Radek zjistil, že jeho starší bratr dal do zastavárny tabatěrku, která se v rodině dědila z generace na generaci. Chtěl si to nechat pro sebe, ale pak bratr provedl něco, co ho přimělo jít s pravdou ven.
V naší rodině se po generace předávala stříbrná tabatěrka. Přecházela z otce na syna a byla považována za téměř posvátnou věc. Nejprve ji používal můj pradědeček, potom dědeček a nakonec otec. Ten ji předal mému bratrovi Jakubovi (34). Tehdy jsem cítil hluboké zklamání, protože jsem doufal, že ji dostanu já. Podle naší rodinné tradice, pokud bylo synů víc, tabatěrku dostával ten, kdo toho v životě dosáhl nejvíce...
Bratr si dělal, co chtěl
Můj bratr, který byl o několik let starší než já, nedokončil střední školu a jeho chování neustále způsobovalo rodině starosti. Neměl práci a pohyboval se v pochybné společnosti. Rodina ho vůbec nezajímala. Volal našemu otci prakticky jen tehdy, když se dostal do potíží nebo mu chyběly peníze. Otec mu pokaždé pomohl dostat se z problémů. Když se však Jakubovi vedlo dobře, zmizel jako kámen ve vodě a nikdo nevěděl, co se s ním děje.
Moje situace byla jiná: už jsem dávno dokončil studia, podařilo se mi najít dobrou práci a v podstatě jsem byl tátovi kdykoliv k dispozici. Sice jsme spolu nebydleli, ale pokud mi zavolal, okamžitě jsem k němu běžel. Myslel jsem si, že tabatěrka by měla patřit mně...
Bylo to nespravedlivé
„Nebuď žárlivý. Je to tvůj bratr a můj prvorozený syn,“ přesvědčoval mě otec.
„Ale určitě ne nejlepší!“ vykřikl jsem ve vzteku.
„Přestaň, je to dobrý kluk, jen se trochu ztratil. Ale vzpamatuje se, uvidíš. Jen potřebuje správnou motivaci.“
„A tenhle dárek ho měl jakože motivovat?“
„Samozřejmě. Chtěl jsem mu dokázat, že v něj pořád věřím a doufám, že najde svou cestu,“ vysvětlil otec.
Už jsem nic neřekl, i když mě napadlo, že muži po třicítce se jen tak nezmění a bratr možná ani neocení tak výjimečný dar. Všiml jsem si, že bez ohledu na to, co řeknu, otec to stejně ignoruje. Díval se na Jakuba s obdivem, přehlížel všechny jeho výstřelky a vždy ho bránil.
Se mnou nikdy s takovou shovívavostí nejednal, ale smířil jsem se s tím. Zvykl jsem si, že Jakub je otcovým oblíbencem, i když si to vůbec nezasloužil. Vždycky to tak bylo a nečekal jsem, že se to někdy změní. Ale mýlil jsem se.
Byl jsem v šoku z bratrova činu
Celé to začalo několik dní poté, co otec daroval Jakubovi tabatěrku. Rozhodl jsem se jít nakupovat do obchodního centra. Když jsem šel směrem k parkovišti, prošel jsem kolem zastavárny. Obvykle se takovým místům vyhýbám, ale ten den jsem se podíval do výlohy. A oněměl jsem. Za sklem ležela naše tabatěrka. Poznal jsem ji podle neobvyklého gravírování a malého škrábance těsně u spony.
Počítal jsem s tím, že bratr dárek neocení a někde ho zahodí, ale ani ve snu mě nenapadlo, že ho prodá! Bez váhání jsem vtrhl dovnitř.
„Chtěl bych koupit tu věc z výlohy,“ řekl jsem prodavači.
„Je to opravdu krásný kousek,“ usmál se, když pokládal tabatěrku na pult.
„Nemusím si ji prohlížet. Znám ten předmět velmi dobře,“ poznamenal jsem.
„Promiňte? Naznačujete, že je ukradená? To je vyloučeno! Mám dokumentaci ke každému předmětu v mém obchodě!“
„Ne, tak jsem to nemyslel... To je jedno... Prostě znám člověka, který vám to prodal. A kvůli tomu mám chuť mu nakopat zadek. Tenhle předmět pro mě a mou rodinu hodně znamená. Jsem nesmírně rád, že ho mám zpět,“ odpověděl jsem.
Bratr prý potřeboval peníze
Sotva jsem opustil zastavárnu, už jsem vytáčel bratrovo číslo. Musel jsem zjistit, proč se zbavil tak cenné rodinné památky. Vzal mi to až po dlouhém vyzvánění.
„Co chceš? Dva dny jsem pařil a teď dospávám. Tak mě nech...“ začal mumlat.
„Řekni mi, kde je ta tabatěrka?“ přerušil jsem ho netrpělivě.
„Eee, co? Asi se někde válí doma. Neotravuj mě... Jsem hrozně unavený...“
„Přestaň lhát! Vím, že jsi ji dal do zastavárny!“
„Jak to můžeš vědět?“ rozčílil se.
„Protože jsem ji právě odkoupil zpět. Proč jsi to udělal?“
„Sakra, potřeboval jsem naléhavě prachy. Ten krám by mi stejně k ničemu nebyl,“ zasmál se.
