: „Mami,“ řekla jsem. „Já už nebudu tancovat. Kvůli tobě. A vlastně už nikdy, pokud to nebudu chtít já.“

Nechápala mě. Začala vykřikovat, že do mě vložila naděje, dala mi všechno, věřila mi, obětovala se… Jenže já jsem už uhnout nemohla. Bylo mi jí líto, ale odešla jsem, i když jsem věděla, že jí ubližuji. Samozřejmě se o ni bojím, ale věřím tomu, že mě jednoho dne pochopí, usmíříme se a budeme ty nejlepší kamarádky.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dušan (61): Nechal jsem si zateplit fasádu domu a mám oči pro pláč. Netušil jsem, že narazím na takové podvodníky