Petra (37): Nevím, kdo je otcem mého dítěte. Manžel si naštěstí myslí, že je jeho

Ještě před půl rokem byl můj život uspořádaný a předvídatelný... až moc předvídatelný. Měla jsem plné zuby každodenní rutiny plné pracovních a domácích povinností. Nakonec jsem si řekla, že přece nejsem tak stará, mám nárok trochu si užít. Tak jsem udělala něco, čeho teď lituju...

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (32): Nevím, kdo je otcem mého dítěte. Kromě manžela je ve hře i můj kolega

Manžel se mi nevěnoval

Nikdy jsem to neměla jednoduché. Ano, mám manžela, ale ve skutečnosti se můžu spolehnout jen sama na sebe. Rodiče se mnou neudržují kontakt. Odvrátili se ode mě, když jsem odmítla žít podle jejich představ. Vzala jsem si muže, kterého neschvalovali, nemám děti a nevzala jsem si hypotéku na třicet let.

Je to smutné a bolestivé, ale lásku a podporu si nevynutíte. Až jednou budou staří a nemohoucí, ať na mě zapomenou. Možná to zní tvrdě, ale krevní pouto samo o sobě nestačí. O vztahy je třeba pečovat, a to z obou stran.

Něco podobného se stalo i v mém manželství. Vzdalovali jsme se jeden druhému a mně chyběla blízkost. A právě tahle touha mě dohnala k hloupým rozhodnutím. Můžu si za to sama. Martin, Tomáš, Lukáš... nehodlala jsem se omezovat jen na jednoho. Nehledala jsem nic vážného, vždyť jsem přece měla manžela. Ale musím přiznat, lichotilo mi, že se o mě muži zajímají.

Můj manžel Adam mi tenhle pocit už dávno nedával. Myslím, že každá žena občas potřebuje pozornost, bez ohledu na to, jaké má sebevědomí. Jenže on byl naprosto pohlcený prací. Jako by zapomněl, že je ženatý. Mé prosby, ať mi věnuje víc času, vyšuměly do prázdna. Bylo to jako mluvit do zdi. A tak jsem se vrhla do víru milostných dobrodružství...

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (31): Čekám dítě a nevím, kdo je otcem. Manžel nebo milenec?

Otěhotněla jsem s jedním ze svých milenců

Martin byl o dost mladší, ale jeho sebevědomí mě přitahovalo jako magnet. V posteli rychle pochopil, co mi dělá dobře, a doslova mě vystřelil do nebe. Tomáš byl naopak starší, méně impulzivní a má vážný vztah. Naše schůzky nebyly nijak vzrušující, ale měly své výhody. Lukáš byl někde mezi. Byl jediný, komu na mně opravdu záleželo. Nevěděl ani o ostatních, ani o tom, že jsem vdaná. Byl něžný, choval se ke mně s respektem a netlačil na sex. Chtěl mě poznat.

Poslední věc, kterou jsem chtěla, byla citová zaangažovanost. Možná jsem se v manželství naučila potlačovat city. Bála jsem se bolesti. Tak jsem přelétávala z jednoho vztahu do druhého, aniž bych myslela na následky. A ty se brzy dostavily.

„To snad ne,“ zamumlala jsem, když jsem jednoho dne zírala na těhotenský test. Byly na něm dvě čárky. Už nějaký čas mi nebylo dobře, trápily mě nevolnosti, závratě a únava. V hlavě mi sice blikla výstražná kontrolka, ale doufala jsem, že je to jen přepracování. Test mě vyvedl z omylu...

Mohlo by Vás zajímat:

Stanislava (37): Pod tíhou stresu, že nemohu otěhotnět, jsem podvedla manžela. Čekám dítě, ale bojím se, že není jeho

Manžel se nesmí dozvědět pravdu

Návštěva gynekologa vše potvrdila. Zachvátila mě panika. Neměla jsem tušení, kdo je otec. Martin? Tomáš? Lukáš? Anebo snad můj manžel Adam? V naší ložnici nebylo úplně mrtvo, ale taky tam nebyla žádná vášeň. Měla jsem spíš pocit, že si jen plní manželskou povinnost.

Jedině test otcovství by mohl odhalit pravdu, ale to by bylo moc riskantní. Kdyby se ukázalo, že to není Adamovo dítě, přišla bych o všechno. Vyrazil by mě bez mrknutí oka... A upřímně, nedivila bych se mu.

„Musíme si promluvit,“ řekla jsem Adamovi jednoho večera.

„Děje se něco?“

„No... vlastně ano,“ uhýbala jsem pohledem. „Jsem těhotná.“

„Jsi si jistá?“

„Byla jsem u doktora...“

Bez jediného slova mě objal a pevně přitiskl k sobě. Řekl, že ještě nikdy ho nic tak nepotěšilo. Byl dojatý a šťastný. „Vždycky jsem si přál být tátou. Děkuju,“ dodal a bylo vidět, že to myslí vážně.

Rozbrečela jsem se. Uklidňoval mě, že všechno zvládneme. Držel mě v náručí, ale já bych se nejraději hanbou propadla. Nenáviděla jsem se. Co mě to napadlo? Budu si to vyčítat celý život. Adam se nikdy nesmí dozvědět pravdu...

Mohlo by Vás zajímat:

Nikol (27): Přítel se má příští měsíc vrátit z vězení. Já už ale čekám dítě s jiným

Nevím, jestli to zvládnu

Od chvíle, kdy jsem zjistila, že čekám dítě, jsem sama ze sebe měla hrůzu. Hlavou se mi honily ty nejhorší scénáře. A navíc mi Lukáš nedal pokoj. Pořád mi psal, volal, nechtěl se vzdát našeho vztahu. Řekla jsem mu, že je konec a ať mě nechá být, ale stejně nepřestal. Nakonec jsem ho zablokovala, ale bojím se, že s ním ještě budou problémy.

Zato Adam stále září štěstím. „Udělala jsi ze mě nejšťastnějšího chlapa na světě,“ opakuje pořád dokola. A mě to s každým dalším dnem ničí víc a víc.

Když jsme spolu vybírali věci pro miminko, málem jsem mu všechno přiznala. Vychovávat dítě ve lži bude neskutečně těžké. Nejsem si jistá, jestli to zvládnu. Ze všeho nejvíc bych chtěla vrátit čas. Měla jsem víc přemýšlet a míň si užívat. Paradoxně nás to, že čekám dítě, s Adamem hodně sblížilo. Netuším, jak to dopadne. Ale pokud přijde trest za moje chyby, přijmu ho...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (25): Otěhotněla jsem, ale ne se svým snoubencem. Už začíná něco tušit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.