Jestli na světě existuje člověk, o kterém se dá s klidem říci, že je hrdinou, tak je to právě Irena Sendlerová. Za druhé světové války zachránila tisíce židovských dětí před koncentračním táborem a riskovala při tom svůj vlastní život. Tuto neuvěřitelně silnou ženu nezlomilo ani nacistické mučení. Kdyby tuto dámu neobjevily tři americké studentky, pravděpodobně by na ni svět úplně zapomněl.
Irena Sendlerová se narodila 15. února 1910 v polské Varšavě. Její otec byl velice uznávaným lékařem. Později se rodina kvůli Ireninu černému kašli přestěhovala do lázeňského městečka Otwock, kde žila hodně početná židovská komunita. Židé byli také častými pacienty jejího otce. Irena se s židovskými dětmi spřátelila a dokonce se od nich naučila mluvit jidiš a hebrejsky.
Když vypukla první světová válka, její otec zemřel na tyfus. Protože se o židovskou komunitu tak dobře staral a židovské děti léčil i zadarmo, rozhodla se židovská obec z vděčnosti, že si malou Irenu vezme pod svá ochranná křídla a zaplatí jí studium na vysoké škole. Nastoupila tak na Varšavskou univerzitu, kde studovala polonistiku. V dobách jejích vysokoškolských studií už na dveře klepala druhá světová válka a Evropou se začal nebezpečně šířit odpor k židům, který Irena absolutně nechápala.
Za pomoc židům se uděloval trest smrti
Antisemitismus se dostal i na vysokou školu. Židé museli v učebnách sedět odděleně od křesťanů. S tím Irena nesouhlasila a na protest si schválně sedala mezi židy. Za to byla nakonec z univerzity vyloučena.
Když byla po nacistické okupaci Varšava rozdělena na židovskou, polskou a německou část a židovské ghetto bylo obehnáno tlustou zdí, falšovala Irena speciální propustky, které jí umožňovaly se dostat do ghetta a pronášet tam jídlo a léky. Na malém prostoru se totiž tísnilo několik set tisíc hladovějících lidí. Irena pronikala do ghetta jako zdravotní sestra. Začala také propašovávat z ghetta první děti, především sirotky, kteří by v ghettu neměli šanci přežít.
Musela přesvědčovat matky dětí, aby je vydaly
Irena se doslechla, že se židovské ghetto bude bourat a židé v něm věznění měli být odvezeni do koncentračních táborů. Snažila se zachránit co možná nejvíce dětí. Nejtěžší bylo přesvědčit matky, aby své děti vůbec vydaly. Chodila tedy od domu k domu a neustále přemlouvala vystrašené rodiče, že má možnost jejich děti zachránit. Záruku na úspěšné propašování jim ale nikdy dát nemohla.
Někdy se odehrály srdcervoucí scény a hádky, když se otec nemohl dohodnout s matkou, prarodiče s rodiči. Jindy se stalo, že rodiče souhlasili a řekli, ať si zítra Jolanta (Irenino krycí jméno) pro dítě přijde, že se s ním chtějí ještě rozloučit. Když se však ve smluvený čas objevila, zjistila, že celá rodina už byla odvlečena na shromaždiště k odjezdu do vyhlazovacího tábora…
Denně takto z ghetta propašovala desítky dětí.
Jak děti pronášela?
Nemluvňata byla uspána a vynášena v krabicích od léků, nebo byla zabalena do obrovské vrstvy měkkých látek a házena přes zeď. Byla také vyvážena pod sedadly tramvaje, jejíž vozovna s ghettem sousedila. Starší děti byly prováženy v sanitkách a pohřebních vozech (v rakvích či pytlích pro mrtvoly jakožto oběti tyfu), jindy zahrabané v odpadcích, ale také vyváděny kanály či přes starou soudní budovu, nahrazující v jednom místě zeď ghetta. Všem dětem byla změněna identita a musel být vystaven falešný rodný list. Důležitá byla také převýchova, aby se děti neprozradily. Některé děti se musely rychle naučit polsky, protože mluvily pouze hebrejsky nebo jidiš.
Zatčena
V říjnu roku 1943 zatklo Irenu gestapo. Netušili, jak důležitou osobu chytili. Irena byla v té době už napojena na tajný spolek Žegota, který pomáhal židům a umisťoval zachráněné děti, které vyvedla, do rodin. Věděla vše. Pravou identitu dětí i jejich identitu krycí a jména osob ze spolku Žegota, kteří jí pomáhali se záchranou. Kdyby vše prozradila, začalo by masové vyvražďování. Žegota si totiž vedla kartotéku se jmény dětí, aby mohly být po válce navráceny rodinám. Ani po velice brutálním mučení nepromluvila. Přesvědčovala vyšetřovatele, že je běžnou spojkou v organizaci tak zakonspirované, že jim nemůže nic říci, protože nic neví. Nakonec jí zřejmě uvěřili. Dostala trest zastřelením. Žegota ji nenechala ve štychu a velikým úplatkem se zasloužila o její propuštění. Do konce války se Irena skrývala pod falešným jménem a nadále židům pomáhala.
Díky její kartotéce bylo po válce možno najít všechny zachráněné děti. Většina z nich se ale už neměla ke komu vrátit.
Pokoj jí nedali ani komunisti
Po nástupu komunismu byla opět zatčena. Myšlenku komunismu nepřijala a komunisté ji nenáviděli i za to, že byla dle nich členkou nenáviděného západního odboje. Začal opět tvrdý výslech. V té době už byla těhotná. Tlakem a krutostí vyslechu porodila předčasně a její syn zemřel. Na pomoc jí přispěchala jedna židovská žena, která u soudu svědčila v její prospěch. To jí zachránilo život. Žena, která Ireně zachránila život později Ireně řekla: „Jednou byl můj muž nemocný. Přišli k nám jeho podřízení kvůli nějaké důležité záležitosti. Když jsem vešla do místnosti s kávou, uslyšela jsem konec manželovy věty: Vzhledem k těmto důkazům je nutné Irenu Sendlerovou zatknout. Po odchodu těchto lidí jsem vyprávěla manželovi příběh svého ukrývání za války a tvou roli při záchraně mého života. Se slzami v očích jsem u něj vyprosila stažení zatykače. Zachránila jsi mi život v době okupace a já tobě po válce.“
Svět by na ni zapomněl
Její příběh přinesly na světlo světa tři americké středoškolačky, které připravovaly projekt na dějepisnou olympiádu. Při hledání podkladů narazily i na článek z roku 1994, který se objevil po premiéře Spielbergova filmu Schindlerův seznam a vyprávěl o lidech zachraňujících židy za druhé světové války. Bylo tam zmíněno i jméno Ireny Sendlerové a informace o tom, že zachránila 2500 židovských dětí. Děvčata tehdy 90letou Sendlerovou kontaktovala a rozhlodla se její hrdinství zpropagovat.V USA se tato stará dáma stala opravdovou hrdinkou a byla navržena na Nobelovu cenu.
Irena Sendlerová zemřela na zápal plic v květnu 2008. V den její smrti žilo ještě asi 700 z jí zachráněných 2500 židovských dětí.