
Petra poznala muže, se kterým si skvěle rozumí a společně se zasmějí. Bere ho jako kamarádku. Tak o něm ostatně mluví před manželem, když se mají sejít. Nerada lže, ale její muž by Petřino nové přátelství těžko pochopil.
Vláďa (40) je bezva chlap. Rozumíme si jako staří přátelé, ačkoliv jsme se potkali teprve nedávno a zapovídali se u svařáku. Manželovi bych pravdu neřekla, nechápal by to. S Vláďou se scházíme ve vší počestnosti a budeme v tom pokračovat, i když mě trochu hlodá svědomí.
Potkali jsme se ve frontě na balíčky
V těch dnech jsem chodila denně na poštu, chtěla jsem se vyhnout předvánočnímu shonu, ale moc se mi to nedařilo, asi jsem nebyla jediná, kdo se pustil s předstihem do nákupů. Všude byly fronty a já se v jedné z nich zase potila v péřové bundě. Za mnou se ozvalo legrační zvonění na mobilu, dětská písnička ze známého kresleného seriálu.
Příjemce hovoru zněl poněkud nervózně. „Malá mi nahrála do mobilu zvonění, nechápu, jak to dělá,“ řekl hned na úvod volajícímu a taky asi lidem ve frontě. Mě to náhodou pobavilo. Sama dobře vím, jak jsou dnes i malé děti šikovné, co se týče mobilních telefonů. Když domluvil, dala jsem se s ním do řeči. Chtěla jsem přerušit trapné ticho.
„Já zas měla na displeji věčně prasátko Peppu a pak Spongeboba,“ řekla jsem chápavě. Krátili jsme si dlouhou chvíli povídáním a pak se stalo, že jsme si omylem zaměnili téměř stejně velké balíčky. Muž mě musel na ulici dohnat, abychom si je vyměnili. Stáli jsme přímo před zastávkou tramvaje vedle okénka, z něhož lákavě vonělo svařené víno.
Scházíme se tajně a ve vší počestnosti
Sice jsme jeli každý jiným směrem, ale zkrátili jsme si čekání na tramvaj jedním svařákem. Moc hezky jsme si popovídali na téma výchova. Jsem dětská fyzioterapeutka a Vláďa pediatr. Měli jsme tedy společná témata a netočila se jen kolem naší práce. Bylo osvěžující se bavit s mužem, co vás poslouchá. Doma je to občas náročné, s manželem se kolikrát po těch letech ani nevnímáme nebo diskutujeme jen o praktických záležitostech kolem dětí a domácnosti. Je pravda, že nám s Vláďou nakonec ujelo několik tramvají a vyměnili jsme si čísla.
Doma jsem ve večerním shonu na vše zapomněla a Vláďa se mi připomněl až o týden později. Napsal mi, že jde pro změnu pro balíček a jestli mě na poště také něco nečeká. Balíček jsem tam neměla, přesto jsme se sešli. Tentokrát jsme si sedli do kavárny. Manželovi jsem napsala, že jdu na kus řeči s kamarádkou. Nechtěla jsem rozebírat detaily a pak vysvětlovat, že chodím s cizím chlapem na kafe a nejde o rande.
Nebyla jsem daleko od pravdy, s Vláďou jsem se vážně cítila jako s kámoškou. Nezavřeli jsme pusu, smáli jsme se, jako bychom se znali roky. Musím říct, že mě okouzlil jeho smysl pro humor. Vláďa si ze sebe umí dělat legraci, to mi vždy na lidech imponovalo. Pak mu zazvonil telefon, mrkl na něj a hovor nepřijal. Vytušila jsem, že oba našim polovičkám lžeme, přestože o nic nejde. Jak by se ale tvářily, kdyby věděly pravdu? Jistě by nás podezíraly minimálně z nějakých postranních úmyslů.
Neprovádíme nic nekalého, přesto mě hryže svědomí
S Vláďou se chystáme po Novém roce na koncert, žádný z našich blízkých není blázen do jazzu jako my. Nedokážu manželovi přiznat, že jsem potkala fajn kamaráda. Nepochopil by to. Přesto si nemyslím, že děláme něco zlého.
Nejde o flirt, ačkoliv Vláďa je pěkný chlap. Jen si prostě rozumíme a nemáme potřebu doma vysvětlovat detaily. Kdyby nás někdo potkal a dostalo se to k manželovi, řeknu, že je to kolega z práce. Netvrdím ale, že nemám špatné svědomí, když lžu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.