Pohádali jsme se
„Člověče, kde máš nějakou slušnost? Jak tě vůbec napadlo to udělat? Až to otec uslyší...“ rozzlobil jsem se.
„A ty mě teď půjdeš nabonzovat?“
„Nevím. Asi to udělám. Zašel jsi moc daleko.“
„Vždycky jsi žárlil na můj vztah s tátou. Máš problém s tím, že jsem jeho oblíbenec a myslíš si, že když mu řekneš o té tabatěrce, srazíš mě z piedestalu. Ale to se nestane, bratříčku. Táta mi to jako vždy odpustí a já zůstanu jeho oblíbenec. A ty budeš vypadat jako hnusný práskač, který udává vlastního bratra,“ řekl sebevědomě.
Položil jsem telefon, protože jsem měl dost téhle konverzace. Bylo těžké pochopit, jak může být Jakub tak bezočivý. Navzdory svým předchozím plánům jsem se rozhodl nejet k otci. Ale ne proto, že by mě přesvědčily Jakubovy argumenty. Prostě jsem nemohl otci způsobit další bolest.
Dobře jsem věděl, jak moc pro něj ta tabatěrka znamenala a jak hluboce by ho ranilo, že ji Jakub tak snadno odložil. Ačkoliv jsem měl chuť říct pravdu, rozhodl jsem se tajemství udržet. A pravděpodobně bych to nikdy neřekl, kdyby Jakub neudělal tu hroznou věc...
Bratr mě podrazil
Asi před měsícem jsem navštívil otce. Jakmile jsem vstoupil do jeho domu, hned jsem poznal, že má skvělou náladu.
„Vidím, že se ti dnes přihodilo něco pěkného,“ poznamenal jsem.
„No, tvůj bratr se zastavil na neohlášenou návštěvu. Už dlouho tu nebyl,“ odpověděl s úsměvem.
„Pravděpodobně mu došly peníze,“ zamumlal jsem si pod nos.
„Hej! Proč jsi k němu tak kritický? Mohl bys projevit trochu více lásky. Zvlášť po tom všem, co pro tebe udělal,“ zamračil se otec.
„Jako co?“
„Vážně? Dal ti náš rodinný poklad. Prý pro něj nebylo snadné se s ním rozloučit, ale vše pečlivě zvážil a usoudil, že si ho zasloužíš víc. Když jsem to slyšel, byl jsem tak dojatý, že jsem ho objal.“
„Opravdu to řekl?“ zeptal jsem se s vytřeštěnýma očima.
„Samozřejmě. Říkal jsem ti, že je to dobrý kluk a brzy se postaví na nohy. Ale ty jsi mi nevěřil,“ pokračoval a já jen kroutil hlavou.
Otec mi nevěřil
Rozhodl jsem se, že půjdu s pravdou ven. „Tati, tak to není!“ přerušil jsem ho.
„Jak to myslíš? Nedostal jsi tu tabatěrku?“ díval se na mě zamračeně.
„Dostal. Ale odkoupil jsem ji v zastavárně, protože ji Jakub hned prodal. Nic pro něj neznamenala,“ vychrlil jsem ze sebe.
„To je absurdní! Lžeš! Jakub by něco takového nikdy neudělal! Možná není dokonalý, ale k něčemu takovému by se nesnížil!“ otec se třásl rozhořčením.
Sáhl jsem do kapsy po účtenku.
„Pokud mi nevěříš, podívej se na tohle. Tady je důkaz,“ řekl jsem a podal mu účtenku.
„To není možné... Ach bože... Máš pravdu... Proč jsi mi to neřekl hned?“ zakoktal se.
„K čemu? Aby ses trápil, že tě tvůj milovaný syn znovu zklamal? Kromě toho, na tom nezáleží. Důležité je, že ta cenná památka je stále v rodině,“ mávl jsem nad tím rukou.
Konečně otevřel oči
Otec si zakryl tvář rukama a na chvíli zůstal mlčet. Potom se na mě podíval. „Odpusť mi... Choval jsem se k tobě nespravedlivě, ale Jakub mi tolik připomíná vaši zesnulou matku. Má její oči, její úsměv... Miloval jsem ji nade vše a asi proto jsem nemohl být objektivní. Ale to se teď změní. Slibuji ti, že za tohle zaplatí. Za tabatěrku i za všechno ostatní...“ oznámil.
Byl jsem rád, že otec konečně prohlédl a můj bratr přijde o svou privilegovanou pozici.
Nemám tušení, o čem otec s Jakubem mluvil. Vím jen, že bratr má teď u něj problém. Dříve mohl přijít, kdykoliv chtěl a dostal vše, co si přál. A teď? Otec ho prý ani nepustí přes práh. Bratr to všechno svádí na mě. Je naštvaný, protože místo abych řekl, že jsem tabatěrku dostal od něj, řekl jsem pravdu.
Zajímá mě to? Vůbec ne, protože si myslím, že dostal přesně to, co si zasloužil. Možná si konečně uvědomí, že i když si myslí opak, nemůže otce donekonečna zneužívat, podvádět a žádat o peníze. Kdo ví, možná ho to přiměje ke změně...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.