Rady pro středověké cestovatele: Před odjezdem si nech pustit žilou a na únavu užívej absint

Podle lékaře Johna z Gaddesdenu například v létě cestovatelům nejvíce hrozila horečka způsobená úpalem a plynatost. Mnohem horší byly problémy při jarním cestování, to vás mohl přepadnout záchvat melancholie, nebo jste mohli zešílet úplně.

Mohlo by Vás zajímat:

Kruté stolování ve středověké Asii: Zvíře se poráželo přímo před očima hostů, za některé přestupky hrozila smrt

Pouštění žilou jako prevence před horečkou

Ať už lidé cestovali z jakéhokoli důvodu (zábava, studium, obchod, rodina, přátelé či boj ve válce) doporučoval středověký lékař kromě půstu také pouštění žilou. Aby vám cestou nepopraskaly cévy. Kdyby se odběr krve neprovedl, hrozil otok, vysoká horečka anebo úplavice. Kdo si přečetl toto varování, raději proceduru podstoupil. Nikdo nechtěl na cestě prožívat muka.

Po náročné cestě si bylo také dobré na konci dne umýt nohy ve vodě svařené s heřmánkem, koprem a čistcem lesním. Dotud to zní logicky. Jak se ale starat o nohy přes den při chůzi? Prý bylo vhodné je ráno opláchnout slanou vodou a pak namazat kozím nebo ovčím lojem. A ještě rada nad zlato: směs je vhodné také aplikovat na perineum, aby se zamezilo "tření".

Kdo vypil před cestou hodně alkoholu, měl si potřít genitálie octem a solí. Pro ženy platilo totéž, jen se to aplikovalo na ňadra. Pojídání listů zelí a pití slazené kapustové šťávy zase pomáhalo na kocovinu. Možná ano. Tímto způsobem se mohly doplnit elektrolyty.

Mohlo by Vás zajímat:

Svatý Vít: Lidé ve středověku věřili, že je za jejich prostopášnost ztrestal prazvláštní taneční nemocí

Voda v létě přináší smrt

Pokud cestovatele sužovalo horko (a s tím spojený nevábný odér potu), doporučoval John z Gaddesdenu přivonět ke kafru, růžím, fialkám, pižmu, šalvěji, pryskyřici, bobkovému listu či majoránce. Žízeň se měla zahnat sirupy, žvýkáním listů či ovocem. Vodě se bylo dobré raději v parnu obloukem vyhnout. Mohly se v ní množit různé bakterie, jež pak způsobovaly horečku, vředy i neprůchodnost střev. V tom měl pravdu, alespoň co se týče rozhozeného trávení. Cestovatele během zimy zase mohla trápit rýma. Ucpaný nos vadil snad každému, pomoci by podle lékaře mělo čichání ke kadidlu, pepři a mátě.

Mohlo by Vás zajímat:

Trest pro nenapravitelné drbny: Ve středověku čekala ženy potupa v podobě kachní židle

Jak odolat únavě? Alkohol je všelék

Lékař nezapomněl ani na rady týkající se nevyhnutelné únavy. V tomto případě měla být pomocníkem cuketa a pelyněk. Před odjezdem také neuškodilo, když se člověk natřel tinkturou z estragonu a mastí z olivového oleje, včelího vosku a vavřínu. Co se týče vhodné stravy, zde medik uvedl pečené maso na česneku a víno. Mohlo být i kořeněné.
A to "nejlepší nakonec", spíše jen pro silné nátury. Únavu prý šlo bylo možné zmírnit pitím. Jako nejvhodnější se jevil údajně absint. To se pak muselo pocestným jít vskutku dobře... nejspíš ale po čtyřech a se zastávkou v nejbližším příkopě.

Mohlo by Vás zajímat:

Mor ve středověku: Mezi doporučenými léky byly drcené smaragdy, hnis z ran nakažených a vlastní moč