Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Rozchody obvykle nejsou lehké pro nikoho. Renata si myslela, že jako dospělá žena se s tím dokáže vyrovnat, ale nepovedlo se jí to. A tak si vymyslela nehoráznou lež.
Občas mám pocit, že můj život je jedna velká změť emocí, ve které se nedokážu vyznat. Lidé říkají, že láska je slepá, ale nikdy jsem netušila, že může být i takhle složitá. Možná proto je pro mě tak těžké přenést se přes rozchod s Petrem. Strávili jsme spolu několik let, které jsem považovala za nejkrásnější období svého života. Rozchod byl bolestivý, ale jako dospělá žena jsem se snažila jít dál...
Můj ex mi chyběl
I když je Petr teď s Lucií, stále jsem v sobě měla malou jiskřičku naděje, že bychom se jednou mohli k sobě vrátit. Právě proto jsem začala předstírat nemoc. Věděla jsem, že jako slušný člověk by mě nenechal bez pomoci.
„Vypadáš unaveně. Co se děje?“ zeptal se, když jsem ho požádala o schůzku.
„Poslední dobou je mi opravdu hrozně,“ zalhala jsem. „Mívám závratě, nemám chuť k jídlu... Někdy se ani nedokážu zvednout z postele.“
V jeho očích se objevilo znepokojení, a to přesně jsem chtěla. „Možná bys měla zajít k lékaři. Můžu jít s tebou, jestli chceš,“ nabídl mi pomoc.
Jakmile to řekl, pocítila jsem triumf. Opravdu mi chtěl pomoct. „Děkuju. Hodně pro mě znamená, že jsi tady,“ řekla jsem a pokusila se o lehký úsměv.
Jeho reakce mě utvrdila v tom, že můj plán vychází. Měla jsem pocit, že se k němu pomalu znovu přibližuju, a zároveň jsem si začínala klást otázku, kam až jsem ochotná zajít...
Řekla jsem mu pravdu
Lucie si všimla, že se Petr se mnou schází stále častěji. Říkal jí, že potřebuji pomoc, že jsem nemocná, a on se jen snaží být dobrým kamarádem. Ale ona tomu nevěřila. Já jsem zatím měla radost z toho chaosu, který jsem vyvolala. Měla jsem pocit vítězství, že Lucie začíná Petrovi nedůvěřovat, ale zároveň jsem cítila žárlivost, když jsem viděla, s jakým odhodláním ji brání. Moje emoce byly jako vlna, kterou jsem nedokázala zastavit.
Věděla jsem, že se blíží chvíle, kdy se všechno může vymknout kontrole. Jednou na něj Lucie začala křičet, že toho má dost. Přísahal jí, že mezi námi nic není, ale nevěřila mu. Uvědomila jsem si, že jsem možná zašla příliš daleko a je načase říct pravdu.
Rozhodla jsem se to ukončit. Doufala jsem, že přiznání by aspoň částečně napravilo škody, které jsem napáchala. Byla jsem odhodlaná čelit následkům svého jednání, a tak jsem si s Petrem domluvila schůzku. Srdce mi bušilo jako o závod.
„Renato, o co tady doopravdy jde?“ zeptal se bez okolků.
„Musím ti něco říct,“ začala jsem nesměle, cítila jsem, jak se mi nervozitou svíral žaludek. „Celá ta věc s mou nemocí... Není to pravda. Lhala jsem.“
„Jak jsi mohla? Proč?“ zeptal se napůl zklamaně a napůl vztekle.
„Mrzí mě to... Jen jsem chtěla být znovu s tebou. Nevím, co to do mě vjelo. Byl to omyl... obrovský omyl...“ zašeptala jsem. Z výrazu v jeho tváři mi pukalo srdce.
„Myslel jsem, že jsi moje kamarádka. Teď nevím, co si o tom všem mám myslet,“ řekl a jeho slova mě zasáhla přímo do srdce.
Jsem naštvaná sama na sebe
Zahanbená a zničená jsem vyběhla z kavárny. Nedokázala jsem zadržet slzy. Věděla jsem, že je konec, že jsem ublížila člověku, na kterém mi záleželo.
Po té konfrontaci se můj život změnil v naprostý chaos. Snažila jsem se Petra kontaktovat, abych to nějak napravila. Volala jsem mu, psala zprávy, ale on odpovídal chladně, pokud vůbec reagoval. Měla jsem pocit, že jsem ztratila něco opravdu důležitého.
Oporu jsem našla u své kamarádky Jany. „Každý děláme chyby. Důležité je, co si z nich vezmeme,“ řekla, když nám připravovala čaj. „Petr nejspíš časem pochopí, že toho vážně lituješ.“
„Opravdu nevím, proč jsem to udělala. Připadám si, jako bych byla někdo úplně jiný.“
„Dej tomu čas a buď hlavně upřímná sama k sobě,“ radila mi Jana.
Vím, že má pravdu, ale není tak jednoduché žít dál s tím, jakou kolosální hloupost jsem udělala...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
